Zápas s Mladou Boleslaví se odložil, jste tři neděle bez zápasu.
Tragédie. Ale udělal jsem si to sám, můžu nadávat akorát sobě. Je to nepříjemné, protože v Polsku jsem pořádně půl roku nehrál, nastupoval jsem jenom na 20–30 minut, zápasové tempo chybělo. Pak jsem přišel do přípravy Teplic a rozjížděl jsem se. Nastoupil jsem v 1. kole, už to vypadalo, že do tempa se dostanu, ale sám jsem se z něj zase vyhodil. Nepříjemnost.
Jak se na tom všem podepsalo, že vám chyběla herní praxe?
Hodně. Můžete si trénovat, jak chcete, můžete si přidávat, ale tempo v zápase, adrenalin a výbušnost jsou jiné. Je to prostě znát.
A jak se to projevuje?
Při zápase se všichni soustředí na každý souboj na sto procent. Při tréninku můžete běhat stovky i kilometry, ale pořád tam není soupeř. V zápase vyhodnocujete situace, na které se nemůžete připravit. Já mám chuť hrát a vyhrávat, do některých věcí ale chodím nesmyslně.
Může za vaši karetní bilanci i přemotivovanost, že jste doma?
Jednoznačně. První žlutá v Příbrami byla za to, že jsem zbytečně kopl do balonu po odpískání. Chtěl jsem to dohrát. Noha šla určitě zastavit. Na druhou stranu, kdyby rozhodčí byl trochu shovívavější, nechá to být. Fakt to bylo kousek po hvizdu. A první žlutá se Slavií jde jasně na můj vrub. Gestikuluju na rozhodčího. Za dva zápasy tři žluté karty a jedna červená, to je unikát. Není čím se chlubit.
Nedobírá si vás spoluhráč Admir Ljevakovič, se 101 žlutými kartami rekordman ligy?
On hraje jiný post, má na tom svůj styl založený. I když já jsem taky pitbul, do všeho chodím. Ovšem očekávají se ode mě spíš góly a asistence než karty. Musím se uklidnit. Je ale rozdíl hrát v mateřském klubu anebo jinde, kde máš čistou hlavu. Doma vám extra záleží na tom, abyste klukům pomohl. A já byl v tomhle přemotivovaný.
Jak se uklidnit?
Musím to udělat už v kabině. Bavili jsme se s Pavlem Drskem (asistentem), že na mně už před zápasem viděl, jak jsem naspeedovaný, že jsem jak pitbul v kleci. Takže se musím v hlavě nastavit už v šatně.
Sám jste říkal, že jste trochu rapl jako váš vzor Ibrahimovič.
Já dostal červenou kartu po osmi devíti letech! Myslel jsem si, že už to mám za sebou. Ale vrátím se domů a je to tady zase. Chtěl jsem zápas se Slavií zvládnout a vstoupit do toho dobře. Měl jsem spíš být uvolněný a chtít si to užít. Z přemotivovanosti vznikají takové situace. Vždycky když se mi v kariéře dařilo, tak jsem měl psychiku úplně v pohodě. Zahrát si fotbal a nějak to dopadne. Někteří trenéři to neradi slyší, říkají: Připrav se na zápas! Ale myslím, že když se na to fotbalista míň soustředí a jde na hřiště uvolněný, hraje se mu pak líp. Takhle jsem to měl vždy, když jsem byl v laufu. Musím dát energii do něčeho jiného.
Nakolik to je povahou, nakolik to podle vás jde ovlivnit?
Určitě to mám v sobě. Od narození. Jsem takový, mám to v povaze. Ale je potřeba s tím pracovat, ještě než vyběhneme na trávník. V kabině. Na hřišti už je pozdě. Uvolnit se před výkopem. Nebrat fotbal tak vážně. Ve Zlíně si to v pátek půjdu užít, snad z toho něco bude.
Bez vás tým poprvé vyhrál v Ostravě 1:0. Jaká to je vzpruha?
Nemohl jsem klukům pomoct, trpěl jsem na tribuně. Oni to odmakali. A hned je jiná atmosféra na tréninku. Musíme se od těch tří bodů odpíchnout. Když budou přibývat, zlepší se hra i naše sebevědomí.
Jak vám plány narušil odklad zápasu s Mladou Boleslaví?
Mrzelo nás to. Nacvičovali jsme řadu věcí, jako naschvál to vypadalo dobře. Věřil jsem, že z tréninku to přeneseme do zápasu, že Mladé Boleslavi evropský pohár a cestování nepomůžou, že bude unavená.
