Šilhavý sice přestal být pověrčivý, přesto si do tašky schová fotky čtyř vnoučat a obrázky, které dostal od těch dvou starších: „Člověka to hned nabudí, když má blbou náladu.“
Blbou náladu měla v posledních měsících hlavně reprezentace.
Rozhodně nechci hodnotit předchůdce. Karel (Jarolím) je kamarád, kterého považuju za výborného trenéra. Bohužel naším údělem bývá, že pokud se nedaří, přichází změna. Každopádně nesouhlasím, že poslední dva zápasy ukázaly pravou sílu české reprezentace.
Mluvíme o porážce 1:2 s Ukrajinou a fiasku 1:5 v Rusku.
Dovedl jsem se vcítit do situace, kdy ještě v 92. minutě hrajete s výbornou Ukrajinou o tři body. Kopete roh, můžete vyhrát. Jenže to dopadne naopak. Pak nastal zlom. Zatímco Rusové byli nadšení, z našich kluků jsem cítil frustraci.
Tehdy jste byl jen fanoušek. Bylo vám úzko? Hráči poraženecky tvrdili, že tohle je zrcadlo současné reprezentace.
Vypadalo to, že jejich sebedůvěra spadla na bod mrazu. Na hřišti nebyl nikdo, kdo by zavelel, že se musí bojovat a hrát se vztyčenou hlavou.
Vy někoho takového máte? Projezdil jste Evropu a oslovil bývalé tahouny.
Upřímně, Petr Čech by byl vhodný kandidát. Před dvěma týdny jsme se potkali v Londýně, kde jsem byl na vyhlášení nejlepších fotbalistů roku. Probírali jsme i téma nároďák a cítil jsem z Petra, že by měl chuť něco dělat.
Vrátit se do reprezentační branky?
Spíš do budoucna pomoct českému fotbalu. O reprezentaci jsem se nezmiňoval, protože brankáře máme vynikající, navíc Petr už se rozhodl. Ale kdyby nastal problém, určitě bych ho oslovil.
U stopera Sivoka jste to udělal.
Ano, protože Tomáš je lídr, který by se hodil. Chvilku byl překvapený, když jsem mu řekl, že ho chceme pozvat. Nakonec jsme zvolili jiná jména, protože budujeme mužstvo pro kvalifikaci o Euro 2020. Tomáš ovšem řekl jasně: Tréňo, když budete potřebovat, rád přijedu.
Co plzeňský kapitán Hubník?
Zkusili jsme to, abychom na hřišti měli kluka, o kterého se můžeme opřít. Ale Roman se reprezentace vzdal z rodinných důvodů, což samozřejmě chápu. Když je pauza, jezdí za synem do Olomouce.
Co záložník Plašil z Bordeaux?
Silná persona, ale nechali jsme to být. Vsadili jsme na kluky, kteří do osobností rostou. Dočkal, Gebre Selassie, Kadeřábek.
Z nich vyberete kapitána?
Míříte správným směrem. Při volbě kapitána si chci nechat poslední slovo. Víte, mnohé kluky, které jsme pozvali, znám roky a vím, jak se chovají v mezních situacích.
Na sraz jel nervózní, na rady se ptá Brücknera. Šilhavý začal úřadovat |
Třeba?
Třeba s Bořkem Dočkalem jsem pracoval už v Kladně, kde jsme před deseti lety zázračně zachránili ligu. Z Liberce, kde jsme podobně zázračně získali titul, si vybavím Davida Pavelku, pravého válečníka. Tak bych mohl pokračovat.
Takže trenér nezapomíná?
Nezapomíná, ale neměl by nikoho protežovat. To by šel sám proti sobě. Mě zajímá charakter, mentalita, zkušenosti, forma.
Nakonec jste z bývalých tahounů pozval jen maséra Poustku. Proč?
Ve studené náladě nevytvoříte správnou atmosféru. Eda byl jasná volba. On je srdcař, bavič, tmelicí prvek. Ale řekl jsem mu, ať nedělá klauna za každou cenu, na sílu.
To půjde?
Pravda leží na hřišti. Můžete se celý týden řehtat, ale pokud v sobotu prohrajete, jsou srandičky k ničemu. Já doufám, že jsme udělali správný krok. I když Eda samozřejmě není všelék, dobrá nálada bývá předpoklad, aby chemie uvnitř týmu fungovala.
A co kvalita? Může hrát český nároďák hezký fotbal?
Vždycky musíte řešit, jaké máte možnosti a proti komu hrajete. Já každopádně nechci a nebudu říkat, že máme špatné mužstvo.
To jsem neřekl, ale hráči si to o sobě začali myslet.
To je naše česká nátura. Zbytečně nám chybí sebevědomí. Připadá mi, že okolní státy jsou vášnivější, pyšnější. I když vidí, že nemají tak velkou kvalitu, zápasy odmakají. Proto hledám emotivní a charakterní hráče.
Našel jste?
To se uvidí. Z emocí se utváří charakter mužstva. Pokud umíte s míčem, ale jste studení, ztrácí tým grády. Já potřebuju jezdiče.
