Německou hymnu před zápasem nikdy nezpíval.
Ani před čtyřmi lety, kdy nastupoval k finále mistrovství světa, neudělal výjimku.
Zatímco ostatní mocně pěli známou melodii, Mesut Özil nic.
S přivřenýma hnědýma očima se tiše modlil, jak je zvyklý.
V turečtině.
„Nevím, co je na tom špatného. Mám vlastní rituál a nechápu, že to vůbec někomu vadí. Jsem si jistý, že krátké modlitby, které jsem se naučil jako kluk od rodičů, mi dodávají sílu a sebevědomí, abych následující zápas vyhrál,“ vysvětloval.
Teď už nic vysvětlovat nebude, protože nemusí.
Jeden z nejšikovnějších německých fotbalistů ukončil reprezentační kariéru.
V pouhých devětadvaceti letech.
Po dlouhém přemýšlení.
Ve smutku.
A taky ve vzteku.
„Když se vyhrává, jsem v očích mnoha fanoušků Němec. Když se prohrává, jsem imigrant.“
Narodil se v Gelsenkirchenu tureckým emigrantům a nikdy se netajil, že má srdce rozdělené vedví.
Mesut Özilv číslech
|
Táta Mustafa a máma Gulizar mu vysvětlovali cestu k muslimské víře, vyprávěli o Mekce a předčítali úryvky z Koránu: „Vedli mě k úctě a k tomu, abych nikdy nezapomněl, odkud pocházím.“
Takových příběhů je v Německu spousta, vždyť vášnivá turecká menšina čítá už přes dva miliony lidí.
Jenže Özil je jen jeden.
Extrémně nadaný, extrémně sledovaný.
Když se v květnu nechal vyfotit s tureckým prezidentem Erdoganem, strhlo to bouřlivou a jedovatou lavinu. Özil a jeho reprezentační parťák Gündogan, který má k Turecku stejně blízký vztah, čelili obrovské zlobě Němců.
Jak to mohli udělat?
Smáli se vedle Erdogana, jehož opozice označuje za diktátora, a ještě mu s nadšením předávali dres s nápisem „Svému prezidentovi“. Marně se hájili, že se přece nezaprodali a nepropůjčili svou tvář k Erdoganově volební kampani.
Skandál nejprve způsobil rozkol ve společnosti a pak i v národním týmu. Do vyhraněné debaty, zda by Özil s Gündoganem neměli být vyloučeni z reprezentace, se přidala sama kancléřka Angela Merkelová: „Věřím, že oba hráči jen nezohlednili dopad toho, co může společná fotka s Erdoganem způsobit.“
Jenže reakce plné opovržení, špíny a rasistických urážek houstly. Navrch se Němcům krajně nepovedlo mistrovství světa v Rusku. Rozklížený tým, který obhajoval zlato, se ztrapnil dvěma porážkami a skončil poslední ve skupině.
Ostuda!
Asi nemusíme zdůrazňovat, kdo to schytal nejvíc.
Trenér Löw nevěděl, že Özil plánuje skončit v reprezentaciTrenéra německých fotbalistů Joachima Löwa překvapilo rozhodnutí záložníka Mesuta Özila ukončit reprezentační kariéru. Kouč, jenž tráví dovolenou na Sardinii, o jeho záměru předem nic nevěděl. Více se ale ke kauze, která vyvolala pozdvižení i na německé politické scéně, zatím nevyjádřil. „Trenér národního týmu ani já jsme o záměru Mesuta Özila nebyli předem informováni,“ citoval Löwova poradce Haruna Arslana německý deník Bild. (ČTK) |
Özil nepředvedl nic z toho, proč ho Arsenal před pěti lety vykoupil za 1,3 miliardy korun z Realu Madrid a proč se mu přezdívalo Německý Zidane.
Byl nepřesný, váhavý, zpomaloval hru.
Skončil bez gólu, bez asistence, obě jeho střely minuly branku. Vlastní fanoušci na něj hučeli.
Trvalo skoro měsíc, než se k celému pnutí vyjádřil. A své kritiky nadzvedl: „Kdyby mě turecký prezident požádal o společnou fotku, udělal bych to znovu.“
O den později na svůj facebookový profil vložil dlouhý dopis, ve kterém vysvětluje, diví se, stěžuje si, obviňuje šéfa německého fotbalu Grindela z rasismu a z toho, že aféru kolem fotografie zneužil pro svou vlastní politickou kariéru.
A hlavně napsal: „S těžkým srdcem oznamuji, že končím v reprezentaci. Kvůli rasismu a nedostatku respektu.“
Jestli jste si snad mysleli, že celá aféra tím pádem začne vyprchávat, pak jste na omylu.
Jméno Özil rezonuje dál. Jedni do něj buší, druzí podporují.
Nemilosrdně se vyjádřil třeba Uli Hoeness, šéf Bayernu Mnichov, který pro list Sport Bild pravil: „Vždycky, když jsme hráli proti Arsenalu, tak jsme se zaměřili právě na Özila, protože jsme věděli, že on je soupeřova slabina. V dobré formě byl naposledy před mistrovstvím světa 2014. Teď se mizerné výkony rozhodl schovat za jednu fotku.“
Je pravda, že Özilovy výkony bývají nevyzpytatelné. Když se mu chce, hraje jako bůh a žádný obránce na něj nestačí. Když mu zápas nevoní, klidně ho odchodí.
Jenže tady se jedná o daleko podstatnější problém, který přesahuje hranice fotbalového hřiště. Stačí si pročíst reakce. Třeba turecký ministr spravedlnosti Abdülhamit Gül vzkázal: „Özil vstřelil nejkrásnější gól proti fašistickému viru.“
Tohle bude mít ještě dohru, ovšem Özilův reprezentační příběh už se nerozjede. A že by mu snad Němci uspořádali rozlučkový zápas, o tom nemůže být řeč.
Podívejte se, jak se s Erdoganem sešli Özil a Gündogan:
