Ve středu zhruba hodinu před půlnocí přišel několika českým sportovním novinářům e-mail s předmětem „Otevřený dopis panu Peltovi od Radka Kociána“.
Kociánův otevřený dopis adresovaný Peltovi"Úvodem chci podotknout, že mě nikdo do sepsání tohoto dopisu nenutil, neovlivňoval mě a že je jen čistě moje rozhodnutí potvrdit praktiky jak pana Berbra, tak i komise rozhodčích vedené paní Dagmar Damkovou. ... V pátek dne 2. 11. 2012 byl doručen na fotbalový svaz na ulici Diskařskou notářský zápis podepsaný bývalým kolegou panem Tomášem Adámkem, který se týkal korupce v českém fotbale. Již dříve byl naplánovaný seminář rozhodčích na středu dne 7. 11. 2012 od 12 hod v hotelu Pyramida s tím, že budeme rozděleni do tří skupin. Dvě skupiny se měly věnovat teoretické části, jedna na fotbalovém hřišti fyzické přípravě. Na úvod si vzala slovo paní Dagmar Damková, kdy po úvodním slově žádala sedm rozhodčích z Moravy, aby se k ní dostavili. Vím určitě, že to společně se mnou byli následující kolegové: já, Roman Tacina, Radek Matějek, Petr Mikel, Petr Vysloužil, Emanuel Marek, Zdeněk Dobrovolný. Měli jsme přicházet k paní Damkové postupně ve dvojicích a jedné trojici. Jako první jsme šli za paní Damkovou, kde byl přísedícím další člen komise rozhodčích pan Miroslav Svoboda, já a Roman Tacina. Bez jakéhokoliv slova nám byl předložen papír, kde bylo napsáno prohlášení, a byla nám podána propiska k podpisu. Na papíře byl následující text: Prohlašuji, že v posledních letech se mě pokoušeli ovlivnit osoby Josef Krula, Lubomír Puček, Pavel Býma a Tomáš Adámek v řízení utkání 1. Gambrinus ligy, druhé ligy a celostátní dorostenecké ligy. Tuto skutečnost jsem nenahlásil z důvodu obavy o svoji existenci na ligové listině rozhodčích. Prohlášení byl absolutní nesmysl, a tak já i Roman Tacina jsme prohlášení nepodepsali. Je smutné, že ostatní dva kolegové, kteří postupně přicházeli po nás, to ze strachu podepsali a následně požadovali stažení tohoto podepsání. Po této podpisové akci jsem se skupinou, do které jsem patřil, nejprve zúčastnil fyzické části, a ihned poté se naše skupina vrátila zpět na teoretickou část. Po úplném skončení semináře nebyl v plánu nějaký závěr, prostě jsme měli jet jako vždy domů. Zničehonic nám bylo sděleno, že všichni rozhodčí přítomni na semináři máme přijít do zasedací místnosti tzv. kinosálu v hotelu Pyramida. Tam si nás sedm rozhodčích, kteří jsme měli podepsat zmíněný dokument, odchytla paní Damková, a ostatní rozhodčí pokračovali dále do sálu. Paní Damková nám sedmi rozhodčím sdělila, že ani jednomu z nás z Moravy nevěří a výše zmíněný dokument, který jsme měli předtím podepisovat, před námi roztrhala. Řekla nám, abychom se odebrali do kinosálu za ostatními rozhodčími. Před všemi zhruba 55 přítomnými rozhodčími (dvě čtveřice včetně Libora Kovaříka měly zahraniční utkání od UEFA) a členy komise rozhodčích paní Damková prohlásila, že někdo z nás vynáší ven informace a ten bude muset okamžitě opustit jak tuto místnost, tak i ligovou listinu. Řekla, že jsem to já, Radek Kocián. Na dotaz, co jsem provedl, mi neodpověděla, pouze mi asi pětkrát zopakovala, ať opustím tuto místnost a že okamžitě končím jako rozhodčí v profesionálních soutěžích. ... V následujících dnech mi volal bývalý kolega Antonín Kordula a