Sedm let jste dělal asistenta Karlu Brücknerovi, kdy byla kvalita týmu mimořádná. Jsou ty časy nenávratně pryč?
Pořád se u nás budou rodit talenty, jen doba je jiná, daleko uspěchanější. Hráči se prosazují spíš sami, jako nabušení atleti, týmovost se vytrácí. Němci tomu říkají Teamgeist, týmový duch. Musíme se snažit, abychom ho našli.
Dlouhé roky byla reprezentace zvyklá na sparťanskou kostru. Jenže současná mezinárodní Sparta nabízí jen málo jmen. Problém?
Realita. Musíme se ohlížet po jiných adresách. Proto jsem rád, že Plzeň, Slavia i Jablonec hrají poháry.
Takže netrpíte nostalgií?
Nejde fňukat a vzpomínat, jaké to bylo tenkrát. Nedvědové, Kollerové a Rosičtí už nejsou. Nehrají ve slavných klubech, netvoří osu reprezentace. Je to jiné. Máme tenhle tým a musíme ho připravit, aby byl schopný konkurovat soupeřům, kteří nás čekají. V sobotu Slovensko, v úterý Ukrajina.
Už jste nervózní?
Spíš pořád vstřebávám, že jsem byl osloven. Vyšší meta pro trenéra není. Zároveň si uvědomuju zodpovědnost a očekávání.
Strčil jste hlavu do oprátky.
To zase ne. Vážím si té šance. Troufám si říct, že mám za sebou tolik zkušeností, které mi pomůžou, abych si tlak nepřipustil. V neposlední řadě jsme tu jako tým. Žádné já, já, já. My jsme tým.
Ale vy jste boss.
Z toho neutíkám. I proto si vážím reakcí neznámých lidí, kteří mě potkávali na ulici a přáli mi štěstí. Takové situace vám do těla nalijí sílu. Je to pro mě závazek. A teď jsem rád, že už to konečně začne.
Začátky kouče Šilhavého: o brankáři má jasno, rád by vybral i kapitána |
No právě. V klubech jste měl zápas každý týden, zatímco teď budete spíš manažerem. S tím jste smířený?
Zodpovědnost je tak veliká, že mi každovíkendové nervy určitě vynahradí. (úsměv) Víte, než jsem loni odešel ze Slavie, byla to velká a nikdy nekončící zabíračka. Rád jsem si odpočinul a teď najedu na nový režim.
Manželka vás neodrazovala?
Ze začátku byla ráda, protože jsem byl doma tři čtvrtě roku, ale jak viděla ten frmol před prvním srazem, byla trochu nervózní. Ale jinak mě ve všem podporuje, v tom mám ohromné štěstí.
V čem ještě?
Fotbal je pro mě vším. Když jsem si na konci kariéry přetrhnul achilovku, byla to pro mě tragédie. Nakonec se to ukázalo jako štěstí v neštěstí. Na Žižkov tehdy přišel nový trenér Ščasný a nabídl mi, ať mu dělám asistenta.
To bylo září 1999.
Akorát jsem končil profi licenci u pana doktora Sivka na svazu. Pajdal jsem se sádrou na zkoušky a pak už to jelo. Asistent na Spartě, kde byla každý rok Liga mistrů, asistent u reprezentace, mistrovství Evropy, mistrovství světa... Nádherné časy.
Kacířská myšlenka: nebylo snazší zůstat asistentem?
Když má člověk nějaké ambice, nelíbí se mu, pokud nemá hlavní slovo. Už jako hráč jsem byl zvyklý na zodpovědnost. Myslím, že za mnou kluci šli.
To už v 80. letech v Chebu, viďte?
Byl jsem na vojně a zůstal tam přes devět let. Dělal jsem kapitána a přišlo mi to úplně přirozené.
Trenér Jaroslav Šilhavý uděluje pokyny hráčům na tréninku české fotbalové reprezentace.
Následovala Slavia, Drnovice, Žižkov. Co vám chybělo k tomu, abyste si v reprezentaci zahrál víc než jen čtyři přáteláky?
Asi jsem nebyl tak dobrý stoper jako Chovanec, Kadlec, Straka nebo Tittel. Já byl vydřený, poctivý. Snad kdybych na sobě pracoval ještě víc. Jenže já neměl takovou motivaci. Ligu jsem kopal za totality a věděl jsem, že nikam dál se nedostanu. Škoda.
Sice jste nikdy nepřestoupil do ciziny, zato jste rekordmanem v počtu ligových startů (465). Jaké máte trenérské ambice?
Teď jsem na vrcholu. Kdyby nám to u reprezentace vyšlo, klidně bych zůstal do důchodu.
Až tak?
To je nadsázka. Jsem realista a vím, že trenérské štace nejsou napořád, pokud se tedy nejmenujete Ferguson, Wenger nebo Löw.
Když vás loni vyhazovala Slavia, se kterou jste získal titul, jak dlouho vás to mrzelo?
Dlouho. Smířit se s takovým koncem nikdy není snadné. Ale takový je holt trenérský život. S odstupem času musím říct, že to bylo úžasná kapitola. Když vyrazím kopat za starou gardu Slavie, vždycky potkám slávisty, kteří mi děkují za zážitky.
