„Vzpomínal jsem, jak jsem to za tak smrtelně krátký čas mohl dokázat. A nechápu to dodnes. Každý gól musíte náležitě oslavit, šouráte se s ostatními na půlku hřiště, rozehrává soupeř, vy musíte nejprve balon vybojovat, což trvá, pak zaútočit, vypracovat si šanci a ještě ji proměnit,“ vypráví Siegl s úsměvem.
Jeho gólový uragán proti Dukle z března 1994 zůstává nej. I když v pátek navečer se lehce zachvěl, protože Jevgenij Kabajev z Bohemians byl jen o pět minut pomalejší.
Hattrick je pro střelce magický okamžik. Byť ho nasbíráte třeba jednou za život, krátkodobě si zajistíte pozornost a palcové titulky v novinách. Kdo dokáže hattricky opakovat, řadí se mezi elitu. Jako Messi, Ronaldo, Romário, Gerd Müller nebo Pepi Bican.
Česká liga sledovala o víkendu hned tři hattricky v jednom kole. Kabajev byl jako blesk, následoval sparťan Šural a boleslavský Golgol Mebrahtu, který má klíčové slovo rovnou dvakrát v křestním jménu.
Historici si přišli na své, protože museli hloubat v kronikách, aby zjistili, kdy se během jediného kola podařilo vstřelit hattrick třem hostujícím týmům.
Výsledek bádání prezentoval server csfotbal.cz: páté kolo na podzim 1961 a po třech gólech dali pánové Pisárik (Žilina), Kučera (Dukla) a Kupsa (Bohemians).
Tehdy se Bohemka zrovna přestávala stupidně jmenovat Spartak Stalingrad, Sparta nesla název Spartak Sokolovo a v mistrovské Dukle válela legendární parta kolem Masopusta, Pluskala a Nováka.
Tolik se od té doby stalo, ale trojitý hattrick při duelech na hřištích soupeře až teď. Můžeme si tak orazítkovat hypotézu, že třígólový zápas je něco nevšedního, kouzelného a málokdy opakovatelného.
„Hattrick je snem všech střelců, ale já nikdy nepoznal předem, že by to mohlo vyjít. Žádná intuice, žádné upozornění. Ani zpětně jsem si nevybavil, že bych měl nějaké signály, že to vyjde,“ vzpomíná Siegl.
Jako nejlepší útočník dominantní Sparty měl pochopitelně daleko větší šanci, že se mu to podaří. Herní převaha, sebevědomí a hodně příležitostí, rovnalo se více gólům. Nezbytnou osobní vlastností je pak hladovost, což vám odkývá každý z vyhlášených kanonýrů. Heslo zní: Nikdy nemít dost!
„Člověk musí být sobec a trochu sketa, protože jen góly dělají útočníkům vizitku,“ přikývne Siegl.
I proto má sparťanský snajpr Lafata na pažbě deset hattricků, Siegl sedm a Drulák šest. „Střílet góly, to pro mě bývala droga,“ přizná Radek Drulák, který jednou poskládal zápasový hattrick z penalt.
Ovšem pozor, nejen vyhlášení útočníci mají patent na třígólový koncert. Současný trenér národního týmu a někdejší mazaný záložník Karel Jarolím zvládl hattrick jako 38letý. Technický středopolař Luboš Kubík si proti Banské Bystrici v roce 1986 málem připsal dvojitý hattrick. Pět gólů, to byla událost!
Ligový hattrick si užil defenzivní štít Václav Němeček nebo Jan Maroši, záložník s nejmohutnějšími lýtky v republice. Jednou zazářil i drnovický stoper Milan Poštulka nebo nevýrazný obranný dříč Petr Bystroň, jenž dal dohromady jen šest gólů v kariéře. Ale na hattrick mu stačila čtvrthodina!
To jsou unikáty, viďte? Ofenzivní záložník Miroslav Baranek na hattrick v lize čekal marně, zato se mu zadařilo v reprezentaci. I takové jsou příběhy fotbalových hattricků.
