Před sezonou 2014/15 zahájil majitel prvoligového FK Jablonec Miroslav Pelta mohutnou přestupovou ofenzivu a do klubu přivedl řadu elitních českých fotbalistů. Jednou z největších posil byl i šikovný ofenzivní záložník Martin Pospíšil z Olomouce.
V první jablonecké sezoně pod vedením kouče Šilhavého zářil, patřil k největším oporám ambiciózního klubu, dostával pozvánky na reprezentační akce, ale po Šilhavého předčasném konci v Jablonci postupně uvadal a netrpělivě vyhlížel změnu.
Martin PospíšilNarodil se 26. června 1991 v BělkovicíchLašťanech, kde začal s fotbalem. V jedenácti přestoupil do Sigmy Olomouc. Prvoligový debut zažil v jejím dresu 15. května 2011 proti Hradci Králové. Na podzim 2011 hostoval v Třinci, v lednu 2012 se vrátil do Olomouce a začal hrát pravidelně v základní sestavě. V září 2013 přišel jako náhrada za Daridu do Plzně, ale neprosadil se a po podzimu se z hostování do Olomouce vrátil. V létě 2014 přestoupil do Jablonce, za který odehrál za tři sezony 82 zápasů (z toho 73x v základní sestavě) v nichž zaznamenal 12 gólů a 12 asistencí. Nejvydařenější byla první sezona, v níž odehrál všech 30 zápasů v základní sestavě a nasbíral sedm branek a pět asistencí. Nedávno skončený ligový ročník byl naopak nejméně povedený (1 + 4). Celkem odehrál v 1. lize 148 zápasů s bilancí 18 gólů a 20 asistencí, na kontě má také tři starty v české reprezentaci. |
Pospíšil plánuje oživit svoji dobře rozjetou kariéru v Białystoku. S druhým nejlepším týmem nejvyšší polské ligy podepsal dlouhou čtyřletou smlouvu.
„Je mi čerstvě šestadvacet, cítím, že se dostávám do ideálního fotbalového věku, v Polsku to chci pořádně rozbalit a ještě udělat krásnou kariéru. Věřím, že mě ten přestup nakopne a když se mi bude dařit, tak se můžu z polské ligy odrazit ještě výš,“ tvrdí na prahu svého prvního zahraničního angažmá 26letý záložník Martin Pospíšil, jehož přednostmi jsou kopací technika, rychlé vedení míče i pověstné „šajtličky“.
Cítil jste, že už potřebujete změnit prostředí?
Nikdy jsem nebyl takový, že bych si chtěl něco vybrečet, nemám to v povaze. Samozřejmě jsem byl v Jablonci už tři roky a sám na sobě cítil, že bych se chtěl posunout někam dál a mít nový impulz. Chci zažívat nové úspěchy. Každý hráč to tak má. Mým snem bylo vždycky zahraničí a jsem rád, že to už v tomto přestupním období vyšlo.
Co předcházelo vašemu odchodu z Jablonce do Polska?
Nebylo to nějaké nahodilé rozhodnutí. Když jsem v zimě v Jablonci prodlužoval smlouvu, tak jsme s majitelem klubu panem Peltou uzavřeli ústní dohodu, že když v létě přijde nějaké výhodná nabídka pro klub i pro mě, tak mě pustí. Jsem rád, že to dodržel, i když to nebylo dané nikde na papíře.
Měl jste ještě jiné nabídky a co rozhodlo pro Białystok?
Byly možnosti z Francie, z Holandska i z dalších klubů z Polska, ale prý jsem pro ně byl z Jablonce moc drahý. Pro Białystok, který mě vykoupil, bylo nakonec rozhodujícím faktorem i to, že mě chtěl získat už rok a půl v kuse a v každém přestupovém okně v tom období mě naháněl. Mohli už za tu dobu klidně místo mě udělat nějakého jiného hráče, ale pořád to zkoušeli se mnou a teď to možná byla i pro mě asi poslední možnost tam jít. Naštěstí to dobře dopadlo, věřím, že tam naplním svoje ambice a splatím tu obrovskou důvěru, kterou do mě vkládají.
