Vždyť v sobotu při vítězství 1:0 v Brně odkopal zápas číslo 400. A v létě to bude osmnáct let ode dne, kdy v plandavém modročerveném dresu debutoval proti Žižkovu.
Ještě jako záložník.
Ještě na starém plzeňském stadionu s atletickým oválem.
Ještě v dobách, kdy se Viktoria rok co rok klepala o udržení.
Limberský byl u toho, když se všechno měnilo.
Nejdřív měl našlápnuto ke kariéře v zahraničí, ale angažmá v Modeně a Tottenhamu mu nesedla, takže se přes krátkou epizodu ve Spartě vrátil domů.
A od té doby platí, že Plzeň = Limberský.
S ním v sestavě tým kráčel k pěti titulům a třikrát do Ligy mistrů. I teď, v době, kdy Viktoria spíš tápe, se blonďatý obránce drží. Čím to? „Hlavní je životospráva, kterou dodržuju,“ líčil Limberský po jubilejní čárce ve statistikách.
Možná to znělo zrovna od něj zvláštně, protože mimo hřiště si často zbytečně nadrobil. Ale když zůstaneme pro jednou čistě u fotbalu, je třeba Limberského ocenit za to, jak i v sedmatřiceti válí.
Náhoda to není, skutečně o sebe dbá. Nešidí regeneraci, naopak hledá způsoby, jak se udržet ve formě. Proto si třeba koupil speciální přístroj, který pomocí elektrických výbojů stimuluje svaly.
„Zdraví mi drží, výkonnost taky. A je to i zásluha trenérů, dávají mi v tréninku hodně pokouřit. Já to potřebuju,“ uvědomuje si. „Děkuju jim za prodloužení kariéry. Odehrát tolik zápasů není samozřejmost, beru to jako poctu.“
 |
Právem, vždyť jen dvacet hráčů nasbíralo v lize víc startů. Na čele žebříčku vytrvalců je současný reprezentační kouč Jaroslav Šilhavý se 465 starty.
Dožene ho Limberský?
Proč by ne!
Sice mu v létě končí smlouva, ale zatím se nenašel nikdo, kdo by chlapíka s patkou a výjimečnou šajtlí z levého kraje obrany vytlačil. A že už se pár vyzyvatelů objevilo: někdejší reprezentanti Šírl a Hloušek, Slovinec Janža, od léta bývalý sparťan Hybš, kterého ovšem dlouho trápila poraněná achilovka.
I proto Limberský dál ukazuje: Já na to mám!
