Nečekaná sláva se zrodila ve stém zápase, který Suchý odkopal v evropských pohárech. „Vyšlo to opravdu hezky,“ ví reprezentační obránce. „Díky tomu si stovku budu pamatovat.“
Chápu, po výhře na hřišti City máte další pohárový zážitek.
To rozhodně. Sice už bylo po domácí porážce 0:4 rozhodnuto a oni trochu obměnili sestavu, ale pořád je to vedoucí tým anglické ligy, obrovská kvalita. Hodně si toho vážíme, povedla se nám super věc.
Vzpomněl jste si po stém utkání na to první? Bylo vám sedmnáct, když jste za Slavii vyrazil proti Anderlechtu v předkole Ligy mistrů.
Jasně, vzpomínky naskočily. Hlavně na strašně dlouhé čekání na zápas. Vyšel jsem z dorostu, kde jsem byl zvyklý hrát přes den, teď najednou ve 20.45... Hodně dlouhý den, celou dobu mi pěkně bušilo srdce. Kluci si šli po obědě lehnout, já na pokoji ani nevěděl co dělat.
Čím jste si krátil čas?
Už si ani nevzpomenu... Ale teď po utkání se City mi psal Venca Petrák, bývalý kustod Slavie, taky mi ty začátky připomínal. Vzpomínali jsme, jak jsem byl nervózní. V té době jsem si asi těžko mohl představit, že toho v Evropě odehraju tolik. Ale poháry mě vždycky hrozně bavily.
Teď v Basileji obzvlášť, ne?
Určitě. Švýcarská liga nepatří mezi top soutěže, ale výhoda je, že ve špičkovém týmu máte velkou naději na poháry. Je to obrovské obohacení. Já jsem na Evropu zvyklý už ze Slavie, zápasy mi naskakovaly rychle a byl jsem celkem zdravý.
Nezevšedněla vám třeba hymna Ligy mistrů? Poslední roky ji posloucháte pravidelně.
Kdepak, ta mi zní pořád krásně. Nejlepší je to v základní skupině, proti silnému soupeři, kdy jde o hodně. Stojíte na polovině hřiště a vidíte vedle sebe všechny ty top hráče. To je pro mě nejvíc, co se ve fotbale dá zažít. Pořád mě to moc baví a motivuje.
A nervy ještě cítíte?
Když jsem začínal, bývalo to horší. Člověk se na jednu stranu ohromně těší, ale zároveň vnímá, co řeší okolí: jestli na to máte, nebo ne, jestli to proti těžkému soupeři zvládnete... Postupem času jsem se naučil to vytěsnit, hlavu vypnout. A soustředit se jen na to, co se děje na hřišti.
První velký test jste zažil na Arsenalu, kde Slavia dostala sedm gólů. Tvrdá zkušenost?
Jo, to bylo velké. Nebyli jsme kompletní, nastoupil jsem ve středu obrany s Davidem Hubáčkem proti Adebayorovi, který byl o dvě hlavy vyšší než my... Ale oni nás stejně nakonec přehráli po zemi. Hořká zkušenost, horší porážku jsem nezažil. Ale i z toho si člověk něco vezme.
A co nejlepší zápas v pohárech?
Nejvíc se nám povedla celá tahle sezona. V základní skupině jsme porazili United, pak Benfiku, teď City... To jsou nezapomenutelné zápasy. Zapsali jsme se do historie klubu, bylo to výjimečné.
Dřív jste v Lize mistrů potkal i Messiho nebo Ronalda. Stihne si člověk užít, že hraje proti nejlepším hráčům světa?
Ano. Hrát proti nim, to je přece ta největší motivace, která člověka žene dopředu. Když si projdu, proti komu už jsem nastoupil, hodně si toho vážím. Tohle si chcete jako kluk vyzkoušet. Říká se sice, že to jsou taky jen lidi, což je pravda, ale jsou na úplně jiné úrovni.
V čem?
Třeba Ronaldo působí tak, že dozadu moc pro tým nepracuje, což jsem si ověřil. Zabere, jen když se mu chce. Ale směrem dopředu, když do toho šlápne, je pohybově a pořád i rychlostně neskutečný. Messi má zase dokonalou práci s balonem. Co předvádí, je chvílemi až nadlidské. Naštěstí jsem nehrál přímo na něj, protože tehdy proti nám Barcelona nastoupila bez útočníka a on se hodně stahoval do středu hřiště.
Kdo se vám tedy bránil nejhůř?
Hodně špatně se mi hrálo na Falcaa v době, kdy nastupoval za Porto. To jsem měl těžké. To samé třeba Cavani z Paříže, číhá ve vápně a pořád si hledá místo. A Lukaku z United? To je zase hora svalů, má asi sto kilo, ale je pekelně rychlý.
Posbíral jste od slavných soupeřů hodně dresů?
Ronalda ani Messiho nemám. Spíš si vždycky počkám, jak to vyjde. Jsou zápasy, kdy na to ani nemám náladu a nechce se mi za někým chodit jen proto, abych měl kousek do sbírky.
Je výhoda, že do spousty zápasů v Lize mistrů jde Basilej jako outsider?
Já to tak beru. Pro nás je motivace se poměřit s nejlepšími, protože kdybychom byli na vyšší úrovni, asi nehrajeme za Basilej, ale jinde. O to hezčí je, když se nám povede překvapit, což se nám podařilo už několikrát. A když prohrajeme 0:3 s Manchesterem United, těžko nám někdo může říct něco špatného.
Sto startů jste stihl v devětadvaceti, český rekordman Petr Čech jich má 127. Trumfnete ho?
Takhle o tom nepřemýšlím. O stovce jsem dlouho ani nevěděl, najednou to na mě vykouklo... Nějaké zápasy bych určitě ještě chtěl přidat, ale kvůli rekordům poháry nehraju. Uvidíme, co přinese čas.
