DĚJINY EURA. 1980: Proč Panenka opět nezkusil dloubák? Byla by to drzost

To víte, že měl nutkání. Chvíli mu šrotovalo v hlavě, že by zkusil kulišárnu z Bělehradu. „Jenže kdyby to nevyšlo, byla by z toho kolosální ostuda. Všichni by mi dali sežrat, jaký jsem drzoun,“ vzpomíná Antonín Panenka na nervydrásající penaltový rozstřel z roku 1980.

Antonín Panenka při oslavách 100 let českého sportu | foto: Yan Renelt, MAFRA

Čechoslováci byli znovu o chlup šťastnější (snad i šikovnější), Itálii porazili 9:8 a získali bronz.

Dnes je fotbalovému básníkovi s knírkem jednasedmdesát. Lehce se obával, jak ustojí koronavirový útlak, protože obvykle nevydrží sedět doma na kavalci, ale zvládl to. Zahradničil, procházel se kolem Sázavy se psem, odpočíval. Teď už zase pinká tenis a chodí na golf.

Vraťme se do Neapole, 21. červen 1980. Proč jste si vlastně v páté sérii vršovický dloubáček rozmyslel? Byl byste tuplovaný kouzelník.
Anebo taky veliké trdlo. V brance stál Dino Zoff, jeden z nejlepších a nejzkušenějších gólmanů historie. Dodnes si myslím, že něco tušil, protože zůstal dlouho stát. Určitě čekal, že to dloubnu znovu.

Dějiny Eura

Šedesát let platilo, že se fotbalové mistrovství Evropy koná každé čtyři roky. Když pandemie koronaviru pravidelný cyklus narušila, je ideální čas si připomenout kapitoly z historie šampionátu v seriálu, který připravují redaktoři iDNES.cz.

1960: Delaunayho sen, ukradená čepice a politická fraška
1964: Průjem po posvícení. Jak šampioni z Chile vyhořeli
1968: Hlavně nacvičit los! Když o finále rozhoduje hod mincí
1972: Achtung, der Bomber! Když Müller rozstřílel Evropu
1976: Ondrušova penalta ze dvou kroků a potlesk od Císaře
1980: Proč Panenka opět nezkusil dloubák? Byla by to drzost

A ne. Poslal jste balon placírkou na centimetr k tyči.
Přišlo mi to tehdy jistější. Celý svět Panenkovu penaltu znal, nechtěl jsem nezdravě riskovat.

Vlastně všechno bylo jako v Bělehradě 1976. Jména a pořadí penaltových střelců: Masný, Nehoda, Ondruš, Jurkemik, vy. Všichni proměnili. Jenže Italové taky. Co bylo dál?
Improvizovalo se. Trenér Vengloš obcházel kluky a ptal se, kdo má odvahu jít na další.

Koloman Gögh byl šestý.
Kolo byl veliký bojovníček, nevzdal souboj, ale že bych mu věřil na penaltu? To tedy moc ne.

Proměnil. Pak Miroslav Gajdůšek?
I když nervově občas býval labilní, zvládl to výborně. Kopací techniku měl Gajda vždycky perfektní.

Ján Kozák byl osmý.
Skvělý fotbalista, tahoun, ale šlo do tuhého. Mezi námi, kopnout penaltu umí každý, ale zkuste ji kopnout ve chvíli, kdy hrajete o všechno a nervy jsou napnuté jako špagáty.

Devátou sérii zahájil Ital Collovati, brankář Netolička balon zbrzdil pod tělem...
Jako dneska si to vybavuju. Stáli jsme uprostřed kruhu a viděli jen to, jak se Jarda vrhnul za sebe. Vyhrábnul ten míč včas? Nestihl to?

Pořád se vedou spory.
Tehdy nebylo žádné video, zápas se snímal jen z několika kamer. Viděl jsem tu penaltu mnohokrát ze záznamu a troufám si říct, že balon celým objemem za lajnou nebyl. Rozhodčí ukázal, že gól není, tak šel na věc Jožka Barmoš.

Krajní obránce z Interu Bratislava.
Já se modlil: Proměň! Proměň! Pak by totiž byl na řadě Rosťa Vojáček, který dokázal dát gól jedině hlavou (úsměv). Naštěstí to Barmoš ustál bravurně, i když si myslím, že to byla jeho první penalta od žáčků.

Čechoslováci slavili bronz, což se příliš nedoceňuje.
Taky si myslím. V kvalifikaci jsme za sebou nechali Francouze s Platinim. Na Euru jsme porazili Řeky, jen smolně prohráli s Němci, což byli budoucí vicemistři světa.

Karl-Heinz Rummenigge, útočník reprezentace Západního Německa, překonává československého brankáře Jaroslava Netoličku během finálového turnaje mistrovství Evropy 1980. Němci zvítězili 1:0.

A na závěr skupiny s Holanďany jste nesměli prohrát.
To nevím, jak jsme dokázali. Oni na nás leželi jako na dece. Nepřeháním, když řeknu, že jsme půlku přelezli jen dvakrát za poločas. Takový tlak jsem nezažil.

EURO 1980

Vítěz: Západní Německo
Nejlepší střelec: Klaus Allofs (Německo) - 3 góly
Hvězdy turnaje: Hrubesch, Rummenigge, Schuster (všichni Německo), Ceulemans (Belgie), Scirea (Itálie)
Zajímavost: Turnaj měl poprvé osm účastníků a neobešel se bez násilností. Chuligáni měli v osmdesátých letech pré. Během utkání Anglie s Belgičany musela dokonce policie použít slzný plyn. Vůbec to nebyl úchvatný turnaj. Většina týmů bránila, faulovalo se, diváků chodilo málo. Zlato vybojovali Němci s nastupující generací kolem Rummenniggeho, Schustera a Hrubesche, jenž dvěma góly rozhodl finále proti Belgii.

Přesto jsme remízu 1:1 ukopali a hráli s domácími Italy o bronz.
Na nás by nikdo nevsadil. Italové měli Zoffa, Gentileho, Baresiho, Bettegu, Scireu, Tardelliho... Mužstvo jako zvon, persona vedle persony. Vždyť dva roky poté vyhráli mistrovství světa.

Na lavičce seděl slavný trenér Enzo Bearzot. Cítil jste v Neapoli jeho legendární dýmku?
Já okolí nikdy příliš nevnímal, ale Bearzota jste si všimnout museli vždycky. Měl přísný výraz, vystouplé lícní kosti. Připomínal mi profesionálního boxera těsně před zápasem.

Čím to, že jste zápas zvládli?
Neměli jsme co ztratit, favoritem byla Itálie. Hrála doma a měla za povinnost vyhrát. Už to, že jsme zápas dotáhli k penaltám, byla naše výhra. A pak už to znáte.

Díváte se často na sestřihy z historie?
To tedy v krvi nemám. Radši si v televizi pustím seriál Simpsonovi pro zasmání. Na co plýtvat časem, když jsem to zažil v reálu? Ze zápasu o bronz jsem viděl snad jen penalty a Jurkemikův gól na 1:0.

Na který jste nečekaně přihrál z rohu po zemi. Signál?
Kdepak! Improvizace, nápad. Viděl jsem, jak se spousta lidí tlačí před gólmana a všiml si, jak Laco za šestnáctkou zůstal sám. Tak jsem mu to strčil. Jako třeba Bičovskému na Bohemce. Kdyby to Laco neuklidil tak geniálně pod břevno, nikdo by si té přihrávky ani nevšiml.