„Znám v Ústí všechno a všechny, těším se!“ svěřil se dvacetiletý útočník po středeční premiéře na hřišti Baníku Most-Souš. Skončila remízou 1:1, za hosty skóroval Šilhan, Kušej dostal kapitánskou pásku, aby do týmové kasy přispěl zápisným.
Co vás přimělo po pěti letech k návratu z Drážďan?
Dynamo sestoupilo do 3. ligy a zatřáslo s kádrem. Za každou cenu chce postoupit, takže přivedlo pět posil do ofenzivy. Celkem tam je teď i s křídly kolem jedenácti útočných hráčů, což je hodně. Proto jsme se s klubem dohodli, že by bylo optimálnější hrát pravidelně, a ne sedět doma. Tohle byl hlavní důvod mého hostování.
A proč vyhrálo Ústí?
Šlo o čirou náhodu. Jen mi řekli, že chtějí, ať si hledám něco na hostování. Ani jsem ještě neřešil nabídky, když jsem si byl zaběhat na ústeckém stadionu. A na trávník se šel podívat ředitel klubu Václav Kožíšek. Jen tak ze srandy ke mně prohodil, jestli nechci hrát za Ústí. Spontánní nápad. A jak rychle to vzniklo, tak rychle se to upeklo.
Návrat střelce. Ústí si na rok půjčilo z Drážďan „svého“ Kušeje |
Co vám to má přinést?
Abych hrál. Minuty jsou pro mě v tomhle věku důležité. Chtěl bych pomoct klubu, klub chce pomoct mně. Je to dobrá příležitost ukázat se v chlapském fotbale.
O to větší, že Ústí hledá nové střelce? O ty nejlepší po minulé druholigové sezoně přišlo.
Vnímám, že ta šance je. Ale moje pozice bude trošku rozličná. S trenérem Jarošíkem řešíme, že bych se stáhl víc na desítku, tedy pod hrot. S mojí výškou (168 cm) je to totiž na hrotu trošku těžší. Nemáme klasického velkého hroťáka, takže to pro nás bude složitější. Jsem tam já a Vojta Šilhan. Uvidíme, jak to bude vypadat v sezoně. Když bude potřeba, úplně dopředu půjdu, ale většinou bych chtěl hrát s balonem. Desítku, klidně i osmičku. V mládeži jsem byl pořád pod hrotem, tedy ten, co tvořil hru.
V minulém ročníku jste hostoval v druholigovém rakouském Wackeru Innsbruck. Jaké to bylo?
Byl jsem úplně sám daleko od domova, hrál jsem s novými kluky, pod novým trenérem, v novém prostředí. Zkouška do života. Pár zápasů jsem odkopal za béčko, pár za áčko. Poznal jsem lidi, za které jsem rád, zůstali jsme v kontaktu. Hodnotím to kladně, nic dramatického. Prostě můj první rok v dospělých.
Jak komplikovaný je přechod z mládeže mezi chlapy?
Rakouská 2. liga je jako naše, hráli technicky, fotbalově. V béčku byli mladíci. Ale skok mezi devatenáctkou a áčkem prostě je, ať si říká kdo chce co chce. Profesionální hráči a trenéři vědí, jaké to je. Nic lehkého, pro mladé kluky docela hektické.
A taky rázem ubylo gólů. Jak vás štve, že se prosazujete míň?
Samozřejmě mě to žere. Chci dávat góly pořád, odmalička jsem je střílel a jsem útočník. Jakmile se chytím fotbalově, zvládnu ten krok do dospělého fotbalu a budeme šlapat jako tým, góly přijdou. Je otázka času, kdy si se spoluhráči sedneme. Když od trenéra dostanu šanci a bude mi důvěřovat, budu dělat všechno, abych ty góly dával.
Koučem Ústí je Jiří Jarošík, exreprezentant a sběratel titulů. Co to s vámi dělá?
Pro nás mladé kluky je vzor a měl by být i pro starší hráče. Odehrál toho strašně moc, je to určitá legenda, má hodně titulů a hrál v nejlepších ligách světa. Pro nás je dobře, že máme v týmu takovou osobnost. Má zkušenosti, měli bychom k němu vzhlížet. Pod jeho vedením to nebude jednoduché, bude to dřina, ale má nás co naučit.
Vaše Drážďany spadly. Jak jste to na dálku prožíval?
Koukal jsem skoro na každý zápas, protože jsem nechtěl, aby kluci sestoupili z 2. bundesligy. Ale sešlo se jedno s druhým a dopadlo to špatně. Spousta okolností byla proti. Kluci to málem zachránili, bohužel to nevyšlo.
Jindy drsní fanoušci Dynama je po pádu překvapivě vytleskali.
Věděli, jak to bylo. Tým vyřadili na 14 dní do karantény, pak týden trénovali a během 29 dnů odehráli deset utkání. Zápas co tři dny, zatímco ostatní měli čas na odpočinek. Takže fanoušci klukům sestup nedávali za vinu. Jsem rád, že nás neodsoudili jako před pár lety.
Kdybyste zůstal v Německu, seděl by vám styl 2. nebo 3. ligy?
V Německu je to náročnější, co se týče běhání, soubojů, tvrdosti. Já mám radši spíš kombinační fotbal. Jsem fotbalista, ne běžec ani soubojový typ. V Ústí se snažíme kombinovat, to je pro mě důležité.
Vrylo se vám Dynamo pod kůži?
Za jednu sezonu jsem nastřílel strašně moc gólů, kluci a fanoušci mě začali brát. Atmosféra Dynama mě pohltila. Smlouvu mám ještě na dva roky, je to můj klub, mám ho rád. Není to jen tak nějaký klub!
