„Hned den po tom, co to skončilo v Podbrezové, jsem měl tři telefonáty. Poděkoval jsem zájemcům s tím, že si vážím toho, že se na mě nezapomnělo. Ale všem jsem řekl, že pár dnů se s nikým scházet nebudu. V klidu se podívám na fotbal, těším se na ligu na Tepličky. Oběhnu i vesnické fotbaly, budu hledat nové talenty pro příští angažmá,“ naplánoval si Frťala.
Vypadá to, že bez práce asi dlouho nebudete.
Těžko odhadovat. Po té zkušenosti z Podbrezové už určitě budu opatrnější v jednáních se zájemci.
Jsou to zájemci z Česka, nebo ze zahraničí?
Z Česka i ze zahraničí. Ale chci si dát nějaký časový odstup. Snad to nebude trvat měsíce, ale hned tak někam nevletím.
Proč to nevyšlo v Podbrezové?
Spadli jsme na poslední místo, takže to bylo logické vyústění. Měli jsme velice dobrý vstup, pak jsme si možná nasazovali růžové brýle. Přišlo pět porážek, každá byla jiná, to by bylo na delší rozbor. Po sportovní stránce je to určitě zklamání, nejen pro mě, ani vedení si asi nemyslelo, že to skončí tak brzy. Ale nelituji ani minuty, co jsem tam strávil, hrozně mě to posunulo dál. Pracoval jsem s úspěšnými lidmi, dalo mi to opravdu moc.
Co mohlo způsobit potíže Podbrezové? Třeba slabší kádr?
Když si pak všechno s odstupem času zanalyzujete, určitě bych udělal nějaké věci jinak. Měl jsem být v něčem třeba důraznější. Ale i to je pro mě obrovská zkušenost. Teď už to nejde vrátit, ale nemám s nikým problém, každému se můžu podívat do očí. Prostě jsme se jen vzájemně domluvili, že to ukončíme. Vedení klubu to taky mrzelo, ale víte, jak je to s tou trpělivostí. Málokde a málokdy bývá větší.
Ve slovenské lize už se na podzim včetně vás vyměnilo šest trenérů. Neměli by tam být přece jen trpělivější?
Já věděl, do čeho jdu, byl jsem upozorňovaný na hodně věcí. Ale nehledám lehké cesty, spíš krkolomnější. Mrzí mě jen, že ta očekávání nebyla naplněna. A o té trpělivosti si asi každý udělá obrázek sám.
Prý vás hráči při rozlučce vyprovázeli potleskem.
Je to pravda, ale mě by těšilo víc, kdyby lidi vyprovázeli potleskem hráče. Po úspěšných výsledcích.
Po tom, co teď víte, kývl byste Podbrezové znovu?
Nebojím se jít do žádné války. V Podbrezové je to specifické, nádherný stadion v nádherném kraji. Počtem obyvatel města menší klub, zázemím větší. Snažil jsem se tam vytvořit fungující rodinu a podle mě jsem klub paradoxně zanechal v lepším stavu, než když jsem ho přebíral.
Co teď děláte?
Sportuju, scházím se s lidmi, s nimiž jsem se dlouho neviděl, těším se na fotbaly. Nebudu nikde sedět ufňukaný doma v koutě. Jsou na světě horší věci, tragédie. Tohle je jen sportovní neúspěch. Poznal jsem lidi, ke kterým mám respekt a úctu, obohatili mě. V těžké době dávají peníze do fotbalu, bylo mi ctí sejít se s nimi za jedním stolem.
Sledujete ve 2. lize váš bývalý klub Varnsdorf?
To víte, že sleduju. Viděl jsem jeho zápas v Karviné, mluvil jsem i s koučem Romanem Skuhravým. Je jen otázka času, kdy půjdou nahoru.
Proč jim to zatím v 2. lize nejde?
To si nedovolím hodnotit. V Karviné měli jasně vyhrát, jiné zápasy jsem neviděl. Mluvil jsem s kluky i s šéfem panem Gabrielem, všechny je mrzí, že se začátek nepovedl. Ale já o ně absolutně strach nemám. Měli smůlu, pár zápasů se jim odložilo, nedostali se do rytmu, navíc je trápí zranění. Ale třeba pohárový výkon s Libercem je určitě posílí.
Kdyby teď pan Gabriel přišel s nabídkou, abyste se vrátil do Varnsdorfu, zvažoval byste ji?
K tomu se nebudu vyjadřovat. Jsou to jen kdyby.
A na Slovensku byste přijal angažmá po vašich zkušenostech?
Já to hodnotím všechno pozitivně. Do problémů se někdy dostane každý, Barcelona i Dortmund. V Podbrezové rozhodovaly detaily, třeba góly, které nám neuznali. Věci, které nešly ovlivnit. Vyhodnotím si to a určitě mě to posune dál.
Do Pobrezové jste odcházel také proto, abyste byl blíž rodině. Vídali jste se častěji?
O něco víc, ale ne tolik, jak jsem si představoval. Přece jen, šel jsem tam hlavně za prací. Rodinu budu samozřejmě navštěvovat dál, i když už jsem zase v Teplicích, 700 kilometrů od ní. Na druhou stranu je fajn, že se tu potkám s kamarády. Někteří si myslí, že jsem smutný, ale já nemám důvod. Jiní lidé mají daleko větší starosti. Já jsem zdravý, a to je to hlavní.
