„Dnes je ten nejsmutnější den. S těžkým srdcem musíme oznámit, že nás navždy opustil Marián Čišovský,“ informovala Viktoria Plzeň na sociálních sítích.
Byl březen 2014, když naposledy obul kopačky a ve Štruncových sadech, na plzeňském stadionu, nastoupil do ligového zápasu. Čtyřiašedesátého a definitivně posledního.
Tehdy ještě nevěděl, čím trpí. V tom zápase, bylo to proti Liberci, si poranil koleno, musel na operaci a až během dlouhé rekonvalescence se dozvěděl o kruté diagnóze.
V Plzni byl součástí party, která startovala zlatou éru. Má titul. V Lize mistrů naháněl Messiho, střežil Ibrahimoviče a zápasil s Ribérym. Ten nejtěžší životní souboj měl ovšem teprve před sebou.
Amyotrofická laterální skleróza je zákeřná nemoc, při které vám postupně slábnou všechny svaly v těle. Nejde to zastavit.
Díky Messimu je v muzeu Barcelony. Čišovský si kvůli tomu dobíral i Horvátha |
Nevzdával se, s osudem se odvážně pral dál. Až do nedělního rána.
Čišovský byl elegantní obránce. Urostlý, nadstandardně technicky vybavený, gólový. V české lize za Plzeň mezi lety 2011 a 2014 nastřílel dvanáct branek, nejčastěji po rohových kopech. Na Slovensku působil v Interu Bratislava, Žilině a Petržalce, tři roky hrál také v rumunském Temešváru.
Má patnáct startů ve slovenské reprezentaci, jejíž součástí byl i před mistrovstvím světa 2010. O závěrečný turnaj ho však tehdy připravilo zranění.
„Odešel legendární obránce a fantastický člověk,“ napsal v neděli dopoledne spoluhráč David Limberský.
„Děkuji Ti za vše,“ připojil se Pavel Horváth, „ztratili jsme kamaráda a bojovníka. Je mi smutno, temno.“
Čišovský v Plzni zůstal součástí týmu. Když se Viktoria v roce 2015 stala potřetí mistrem, oslavy nemocnému kamarádovi věnovala. Tenkrát to byl „Titul pro Čišu.“ Tuze dojemný a smutný.
„Kdybych pohár, na který jsem čekal třicet dva let, mohl vyměnit za to, aby Marián Čišovský byl zdravý, tak bych to okamžitě udělal,“ pravil tehdy plzeňský trenér Miroslav Koubek.
Snažil se také Spolek 28, pojmenovaný podle čísla na Čišovského dresu, který uspořádal řadu sbírek či dražbu kopaček, jejichž výtěžek putoval právě pro nemocného spoluhráče a další pacienty s nevyléčitelnou chorobou ALS.
„Dohlídni tam na Rajtyho s Bizim. Naše obrana z roku 2011 byla neuvěřitelná a nemůžu uvěřit, že jsem tu zůstal úplně sám,“ pokračoval bývalý parťák Limberský.
OBRAZEM: Než přišly slzy. Báječné plzeňské časy bojovníka Čišovského |
A přidávají se i soupeři.
„Zpráva, která nás donutí uvědomit si, že jsou na světě důležitější věci než góly, rivalita a vzájemné zápasy. Slavia vyjadřuje upřímnou soustrast rodině i všem přátelům.“
„S krutou nemocí jsi bojoval statečně a odhodlaně, přesně tak, jak jsme tě znali i ze hřiště,“ vzkázala Sparta, která v Plzni v neděli odpoledne hraje.
Právě při vzájemném duelu soupeři památku zesnulého fotbalisty uctí. Bude to truchlivé, neveselé odpoledne.