David Svoboda
David Svoboda
moderní pětibojař
"V Brazílii jsem byl několikrát na závodech Světového poháru a v roce 2009 i na finálovém podniku, pokaždé v Riu. Tehdy mi o vteřinu uteklo třetí místo, ale mně se tam vždycky líbilo, i když nešlo o žádný luxus.
Organizátoři nás vždycky varovali před nebezpečím hlavně v chudinských čtvrtích, že je to tam jiné než v centru, kde snad v každé ulici hlídá v autech tak zvaná turistická policie. A už vůbec nedoporučovali chodit za tmy na Copacabanu, která je rájem zlodějů.
Jednou na to nedbal italský trenér, kterého okradli zloději. Jeho volání slyšeli policisté a zloději před nimi utekli do mořských vln. Taky se stalo, že dva pětibojaři z Lotyšska za bílého dne jen nakoukli do uličky asi sto metrů od hotelu a přepadli je výrostci s rezavými noži. Ti dva nechtěli riskovat útěk, tak odevzdali mobily i něco peněz - ale do hotelu se vrátili ve spodním prádle; výrostci totiž chtěli i jejich oblečení. Přesto mám to prostředí rád, jen člověk musí být opatrný."
Barbora Hermannová a Martina Bonnerová
Barbora Hermannová, Martina Bonnerová
plážové volejbalistky
"Brazílii jsme navštívily dvakrát, poprvé v roce 2012, kdy jsme hrály akademické mistrovství světa v Maceiu, a podruhé loni, kdy jsme se zúčastnily Grand Slamu v Sao Paulu.
V Maceiu se nám moc líbilo - kvůli krásným písčitým plážím s palmami a teplému moři. Stihly jsme se jet podívat i na jinou pláž, než na které jsme hrály, kde jsme si vychutnávaly kokosy, kolem se rozléhala brazilská hudba, prostě ráj...
Centrum Sao Paula má hodně co nabídnout, bohužel je tam docela nepořádek a hodně lidí bez domova. Ale od pořadatelů turnaje jsme věděly, že v Brazílii může být nebezpečno. To vědomí bylo dost nepříjemné.
Na cestách jsme také viděly, jak spoustu Brazilců žije - v různých slumech a chudinských čtvrtích, z čehož nám bylo smutno a mohly jsme si jen říkat, jaké štěstí máme, že máme střechu nad hlavou. I tak Brazílie patří k zemím, kam bychom se určitě někdy zase chtěly vrátit."
Martin Horák
Martin Horák
biker
"Brasil Ride, etapový závod dvojic, jsem absolvoval třikrát, naposledy předloni s Tomášem Vokrouhlíkem a dojeli jsme si pro stříbro. Ale největší odměna je, že jsme se vrátili celí.
Exotika! Ale je dobré občas takovou zemi navštívit, je to poučné. Evropan pak vidí, jak se má pořád dobře. Když jsme jeli opravdovou divočinou, byly tam k vidění chýše z rákosí, v nich místo oken díra nebo maximálně okenice.
Etapy vedly po stezkách národním parkem Chapada Diamantina, kudy kdysi putovali dobyvatelé diamantů, a je zřejmé, že dřív tam peníze byly. Mají tam dlážděné cesty, hezká náměstí, ale teď už je asi o práci nouze."
Jaromír Ježek
Jaromír Ježek
judista
"V Brazílii se mi líbilo. Třeba běhání podél pláže mám rád. Ale na dovolenou s rodinou bych tam asi nejel. Na to mám radši země, jako je třeba Thajsko. Co se týče bezpečnosti, tak vyjít si večer jsme se nebáli. Vždyť jsme přece judisti, ne?
Navíc jsme chodili ve skupinkách. Ale je pravda, že třeba předsedu svazu Jiřího Dolejše přepadli s kudlou v ruce. Ten se tenkrát ubránil.
Byl jsem tam několikrát a postupně se mi ta země zdá bezpečnější. Ale pořád, když sednete do taxíku, tak taxikáři radši zamknou dveře a klidně jezdí na červenou, aby nemuseli stát na křižovatce a neriskovali přepadení."
