Ostrý obránce, natrénovaný, pracovitý, loajální. V lize odkopal 192 zápasů, nejvíc pochopitelně v rodné Plzni. V té staré šedivé Plzni, která bývala ráda, když se zachránila v lize.
Dnes má královna Viktoria úplně jiné ambice. S novým trenérem Bečkou chce třetí titul v řadě. Našlápnuto má, a pokud zvládne nedělní šlágr na Spartě, může to být klíčový krok, jak udržet těsný náskok před druhou Slavií.
Pro Zdeňka Bečku je to životní výzva. Prozatím se jeho povýšení na hlavního kouče považuje za provizorní řešení, ale co když získá titul? To by mělo jiné grády.
Start do velké trenérské kariéry výsledkově vychází: dva zápasy, dvě výhry, skóre 3:0.
To není jako na podzim 1993, kdy si Bečka připsal první ligový start. Měla to být velká sláva, Plzeň zrovna postoupila do první ligy, přijela Slavia, vyprodáno. A zarputilý 23letý obránce se nechá v 66. minutě vyloučit. „Splnil jsem si dětský sen a zároveň jsem sám sebe zklamal,“ vzpomínal po letech.
Jedna sestra hrála volejbal, druhá basket, táta házenou. Ale Bečka si zamiloval fotbal. Že by obdivoval útočníky, střelce, špílmachry? Kdepak, doma mu visel plakát stopera Prokeše z Bohemky.
„Na Brka bylo vždycky spolehnutí. Sice vás neupoutal šikovností s míčem, ale pracovitostí a poctivostí vždycky. Dávno jsem tipoval, že z něj vyroste dobrý trenér,“ říká trenér Michálek.
Ze vzpomínek se mu vybaví ještě květen 2000 a druholigový zápas v Poštorné. Kapitán Bečka si v 84. minutě vyskakuje na centr z rohu, hlavou trefuje výhru 1:0 a další návrat do ligy.
Opravdu to tehdy byla jiná Plzeň. Nezajímavá, lopotná, ovšem s duší bojovnice. Aby se naplnil klubový rozpočet, musel se vlastně každý půlrok nejlepší hráč prodat.
Dnes Plzeň patří k nejbohatším, kupuje reprezentanty a žádá stále víc. Když nejsou výsledky nebo se hra zadrhává, ocitá se trenér okamžitě v ohrožení. Kvůli herní krizi skončil Roman Pivarník a asistent Zdeněk Bečka povylétl.
Plzeňský trenérský tandem (zleva) Zdeněk Bečka a Pavel Horváth
Fanoušci se překřikují, že mužstvu šéfuje asistent Pavel Horváth, ale hlavní slovo má Bečka. Moc toho nezměnil, leda vrátil na pravý kraj zálohy hbitého Petrželu a sám sáhl do šatníku. K zápasům byl zvyklý chodit v trenýrkách a kopačkách. Teď se obléká do gala.
„Myslím, že ve sportovním se pořád cítí líp,“ usmívá se Stanislav Levý, zkušený trenér Slovácka, pod kterým se Bečka zaučoval.
Ti dva si sedli. Z kolegů se vyklubali přátelé, Levý šel svému asistentovi za svědka. S Korcë slavně získali albánský titul a dva dny ho s celým městem slavili. Když k Levému přiletělo laso z polské Vratislavi, chtěl Bečku na každý pád s sebou, jenže Poláci řekli ne, chtěli místního.
„Jaký byl Zdeněk na hřišti, takový je i na lavičce. Pracovitý, poctivý a loajální. Nedivím se Plzni, že mu dala prostor,“ říká Levý. Jak velký ten prostor bude, to je zatím ve hvězdách. Napoví neděle?
