„Byl to celkem trpký konec sezony pro nás všechny. Měli jsme ji docela dobře nastartovanou, bohužel po koronavirové pauze se nám nepodařilo navázat na předchozí výsledky. Je to škoda, ale myslím, že i tak můžeme říct, že to byla dobrá sezona,“ uvažuje sedmatřicetiletý Petržela.
Vraťme se ještě k vyloučení za úder loktem do obličeje Jana Vodháněla. Proč k tomu došlo? Byla to vaše teprve čtvrtá červená karta v kariéře.
Ani tahle červená nebyla za nějaký úmysl. Asi jsem mu brnkl loktem o nos, z něj se krev bohužel hned spustí, tak možná zákrok vypadal jako nějaký brutálnější, zákeřnější. Ale já jsem si vůbec nebyl vědomý, že bych jej loktem trefil, spíš mi to v souboji připadlo jako náraz na rameno. ve fotbale to tak někdy je, že se stane něco, co člověk ani nechtěl a ani o tom pořádně nevěděl.
Nebylo to tedy po nějaké soupeřově provokaci, ani za to nemohla frustrace z rychle inkasovaného gólu?
Vůbec ne. Bylo to ve 12. minutě, tak rychle se snad člověk ani nemůže vytočit. A vezměte si, že měřím 174 centimetrů, takže se mi těžko někoho trefuje loktem do nosu. Lidi, co to viděli v televizi, říkali, že on se mě snažil oběhnout a měl nízko těžiště. Opravdu to byla spíš shoda náhod.
Neměl jste pak jisté, že si letos ještě zápas zahrajete. Dostal jste nějaké úlevy v tréninku?
Doufali jsme, že přes Bohemku postoupíme, pak už bych zase mohl normálně hrát. Takže jsem furt s klukama makal naplno. A snažil jsem se klukům zvedat sebevědomí, aby to v hlavách nezabalili a porvali se o postup. Škoda, nebyli jsme daleko.
Svědík hodnotí sezonu: Neúspěch to není, ale šlo z toho vytěžit víc |
Vyčítáte si, že sérii čtyř porážek v závěru sezony mohla způsobit i právě vaše absence?
To víte, že ano. Každý má při hledání chyb začít u sebe, takže to beru i na sebe, že jsem týmu nemohl pomoct. Byla to blbost, klukovina, ale ve fotbale se i takové věci stávají. Nedá se nic dělat, život jde dál.
Trenéru Svědíkovi se nelíbilo, že v rozhodující fázi sezony jste týmu chyběl vy a předtím kvůli obdobnému vyloučení i obránce Michal Kadlec.
Káca se nechal vyloženě vyprovokovat, ruply mu nervy. Můj zákrok byl vyloženě nešťastný, někdo na to možná má jiný názor, ale u mě nešlo o nějaký výbuch emocí, jen jsem tam holt měl ten loket.
Čím si ještě vysvětlujete, že skvěle rozjetá sezona Slovácka neměla i skvělý konec?
Motám si tím hlavu. Může to být i tak, že když přijde nějaký výsledkový výpadek, semele vás to a už se vám zpátky do formy těžko naskakuje. Těžko říct, jestli se i neobjevilo nějaké uspokojení, že už jsme zachránění a máme splněno. Musíme to odbourat. Budeme teď chtít všem nalít do hlav, že už nepatříme jen do boje o záchranu, ale máme mužstvo, abychom se mohli rvát o horní příčky.
Je to přesně rok od vašeho návratu do Slovácka. Jak jej hodnotíte?
I když jsme konec zpackali, myslím, že sezona je hodně vydařená. Bojovali jsme do poslední chvilky o šestku, což na Slovácku dlouho nebylo. Chodili i lidi, bylo vidět, že fotbalem žijí. Teď by bylo dobré, abychom na to navázali.
A z osobního hlediska angažmá splňuje, co jste od něj očekával?
Řekl bych, že ano. Jsem rád, že jsem mohl nějak pomoct, být impulzem do šatny. Snad jsem přispěl k tomu, že kluci viděli, že se dá hrát s každým, nemá cenu být z někoho podělaný.
Na co budete nejvíc vzpomínat?
Určitě zápas v Plzni, která se se mnou loučila, navíc jsme tam vyhráli. Hned v prvním kole jsme zvítězili na Spartě a doma jsme porazili Plzeň, Slavii. To byly perfektní okamžiky.
Jak jste spokojený se čtyřmi góly? Byl jste druhý nejlepší střelec týmu.
Taky dobré. Trenér mi hlásil, že tolik branek jsem od roku 2013 nedal, což jsem ani nevěděl. Ale jsem ofenzivní hráč, tak jsem rád, že jsem mohl aspoň tak pomoct. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby gólů a asistencí bylo víc.
Milan Petržela v dresu Slovácka utíká olomouckému obránci Michalu Vepřekovi.
Slovácko letos v zápasech doplácelo na slabou efektivitu v zakončení.
Hodně nám to uškodilo a my ofenzivní hráči jsme v tom dost zklamávali. Proti každému soupeři jsme se dostali do několika vyložených šancí, ale nebyli jsme zabijáci. Musíme na tom začít pracovat hned od startu přípravy. Je potřeba mít čistou hlavu. A když se dostaneme do vápna, vytěžit z toho maximum, vždyť my jsme často z dobrých pozic ani netrefovali bránu.
Předpokládám, že vzhledem ke zmíněnému závěru sezony nemáte jinou možnost než pokračovat v kariéře.
Je to tak. (směje se) Smlouvu jsem navíc měl už rovnou dvouletou a určitě ji dodržím. Co bude potom, se uvidí. Jestli mě tady ještě budou trpět, nebo už mě všichni budou mít plné zuby... Když mi bude držet zdraví, chtěl bych u fotbalu vydržet co nejdéle.
Pokračovat chce i druhý nejstarší hráč týmu Michal Kadlec. Hecujete se, kdo tu kariéru bude mít delší?
Michal už i přemýšlel nad koncem, ale když se mu narodil malý, chce mu dát možnost, aby se šel podívat, jak taťka hraje fotbal. I proto bude další rok pokračovat. Já jsem mu taky dával čočku: „Dotáhl jsi mě sem a hned chceš končit.“ (směje se) On na to stále má, je ve Slovácku platným hráčem, tak by byla škoda to ukončit. Ale každý jsme nějaký, tak za něj těžko můžu mluvit. Mě fotbal pořád baví. Tomáš Rosický i Pavel Horváth mi taky vždycky říkali, ať hraju, co to půjde, protože volna pak ještě budu dost. Vzal jsem si to k srdci, a když mám nějaké myšlenky, vzpomenu si na rady těch dvou.
