Ve druhé polovině sedmdesátých let panovala v Argentině složitá situace.
Po smrti prezidenta Juana Peróna došlo v zemi k převratu. Vládu násilně převzala vojenská junta a k moci se dostal diktátor Jorge Rafael Videla.
Nastaly krvavé časy: násilí z levého i pravého křídla, mučení, cenzura. Tisíce lidí beze stopy zmizely a desetitisíce se jich odstěhovaly.
V tomto prostředí se měl konat fotbalový svátek.
„Žádné excesy nebudou,“ ujišťoval Videla funkcionáře FIFA. Argentina až na čtvrtý pokus dostala možnost pořádat světový šampionát. Nechtěla se ho vzdát.
FIFA se nejprve zdráhala na měsíc poslat fotbalovou elitu do rozvrácené země, nakonec však kývla. Mohlo se začít hrát.
Turnaje se účastnilo 16 týmů, Čechoslováci, úřadující mistři Evropy, neprošli kvalifikací. Podruhé za sebou chyběla také Anglie.
Crowd at the World Cup final back in 1978, Argentina v Netherlands
#WorldCup #Crowds #Argentina #Holland https://t.co/5x48WEBvJz
Zápasy se odehrávaly ve skvělé atmosféře. Všude létaly konfety, křik fanoušků se mísil se zvuky trumpet.
Ta pravá Argentina!
V sestavě domácích se ještě neobjevila sedmnáctiletá vycházející hvězda Diego Maradona. „Je mladý, jeho čas ještě přijde,“ prohlásil kouč. A tak se spoléhali na Maria Kempese.
Nechybělo však mnoho a pořádající země premiérový titul nezískala.
O postupu mezi nejlepší dvojici rozhodovaly semifinálové skupiny: čtyři týmy, každý s každým, nejlepší jde do finále.
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
Vzájemný duel mezi Argentinou a Brazílií skončil smírně 0:0. Když však Brazilci v posledním duelu skupiny porazili Polsko 3:1, vzhledem k příznivému skóre už pomalu slavili finále.
Lidé v Riu vyšli do ulic, radovali se z postupu. Vždyť Argentina by musela porazit Peru o více než čtyři góly. „To se snad nemůže stát, ne?“ říkali si. Zvlášť když peruánský gólman Ramón Quiroga dělal v brance divy.
Jenže se stalo.
Domácí těžili po celý turnaj z určitých výhod. Byly to třeba jen drobnosti jako stažené štulpny Kempese, pod nimiž neměl chrániče, nebo třeba to, že všechny zápasy začínaly až večer, a oni tak věděli výsledky svých konkurentů.
Ten nejdiskutovanější moment se však odehrál právě v zápase proti Peru.
Do té doby jistý Brankář Quiroga pouštěl gól za gólem. Konečný výsledek? 6:0 pro Argentince. To znamenalo postup do finále na úkor Brazilců.
Ihned se vyrojily debaty o domluveném výsledku. Podle spekulací mělo Peru za vysokou porážku obdržet nejen peníze, ale třeba i zásilku tun obilí, kterou domluvila sama vojenská junta.
World Cup 1978 Final, Argentina v Netherlands http://t.co/e31QgzG2LU
Připomínal se i původ gólmana Quiroga, který se narodil v argentinském Rosariu.
Hráči v modrobílých dresech podle svých slov o ničem takovém netušili. „Upřímně nevím,“ řekl domácí Leopoldo Luque, čtyřgólový střelec turnaje. „Ale Videla udělal hodně špatných věcí, o mnoho horších, než je uplácení, takže…“
Tak či tak, Argentina byla ve finále a mohla dál pomýšlet na vysněnou trofej.
Utkání o titul nabídlo vyrovnanou podívanou, domácí zásluhou Kempese vedli, avšak Dick Nanninga vyrovnal. Nizozemci pak byli těsně před koncem blízko k vítěznému gólu, jenže v 88. minutě základní hrací doby Robert Rensenbrink trefil tyč.
„Stačilo pět centimetrů,“ litoval Rensenbrink. „Mohli jsme být mistry a já králem střelců. Svět má ale jiné hrdiny.“
Argentince.
Kempes v prodloužení jedním gólem a asistencí rozhodl, celkem si připsal šest zásahů a byl králem střelců. Hráči v modrobílém za bouřlivého jásotu před sedmdesáti tisíc fanoušků převzali první trofej pro mistry světa.
Přesto někteří tuší...
„Není pochyb o tom, že jsme posloužili jako politický nástroj,“ říká Argentinec Ricardo Villa.
