Jakmile Major League Soccer (MLS) kvůlí šíření nákazy koronavirem přerušili, začal se připravovat individuálně jako ostatní fotbalisté.
„Nikdo nemůžeme trénovat s týmem, ani nemůžeme využít hřiště na stadionu,“ poznamenává jedenatřicetiletý útočník.
„Cvičím doma skoro každý den, hraju si se psem, což je taky dobrý trénink. Běhat chodím do parku se psem i bez něho. Ale v porovnání s normálním tréninkem je to samozřejmě špatné. Člověku to chybí, ale udržovat se musí, aby potom neztloustl.“
Start do nového ročníku se mu náramně povedl, skóroval v obou úvodních utkáních. A pak konec.
Zdeněk Ondrášeknarozen 22. prosince 1988 |
„Dva góly jsou super. Pak někdo přinesl hloupý virus, to mrzí. Snažím se dělat, co můžu. Přítelkyně je fyzioterapeutka a připravuje mi tréninky, tlačí mě do toho, abych dělal víc a víc. Až karanténa skončí, snad to nebude tak špatné. A jestli na to navážu, to už je pak jenom na mně. Věřím, že jo.“
Vedení soutěže chce začít od 10. května, s cílem je odehrát kompletní program. „Těžko říct. Teď se to tady rozlézá a nejsem z toho překvapený, takže kdo ví, co bude,“ přemítá.
„Přijde mi, že už fotbal nehraju rok, možná i déle. Těžko říct, jak to psychicky působí na hráče, protože nikdo s tím neměl takovou zkušenost. Každému to určitě chybí, nikdo nechce sedět jen doma.“
Doma je momentálně v Dallasu, žije přítelkyní, která je Polka.
„Je to super, když můžete být s rodinou. Nám se snoubenkou chybí rodiny z Čech a Polska, ale musíme zůstat tady a zvládnout to. Jednoduché to není, ale mohlo být hůř.“
Spojené státy evidují nejvíc případů nemoci COVID-19 na světě. Ondrášek je zklamaný z přístupu místních.
„Upřímně mi přijde, že v chování lidí se tady nezměnilo skoro vůbec nic. Obchody jsou vykoupené, toaletní papíry a dezinfekční věci zmizely jako mávnutím proutkem. Ale co se týče lidí, s mojí snoubenkou o tom mluvíme pořád. Chodíme v maskách a i v rukavicích, když nějaké máme, ale lidi tady nic. Z padesátí lidí, které potkáme, má roušku tak jeden,“ líčí.
„Přijde mi, že tady v Texasu se pro ně víceméně nic nezměnilo. Nevím, jak je to v jiných státech. Lidé hrají volejbal v parku, pořádají pikniky, sedí na trávě s dětmi, hrají si. Lidí je v parku ještě víc, než bylo, protože nepracují, musí zůstat doma. Upřímně jsem zklamaný z toho, jak jim je to víceméně jedno.“
On je opatrný, dodržuje nařízení, jako by žil v Česku. „Ven s přítelkyní nechodíme, jenom se psem a jednou za dva až tři týdny jdeme do krámu. Nosíme roušku vždy, když jdeme z bytu ven. Bez roušky bych ven nešel, už jenom proto, že by to lidi měli dělat, ale hlavně taky, že lidi tady to neřeší. Nebyl bych překvapený, kdyby se tady koronavirus zbláznil. Lidi to tady vůbec neřeší.“
Proto by zavedl stejná opatření jako v některých evropských státech. „Líbí se mi, že v Evropě jsou skoro ta nejtvrdší opatření. Udělal bych to samé tady. Ale jestli prezident Trump s tvrdými opatřeními nesouhlasí, tak je to těžké. Pak nevidím konec,“ říká.
„Je tu víc nakažených, než bylo v Číně. Je to výsledek toho, že lidi nic neřeší, že se nebojí. Snad to tady nedopadne jako v Itálii. Tam to ze začátku nikdo moc neřešil a potom bylo skoro pozdě. Toho se trochu tady bojím.“