Čím vás ještě polský klub zlákal?
Chce postoupit do základní skupiny Evropské ligy (ve čtvrtek Białystok postoupil ještě bez Pospíšila přes gruzínský Batumi a ve druhém překole se utká s Gabalou - pozn. red.) a v příští sezoně opět bojovat v domácí lize o nejvyšší příčky. Ty ambice jsou pro mě důležité. V minulé sezoně Bialystok až do konce bojoval o titul, takže na nás teď bude upřeno hodně očí. Tento tlak mě nesvazuje, ale naopak motivuje, jsem typ, který chce vždy hrát o nejvyšší příčky. Jsem natěšený, chci pomoci týmu k vítězstvím a také se moc těším na vyprodané velké stadiony, to bude oproti české lize velký rozdíl, to je pro mě také obrovské lákadlo.
V jaké fázi kariéry se nacházíte?
Abych pravdu řekl, tak jsem si myslel, že budu trošku dál. Přece jen jsem po přestupu do Jablonce měl hned první rok asi nejlepší v kariéře. Po této sezoně jsem měl spoustu nabídek do zahraničí a hrál za nároďák. Samozřejmě, když hrajete a patříte k nejlepším hráčům v týmu, tak vás majitel nechce pouštět - a to byl i můj případ. Všechny nabídky pan Pelta smetl ze stolu a ani já jsem po roce nechtěl odcházet. Když to dnes ale beru zpětně, tak jsem možná nějakou nabídku využít mohl.
Co se změnilo v Jablonci v další sezoně?
První rok v Jablonci byl opravdu skvělý, přišlo nás hodně nových hráčů, ale strašně rychle si to sedlo, skončili jsme s velkým náskokem třetí a do dalších sezon jsme si mysleli i na titul. Po nešťastném vypadnutí v Evropské lize s Ajaxem to šlo trošku dolů a s odstupem času jsme si s klukama říkali, že byla škoda, že se trenér Šilhavý nepodržel a v Jablonci nezůstal. Po podzimu 2015 nahradil Šilhavého trenér Frťala a ty ambice už nebyly takové...
... a vy jste najednou v roce 2016 přestával nastupovat v základní sestavě. V čem byl problém?
Na to já nedokážu úplně přesně odpovědět. Lepší by bylo se asi zeptat přímo trenéra Frťaly. Jako příklad často uvádím situaci, že když jsem se na začátku sezony 2016/17 vracel po delším zranění, tak mě pan Frťala docela rychle vrátil do sestavy. Nastoupil jsem na Spartě, podle hodnocení jsem patřil k nejlepším hráčům a věřil, že se blýská na lepší časy. Navíc mě trenér Jarolím povolal do reprezentace, ale v klubu jsem najednou přestal hrát. Už v té době jsem si říkal, že je asi něco špatně nejenom z mé strany, ale že možná bude chyba i trošku někde jinde, i když jsem se snažil vždycky hledat chybu v sobě. Samozřejmě vím, že některé moje zápasy nebyly tehdy úplně top jako v tom prvním roce v Jablonci, ale myslím, že jsem si zasloužil od trenéra spíš podržet.
Odvolaného kouče Frťalu pak ještě vloni na podzim nahradil Zdeněk Klucký, bylo to pro vás lepší?
Hned po jeho příchodu jsme měli pohovor, pak na mě začal zase sázet, cítil jsem důvěru, a to se pak hraje jinak. Myslím, že hlavně začátek letošního jara byl z mé strany už zase docela vydařený.
Co vám za ty tři roky v Jablonci nejvíc utkvělo v paměti?
Určitě můj gól v Kodani na 3:1, který byl v srpnu 2015 nakonec postupový a šli jsme do 4. předkola Evropské ligy, to byla obrovská euforie, na kterou budu vzpomínat do konce života. Další věc z Jablonce není jeden moment, ale celkově neskutečná, taková rodinná kabina. S klukama jsme si sedli, našel jsem si spoustu nejlepších kamarádů, se kterými se chceme vídat celý život, a navíc i naše partnerky měly stejnou partu jako my v týmu. To mi asi bude v cizině nejvíc chybět.