sdělil mi, že přesně neví, proč jsem byl vyhozen, ale že se na něco chtěl zeptat paní Damkové a během začátku konverzace jí zazvonil mobilní telefon. Odstoupila od pana Korduly, vyřídila zmíněný hovor a poté jako kdyby zavzlykala. Kordulovi řekla, že teď nemá čas řešit jeho dotaz a okamžitě po tomto hovoru si nás všechny rozhodčí svolala do kinosálu, kde mě vyhodila. Dle mého názoru tak nejednala sama od sebe, ale na podnět tohoto telefonického hovoru. Je jen spekulací, kdo jí mohl volat, ale mám názor, že to právě byl pan Berbr, který ji, jak je ve fotbalovém světě veřejně známo, řídí. Později ten samý den prohlásila větu do novin, kterou citoval bývalý kolega Kovařík i do médii, že všechno zlo pochází z Moravy. Ostatní rozhodčí si uvědomili, jak rychle mohou opustit listinu ligových rozhodčích a jsou si toho vědomi i dnes a proto nastala situace v rozhodcovském sboru tak, jak ji popsal pan Libor Kovařík. Teď se dostanu k tomu, proč Vám píši otevřený dopis. Logistické oddělení FAČR, které nespadá pod vliv Komise rozhodčích, mě obsazovalo jako doprovod delegací na mezinárodní utkání reprezentace A týmu. Shodou okolností se přesně týden po výše zmíněné události hrálo utkání ČR – Slovensko v Olomouci. Zde jsem se jako obvykle spolu s Vámi zúčastnil slavnostního oběda před utkáním se zástupci soupeře (slovenské delegace), zástupci FAČR a zástupci města Olomouc a olomouckého kraje. Na slavnostním obědě jsem neměl prostor s Vámi hovořit, jelikož jste opustil slavnostní oběd dříve kvůli jinému programu, nicméně jsem Vás potkal na Andrově stadionu v prvním patře na hlavní chodbě. Zrovna, když jsem šel okopírovat sestavy české a slovenské reprezentace pro rozhodčí, média a televizi, tak jsme se potkali na chodbě a jen jste se mě zeptal, zda jsem byl vyhozen kvůli panu Krulovi a podpisové akci. Já Vám potvrdil, že ano. Pokrčil jste rameny, otočil jste a bez jakéhokoliv slova jste odešel. Tím jste mi dal jednoznačně najevo, že máte od ostatních rozhodčích nebo členů komise rozhodčích informace o podpisové akci a že máte informace o tom, co se stalo, ale že nehodláte do situace nijak zasahovat nebo ji řešit. Na dalších devět domácích utkání české reprezentace jsem pokračoval nadále jako doprovod. Pokaždé jste se mi vyhýbal a vždy jste dříve odešel ze slavnostních událostí, abyste se mnou nemusel hovořit. Nedivte se tedy, že se rozhodčí při tomto Vašem přístupu již na Vás neobracejí. Nevěří totiž, že problémy s rozhodčími u nás chcete skutečně řešit.“ Zdroj: Otevřený dopis Radka Kociána adresovaný Miroslavu Peltovi. Redakčně kráceno. |
Sedmatřicetiletý Kocián skončil jako profesionální sudí v roce 2012. Právě v otevřeném dopise popsal svůj pohled, proč musel jako rozhodčí pro první a druhou ligu skončit.
O čem Kocián ve své zpovědi píše?
O tom, jak měl podepsat prohlášení, že se ho Josef Krula, Lubomír Puček, Pavel Býma a Tomáš Adámek pokoušeli ovlivnit...
O tom, jak ho předsedkyně Dagmar Damková před ostatními kolegy vyškrtla z listiny rozhodčích...
O tom, že nedostal žádné vysvětlení...
O tom, že předseda FAČR Miroslav Pelta o „podpisové akci“ i praktikách kolem rozhodčích věděl...
O tom, že české rozhodčí ve skutečnosti řídí místopředseda výkonného výboru Roman Berbr...
O tom, že Berbr zastrašuje rozhodčí i delegáty...
