V poslední době navíc tým táhne i jeho útočný kolega Pavel Černý. Vtípky o tom, že se nemůže trefit, když je s Petráněm na hřišti, jsou ty tam.
„Je dobře, že nám to tam oběma padá. Hrajeme spolu už delší dobu, což je znát. Jsme sehranější a dobře se doplňujeme,“ hodnotil spolupráci s Černým Petráň.
Pardubičtí fotbalisté dlouho nemohli vyzrát na některý z prvních týmů svých rivalů, poslední taková výhra je bezmála devět let stará. Bylo to 12. září 2009 a konkrétně šlo o zápas proti Chrudimi, ve kterém tehdy domácí Pardubice zvítězily 3:0. Od té doby zapisovaly jen remízy a prohry.
Jenže s tím je teď konec. Fanoušci si Pod Vinicí mohli v sobotu společně s hráči užít vítězné derby. Ve velkém stylu. A znovu u toho byla Chrudim.
„Měli jsme ty předchozí neúspěchy v hlavách. Derby nemělo favorita, ale trenér nám už v týdnu před zápasem říkal, že tohle utkání prostě musíme vyhrát. To se také stalo a jsme moc rádi,“ zářil po duelu před novináři Michal Petráň.
Na výhře má lví podíl. Svůj tým za vítězstvím nasměroval už ve druhé minutě.
„Po rohu se ke mně odrazil balon, já si to hezky zpracoval na prsa a levačkou z voleje jsem to poslal k tyči. Krásně to tam zapadlo a uklidnilo nás to. Každý gól takhle na začátku utkání mužstvu pomůže,“ uvažoval Petráň.
Jeho gól byl v prvním poločase jediným, ale v tom druhém se na straně domácích spustil brankostroj.
V 57. minutě se prosadil v úvodu textu zmíněný Pavel Černý a o třináct minut později znovu vsítil Petráň. „Dobře jsme vybojovali balon u vápna a já si jen křikl na Kovyho (Daniela Kováře), který mi to krásně posunul, a já už jen placírkou musel obstřelit gólmana,“ popisoval střelec, jenž v utkání schytal také pár nepříjemných zákroků od soupeře.
„Počítali jsme s tím. Věděli jsme, že Chrudim hraje hodně důrazně a její hráči chodí do soubojů hlava nehlava, takže jsme se na to připravili. Naštěstí se nikomu nic nestalo,“ ulevilo se Petráňovi.
Roli v osobních soubojích mohl sehrát i fakt, že šestadvacetiletý útočník v minulosti hájil právě chrudimské barvy.
„Mělo to trochu zvláštní náboj, protože tam znám hodně kluků. Měli jsme mezi sebou i malou sázku, kterou jsem vyhrál,“ usmíval se Petráň. O co šlo, ale neprozradil.
Dvě minuty před koncem ještě pověstnou třešničku na dort domácích přidal Emil Tischler, pro kterého se jednalo o premiérovou trefu v pardubickém dresu, a bylo hotovo. Pod Vinicí mohla poprvé po devíti letech před tribunami, které naplnilo 2 184 diváků, odstartovat zasloužená vítězná děkovačka.
