Spolu s kolegyní z pracoviště školy při Jedličkově ústavu navštívila Finsko díky programu Erasmus+. Ve Finsku s nimi bylo více než sto pedagogů z řady zemí Evropy.
„Ve Finsku jsem se kromě jiného dozvěděla, že tam ve srovnání s Českem výrazně vzrostl počet studentů odborných škol. V roce 2004 jich bylo sto čtyřicet osm tisíc, v roce 2015 už sto sedmdesát tři tisíc,“ říká Hanyková.
„Učitelé neztrácejí čas byrokracií.“
„Nejvíc mě upoutalo, že učitelé ve Finsku neztrácejí čas s byrokracií, zatímco my jsme papírováním zavaleni. Finský pedagog má ve třídě naprostou svobodu, ale také velikou zodpovědnost. Hodně záleží na jeho sebehodnocení a zpětné vazbě. Hlavní je spolupráce s rodiči a vše se podřizuje společnému zájmu, aby se dítě ve škole co nejvíce naučilo a cítilo se tam dobře.“
Pokud se žáci ve finské škole dostanou do potíží a přestanou zvládat nějaký předmět, rodiče sami přijdou za učiteli. „Rodiče si nechají v klidu vysvětlit, v čem je problém. Pak se domluví s učitelem na postupech, jakými se dá dosáhnout toho, aby dítě přestalo zaostávat za ostatními,“ tvrdí Hanyková.
„Ve Finsku děti nedostávají domů žádné úkoly. Nechala jsem se inspirovat a dávám našim žákům jen dobrovolné rozvojové úkoly. Záleží na nich, jestli je udělají, aby se dobře připravili na písemnou práci.“
Ve Finsku dostávají děti méně učiva
Hanyková dodala, že se ve finských školách neprobírá zdaleka tak hodně učiva jako v Česku. „U nás dostanou děti podle osnov tolik informací, že je ani nedokážou vstřebat a rychle zapomenou, co se se naučili,“ upozorňuje Hanyková.
„Ve Finsku vycházejí ze staré čínské moudrosti, že žák nejlépe porozumí tomu, co má spojené s nějakým silným zážitkem. Škola ve Finsku nestojí na výběru a odpovědnosti založené na testování, ale na spravedlnosti a odpovědnosti založené na pravdě.“
Podle Hanykové mají učitelé ve Finsku na žáky a studenty mnohem víc času než v Česku. „Je to díky tomu, že za rok učí jen sto devadesát dní a mají necelých šest set hodin. Tedy asi tři hodiny denně,“ vysvětluje Hanyková. „Čeští učitelé stráví ve třídách podstatně víc času a mají tak méně času na přípravu výuky.“
Devadesát procent učitelů je spokojeno se svou prací
Průměrným počtem vyučovacích hodin na jednoho učitele za rok se k Finsku blíží Japonsko. „Ve Finsku jsme mohli vidět výsledky průzkumu mezi pedagogy. Devadesát procent z nich je spokojeno se svou prací, sedmdesát procent z nich by ji nevyměnilo za nic jiného. Šedesát procent si myslí, že společnost jejich práci uznává,“ tvrdí Hanyková.
„Myslím si, že podobný dotazník by v naší republice dopadl výrazně hůře. Studium pedagogiky přitahuje ve Finsku na české poměry obrovské množství uchazečů. Přijmou jen deset procent z nich.“
Průměrný plat učitele na základních školách dosahuje ve Finsku 3 500 eur, na nižších středních školách 3 900 eur a na vyšších středních školách 4 500 eur. V přepočtu se jedná přibližně o 91 tisíc korun, 101 tisíc korun a 117 tisíc korun.
„Žáci a studenti neplatí nic za dopravu do škol a ani za stravování,“ prozrazuje Hanyková. „K obědu přitom nedostávají čtyři knedlíky s omáčkou. Jídlo si vybírají z rautových stolů: zeleninové saláty, různá masa i přílohy podle svých představ. Vše si po sobě potom uklidí a nádobí roztřídí do připravených košů do myčky.“
Do zahraničí odjede dalších sedm učitelů
Díky programu Erasmus+, v němž škola uspěla s projektem nazvaným Mobilita SOŠ Liberec, vycestovalo do zahraničí pět pedagogů. „Nové věci se učili nejen ve Finsku, ale také v Irsku a ve Španělsku,“ doplňuje Hanyková.
Projekt Mobilita probíhal v letošním a loňském roce. Čtyři učitelky poznaly během sedmidenních pobytů v zahraničí výuku na základních i středních školách a chodily na odborné přednášky. Jeden učitel získal přehled o novinkách v oblasti počítačových technologií.
„Projekt měl mezi našimi pedagogy velký ohlas, proto jsme požádali o grant také v letošním roce,“ konstatoval ředitel střední odborné školy Milan Adamec.
„Nyní jsme se dozvěděli, že náš projekt uspěl. Do zahraničí odjede sedm učitelů, tedy víc než minule. Pocestují například na Slovensko ale také na Island. Kromě kurzů a seminářů navštíví také školy a při takzvaném stínování poznají, jak se učí jinde. Jeden z pedagogů chce získat know-how pro digitalizaci naší školy. Všechny projekty vždy připravujeme tak, abychom vytvořili co nejlepší podmínky pro naše žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.“
Žáci mohou pracovat jako švadlenky či zahradnice
Podle Hanykové uspěla SOŠ Jablonecká v uplynulých letech s projekty za takřka dvacet milionů korun. Posloužily hlavně ke vzdělávání učitelů a k vybavení školy.
Do střední školy Jablonecká chodí asi 300 děvčat a chlapců s různými handicapy. Někteří z nich mají složité rodinné zázemí. Na SOŠ Jablonecká přijímají pouze žáky s doporučením z pedagogicko-psychologické poradny či speciálně pedagogického centra. V třídách se učí nejvýše čtrnáct žáků.
Po ukončení školy mohou pracovat jako švadlenky, zahradnice, pokojské, strojaři, zedníci, dlaždiči, umí obsluhovat jednoduché stroje nebo pracují v restauračních kuchyních.
