Společně s kronikářem Jiřím Rádlem jsme na konci mapování sezony 1959/1960, která vyvrcholila v pondělí 6. června, kdy po výhře nad Nitrou v předposledním kole v Hradci vypukly mistrovské oslavy.
V závěrečném díle nás čekají tři poslední utkání, z nichž to prostřední, „oslavovací“ je pochopitelně nejslavnější.
Slovanu vzali šanci na titul
Tři kola před koncem se ve středu 1. června představil v Hradci Slovan Bratislava, který musel bodovat, porážkou by ztratil definitivní naději na zisk mistrovského titulu.
Seriál60 let od historického titulu Hradce
|
Trenér domácích Zástěra se ocitl v nezáviděníhodné situaci. Zraněný byl obránce Miroslav Andrejsek, rovněž útočník Zdeněk Macek, zastavenou činnost (absence v zaměstnání?) měl Bohuslav Tomášek a nemocný byl Ladislav Čermák. A tak se na lavičce náhradníků objevil i mladý František Kopečný.
Již dlouho neviděl Hradec tak dramatické utkání. Obě mužstva hrála o hodně a byli to hosté, kterým patřil začátek. Pohroma pro domácí mohla přijít již ve 3. minutě, kdy Balážík - ač sám před brankou - nastřelil jen tyč. Potom se domácí vymanili z obležení, hru vyrovnali a od 15. minuty převzali iniciativu. Jejich výkon zdobila nezměrná bojovnost všech hráčů, kteří hráli proti zápasu v Ďolíčku jako vyměnění. Žádný míč pro ně nebyl ztracen.
V 17. minutě Kvaček překvapil točenou přízemní střelou brankáře Schrojfa a získal domácím vedení. Po změně stran hosté vyměnili nemohoucího Pažického Bílým, který přispěl k jejich mohutnému náporu. Jeho výsledkem byla vlastní branka Hledíka v 60. minutě po střele právě Bílého. Hosté byli při chuti, mohutně útočili, ale domácí se obětavým výkonem ubránili.
V 77. minutě bratislavský Popluhár vykopl míč z prázdné branky jen na nohu Kvačka, do jeho střely se vrhl Schrojf a znovu Popluhár, ale míč se odrazil k volnému Černému, který jej pohotově umístil do rohu bratislavské branky. Slovan porážkou ztratil naději na titul, Votrokům z posledních dvou zápasů stačilo získat dva body.
„Skalní bratislavského Slovanu tajně doufali, že jejich mužstvo získá na hradecké škváře dva body. Mnoho k tomu nechybělo. Hlavně po vlastní brance Hledíka, který dokázal to, co se nepodařilo Moravčíkovi, Molnárovi a Bílému v těch nejvyloženějších pozicích, překonal vlastního brankáře a vyrovnal. Za stavu 1:1 měli hosté vítězství na dosah. Domácí však byli vytrvalejší,“ napsal Štart.
Mistrovské razítko
Bylo pondělní ráno 6. června 1960 a Hradec Králové se pomalu probouzel do pracovního dne. Mlhy, které se tvořily kolem obou řek se pomalu rozpouštěly a sluníčko vykouklo nad Bílou věž. Předpověď slibovala letní den s teplotou do 28 stupňů i možnou bouřku.
Přicházel den, jaký fotbalový Hradec Králové ještě nezažil. Vedl ligovou tabulku a výhrou, kolo před koncem soutěže mohl získat mistrovský titul. Že se hrálo v pondělí, tenkrát nikoho nepřekvapilo, protože v sobotu a v neděli se v celé republice konaly oblastní a krajské spartakiády.
Fotbaloví fanoušci však byli v myšlenkách u pondělního zápasu s Nitrou. Fotbalisté Spartaku využili o víkendu opět prostředí lázeňského domu v Bohdanči, v kubistické budově byla atmosféra plná očekávání. Ještě nikdy se šampionem nestal žádný tým, který sídlil jinde než v Praze nebo v Bratislavě a už vůbec ne takový, který ještě o rok dříve hrál druhou ligu.
V Hradci Králové přes 15 000 natěšených diváků vytvořilo skvělou atmosféru. Rozhodčí Vrbovec přivedl na hřiště domácí Spartak v zelených dresech (hosty v bílých) v této sestavě: Jindra - Runštuk, Hledík, Pičman - Krejčí, Michálek - Buránský, Pokorný, Kvaček, Černý, Malík.
Nejlepší fotbalový zápas posledních let na hradecké škváře. Takový výkon, kterým se Spartak rozloučil se starým škvárovým hřištěm, hradečtí diváci již mnoho let neviděli. Hosté hned od počátku neexistovali, byli zatlačeni do obrany. Chvílemi jen přihlíželi exhibici domácích.
Vedoucí gól dal v 10. minutě Kvaček, za dvě minuty přidal druhý Buránský a bylo rozhodnuto. Po změně stran střílel už jen Kvaček. Svůj mistrovský hattrick dovršil brankami v 61. a 72. minutě.
Pak už zazněl poslední hvizd píšťalky rozhodčího Vrbovce, přeplněné bariéry zaburácely nadšeným potleskem. Oslavy mohly začít.
Když fotbalisté Hradce Králové v roce 1960 získali historický titul, fanoušci je při triumfálním průvodu městem nesli na ramenou.
Už jen dovětek
Těžko říct, jestli někoho zajímalo, že novopečení přeborníci v posledním kole poté v sobotu 11. června v Košicích 0:1 prohráli. To nic neměnIlo nejen na zisku titulu a vzhledem k výhrám Rudé hvězdy Brno a Slavie, tehdy Dynama, ani na tom, že se Jednota Košice připojila k Dukle Pardubice na cestě do druhé ligy.
Podle Ladislava Pokorného Hradečtí na východě nepadli ani tak kvůli ztrátě vlastní motivace nebo divokým oslavám (s těmi se to nepřehánělo, museli přece chodit do práce!), nýbrž kvůli tomu, že domácí pro poslední naději na záchranu udělali doslova všechno.
„Prohráli jsme kvůli rozhodčímu Galbovi,“ nosí dodnes v paměti jméno sudího, který prý pomáhal domácím, pravá spojka, „pískl na nás před koncem nesmyslnou penaltu.“ V referátu Československého sportu se píše o ruce, kterou Pičman v 85. minutě vyrazil z brány Kostiniho hlavičku...
