Boj o fotbalovou Ligu mistrů bez diváků, před prázdnými tribunami, je...
„Smutný. Strašně smutný,“ hlesl v úterý před půlnocí, chvíli po domácím bezbrankovém zápase play-off s dánským Midtjyllandem Jindřich Trpišovský, kouč Slavie.
„Jako na pohřbu,“ přidal se kapitán Jan Bořil.
Můžete stokrát omílat, že hráči a trenéři jsou profíci, které by neúčast fanoušků neměla ovlivnit, ale když k tristní atmosféře přičichnete z pár metrů, dojde vám, jak moc hukot z tribun pro fotbal znamená.
Zvlášť pro Ligu mistrů, která má být tím nejlákavějším, co evropská scéna nabízí.
Obavy o zdraví všech zúčastněných jsou v těžkých koronavirových časech samozřejmě na místě, ale tak jako kdekoli jinde, i ve fotbale je třeba se ptát, jestli má cenu bezpečnostní opatření hnát do úplného extrému.
Dvacet tisíc diváků na Superpoháru? To nechci, vzkázal starosta Budapešti |
Copak dává logiku, že hráči spolu tráví uzavření na hotelu celé dny, pohromadě trénují, objímají se po vstřelených gólech, a když jim při nástupu na hřiště hraje omamně působivá znělka, musí mezi sebou udržovat dvoumetrové rozestupy?
Nesmysl, který se zdravým rozumem nemá zhola nic společného. Přinejmenším zvláštní je také to, že zatímco na předkola Ligy mistrů neproklouzne jediný fanoušek, čtvrteční finále evropského Superpoháru (online reportáž od 21 hodin) mezi Sevillou a Bayernem Mnichov uvidí v Budapešti na vlastní oči dvacet tisíc lidí.
A šéf Evropské fotbalové asociace UEFA, Slovinec Aleksandar Čeferin, ještě fandům vzkáže: „Bez vás to přece jen není ono.“
Aha. Tak proč tedy musí být při zápolení o Ligu mistrů mrtvolné ticho, ve kterém k hráčům na trávník doléhají hlasy rozhlasových reportérů z novinářské lávky pod střechou stadionu?
 |
Zrovna v zápasech, ve kterých jde o vše, kde se určuje další osud sezony, kde rozhoduje sebemenší drobnost o tom, jakým směrem se bude ubírat budoucnost klubů.
Když zůstaneme u Slavie: na účasti v Lize mistrů má z velké části postavený rozpočet. Pokud mezi evropskou šlechtu nakonec neprojde, vsaďte si, že bude muset prodat některou z opor, aby finanční ztrátu zalepila.
Jenže motor, který by z hráčů vymáčkl maximum sil, teď zoufale chybí. Přitom kdyby mohlo na tribuny pár stovek fanoušků, hned by se aspoň část energie vrátila.
Musí se to stát, aby Liga mistrů neztratila všechen půvab. Kdyby mělo depresivní ticho trvat ještě déle, koukalo by se na ni strašně smutně.
