Těžký kalibr se čekal i v případě jeho trenérského přestupu, jenže on vymění skromný český klub za skromný slovenský.
Dotáhl jste Varnsdorf k postupu, jste žádaný v české lize. Není na vás Podbrezová málo?
Ne, ne, vůbec. Já si prostě určil svoji trenérskou cestu. Nejsem rychlokvaška, chci se postupně rozvíjet. Bude to pro mě stoprocentně posun. Vidím to jako správné řešení, kterého nebudu litovat.
Ani nová nabídka z české ligy by vás ještě nezviklala?
Kdo dřív přijde, ten dřív seje... Žádnou smlouvu ještě nemám, ale nejblíž podepsání jsem právě s Podbrezovou. A nic nezmění moje rozhodnutí, které jsem učinil před 14 dny. Jsem rád a vážím si toho, že se o mně v české lize mluví. Ale já když něco řeknu, stojím si za tím. Stoprocentně jdu na Slovensko.
Proč zrovna Podbrezová?
Když jsem odcházel z Teplic do Varnsdorfu, taky mi všichni říkali: Co to je? Kde to je? Nezbláznil ses? Ale potřeboval jsem změnu. V Teplicích mě to už nenaplňovalo tolik, kolik bych si představoval. Šel jsem do úplně cizího prostředí. Což v Podbrezové neplatí, protože jsme ve spojení delší dobu. Z jejich strany je zájem dlouhodobý, vypadá to, že by mohlo dojít k domluvě.
Čím vás nabídka zachráněného ligového nováčka chytla?
Jsou tam lidi, kteří mě oslovili svým zaujetím a zájmem. Asi stejně jako pan Gabriel, když jsme domlouvali na mé působení ve Varnsdorfu.
Kde jste vůbec doma? Vždyť žijete skoro 20 let v Teplicích.
Doma jsem pořád na Slovensku, jednoznačně. Mám tam rodinu, mamku, sourozence. Vždycky když řeknu, že jedu domů, myslím Slovensko. Jen syn zůstává v Česku, jde studovat vysokou školu.
Jaké pocity ve vás zanechá postupová sezona Varnsdorfu?
Dokázali jsme něco, co možná bude oceněno až časem. Udělali jsme maximum pro sen několika generací. Ne všichni kluci budou ve Varnsdorfu pokračovat, ale všem se bude hrozně těžce odcházet. Pro mě jako trenéra je obrovské potěšení, když si čtu jejich slova, v jaké byli partě. Týmový výkon byl neustále zdůrazňovaný. Nebylo to o individualitách, kluci šlapali jeden za druhého. Jeden zápas potáhl Martan, v dalším nás podržel Porcal.
Největší vzpomínka?
Na prvním místě musím vyzdvihnout pana Gabriela, ředitele klubu. Je to šéf, jakého už možná v životě nebudu mít. Jeho řešení krizových situací, a že jsme jich pár zažili, pro mě bylo obrovskou zkušeností. Na všechno jde s chladnou hlavou. I když se nedařilo, tak přišel a řekl mi: „Ať tě vůbec nenapadne skončit!“ Pro trenéra je to naprosto vzácný jev. Tohle byl první klíč k úspěchu. Hráči všechno vnímali, nebyli jsme pod absolutně žádným tlakem. Nejen teď v závěru sezony, ale po celou dobu mého působení.
Druhý „nej“ dojem?
Snažili jsme se nevnímat problémy. Ty jsou všude, drobnosti kolem tréninkových ploch nebo pomůcek. Jsou jiné velké týmy, které nemají kde trénovat. A tohle všechno byli naši hráči schopni tolerovat, akceptovat, o to líp se nám jako realizačnímu týmu pracovalo. Nebyl nikdo, kdo by si stěžoval na cokoli.
A do třetice všeho varnsdorfského?
Vzpomenu asistenta Ivana Kopeckého, kterého jsem si tam dotáhl. Bylo to obrovské oživení pro mančaft. On žije fotbalem 24 hodin denně. Někdy jsem ho musel až krotit, protože si věci někdy až moc připouští. Udělal s juniorkou obrovský kus práce.
Ve Varnsdorfu jste přespával v kamrlíku na stadionu. Co teď?
Kamrlík byl ideální, viděl jsem na hřiště a všechno měl pod nosem. I v Podbrezové budu na stadionu, jak nejdéle to bude vyžadovat situace, protože musím zmapovat lidi a prostředí, vzájemné vztahy a vazby. Jen noci tam už trávit nebudu.
