Ale zatímco předtím se pokaždé usmíval a vyzařoval z něj optimismus a odhodlání, tentokrát byl logicky hodně skleslý. Slova hledal těžce, ale k prohře se postavil čelem.
„Je jedno, jak góly padly, ale čtyři branky je moc,“ uznal. „Zvlášť když jsme věděli, že musíme o tři vyhrát. Sebralo nám to dost sil. Po vyrovnání jsme si vždycky vytvořili tlak, ale oni bohužel pokaždé našli odpověď. Proto je výsledek takový.“
Co se vám po vyřazení honí hlavou?
Je to zklamání. Bohužel jsme nesplnili cíl, kterým byl postup do semifinále. Teď je po zápase a už je pozdě litovat. Věřím, že každý nechal na hřišti maximum. Nikdo nic nepodcenil. Bohužel, nevyšlo to. Nezbývá nic jiného, než si uchovat nejkrásnější vzpomínky. Byla to krásná cesta a dali jsme do toho všechno.
Jak složité bylo jít do zápasu s tím, že musíte vyhrát minimálně o tři góly?
Nechtěl jsem si to připouštět, snažil jsem se jít do zápasu normálně. Věděli jsme, že musíme vyhrát, ani to se nepodařilo. Nechci říct, že by nám to svazovalo nohy. Ale... Musíte hru trochu víc otevřít, trochu víc útočit. A vzadu hrát i trochu na riziko.
Boj o postup mohlo ovlivnit i souběžně hrané utkání Itálie s Německem. Sledovali jste ho na dálku? Měli jste zprávy, jak se vyvíjí?
Nesledovali. Soustředil jsem se na náš zápas. Nic by to nezměnilo, stejně jsme museli vyhrát, to se nám nepodařilo. Teď už se nedá nic dělat.
Jak moc poslední zápas ovlivnil postupový klíč?
To je těžké říct. Když jsme sem jeli, věděli jsme, jaký je, jak se postupuje. Kolik je skupin a týmů. To, že se to nakonec takhle zkomplikovalo, je jen naše chyba. První zápas ovlivnil všechno. Kdybychom uhráli alespoň bod, bylo by to jinak. A teď už se o tom můžeme jen bavit.
Vašim ročníkům se na začátku moc nevěřilo, ale postupem času jste ukázali, že jste silnější, než si někteří mysleli.
Od začátku kvalifikace jsem tu nebyl, ale kluky jsem sledoval. Nikdo to neviděl světle, všichni měli po té předchozí generaci pochybnosti. Postupem času tým rostl, zlepšoval se. Všechno šlo nahoru, zakončilo se to mistrovstvím Evropy, což je nádherné. Dostat se až sem je úspěch. Pak už máte jen vyšší a vyšší cíle. Bohužel, poslední krůček jsme nezvládli. Nedá se už nic dělat. Ale jsem rád, že jsem mohl být součástí téhle party kluků, trenérů a všech ostatních. Dalo mi to hrozně moc a mám na to jen krásné vzpomínky.
Vnímáte, že jste nakonec měli i na víc?
Možná jsme na to měli, možná taky ne. Teď nemůžeme říkat - měli jsme na finále. Prohráli jsme dva zápasy, asi jsme zaslouženě tam, kde jsme.