„Za svým vyjádřením si stojím a nic měnit nebudu,“ uvedl Kocián pro iDNES.cz. „Finálním impulsem, abych dopis napsal, byla zpráva, že Roman Berbr a Dagmar Damková budou věc řešit soudně.“
Proč jste otevřený dopis Miroslavu Peltovi napsal?
Čekal jsem na vyjádření fotbalové asociace vůči Liboru Kovaříkovi. Tak alibistickou reakci jsem nečekal. On ji pan Pelta sice později změnil, ale to první vyjádření bylo hrozně alibistické a nepravdivé. Mrzí mě to.
Můžete to rozvinout?
Pana Peltu beru jako slušného člověka, který pracuje pro český fotbal. Chápu, že to má složité. Bohužel teď jdu proti němu, ale zároveň si myslím, že je to předseda na svém místě. Ten systém on sám prostě změnit nedokáže. A to je zřejmě důvod, proč se Libor Kovařík rozhodl vystoupit. Hned jsem věděl, že ho podpořím. Aby se systém změnil, potřebuje Libor Kovařík podporu rozhodčích, třeba i bývalých, klubů, fanoušků, sponzorů asociace a možná i podporu státu, který do fotbalu dává nemalé prostředky.
Rozhodčím nejste od roku 2012. Proč jste nevystoupil dřív?
Byl bych označený za uplakaného rozhodčího. Každý by řekl, že to mám za tu a tu chybu. Smekám před Liborem Kovaříkem, že se nebál mluvit.
Vaše chyby však protiargumentem být můžou. Třeba V roce 2007 jste dostal trest na šest zápasů a navíc přeřazení do druhé ligy, když jste v utkání Liberec - Most odvolal gól hostů. O pět let později jste v duelu Plzeň - Budějovice chybně poradil hlavnímu rozhodčímu, aby uznal neregulérní gól...
Proto jsem taky nevystoupil dřív. Hned bych byl zdiskreditovaný. Nejsem taková osobnost jako pan Kovařík, který to jako rozhodčí dotáhl dál než já. Chyby dělají všichni. Ale počítám s tím, že se mi to teď vrátí. Na druhou stranu jsem mlčel dlouho a dusil jsem to v sobě - ten způsob, jakým jsem byl vyhozen, i způsob komunikace... Vyčítal bych si, kdybych se teď k Liboru Kovaříkovi nepřidal.
Co říkáte na názor, že vzepření proti Romanu Berbrovi, jeho manželce Dagmar Damkové a předsedovi asociace Miroslavu Peltovi režírují sparťanský majitel Daniel Křetínský a šéf ligy Dušan Svoboda?
Absolutně to odmítám. Vyhození dodnes cítím jako největší křivdu. Představte si, že to děláte sedm let na profesionální úrovni, předtím dalších sedm let. Takže celkem čtrnáct let děláte něco, co vás baví a naplňuje, a někdo vás takhle odflákne. Navíc i ta komunikace... Pocházím z Moravy a když mě někdo nazýval Asiatem, tak mě to uráželo a ponižovalo. A co se týče pana Křetínského...
Ano?
Žádné spojení s ním nemám. Naopak mě určitě nemá rád za zápas Teplice - Sparta na podzim 2007. Pamatujete? Tomáš Řepka tehdy dostal červenou kartu, vrazil do kameramana... Sparta tehdy platila pokutu 800 tisíc korun. Po tomhle jsme se určitě přáteli nestali.
Přidají se i další rozhodčí?
Bude těžké, aby se ozvali stávající rozhodčí. To chápu... V moci komise rozhodčích je rozdělit dvacet milionů korun mezi pětašedesát rozhodčích. To je částka na paušály pro rozhodčí první a druhé ligy. Pro některé rozhodčí je to celkem slušný příjem. Když to spočítáte, tak to v průměru dělá tři sta tisíc korun ročně na jednoho rozhodčího. Ale někteří bývalí sudí by nějaké kroky podniknout mohli. Mám pozitivní ohlasy, že tak někteří zřejmě učiní.
