Loni v posledním kole nastoupila už s jistotou druhá Plzeň na hřišti zachraňujících se Bohemians 1905. Kdyby zvítězila, klokani by spadli do druhé ligy a na jejich úkor by se udržela Olomouc. Právě tam měl Hubník namířeno, aby byl blíž synovi, který na Moravě vyrůstá.
Jenže to by Sigma musela zůstat prvoligová. Plzeň v Ďolíčku uhrála jen remízu a kvůli sešupu o soutěž níž Hubník návrat na Hanou nezvolil - místo toho se nakonec trochu nečekaně dohodl na ročním prodloužení smlouvy. Teď určitě nelituje, hlavně jarní část mu totiž vyšla parádně.
Kromě utkání na Dukle nastupoval pravidelně v základní sestavě, spolehlivě bránil a v posledních dvou týdnech také přesně mířil. Nejdřív druhým gólem v utkání jara zasadil ránu Spartě, za kterou dřív nastupoval. A v pondělí ukončil trápení Plzně vedoucím gólem v trochu ospalém zápase s Jihlavou. Jeho trefa neměla platit kvůli ofsajdu, rozhodčí však branku uznal a domácí dokráčeli k výhře 2:0.
Čekal jste, že se proti Jihlavě na výhru tak nadřete?
Myslel jsem si, že to bude o hodně lehčí. Celý zápas jsme to měli v hlavách, byli jsme nervózní a ztráceli hodně balonů, neběhali jsme. Ještě, že jsme dali do poločasu dva góly, které nás uklidnily. Ve druhém poločase jsme chtěli hrát jinak, ale spíš to bylo podobné jako na začátku prvního. Nakonec jsme to zvládli a výhru vybojovali.
Také díky vašemu gólu, druhému v posledních dvou utkáních. Kde se ve vás ta střelecká forma vzala?
Byl jsem rád, že mě to trefilo, že jsem byl na správném místě - se Spartou i teď. Je krásný pocit, když dvě kola před koncem jsme jasně první, můžeme si to vychutnat a v klidu si to užít.
Titul jste vyhrál i se Spartou. Řadíte tenhle výš?
Pro mě je tohle asi víc. Ve Spartě jsem byl na podzim, pak jsem odešel a závěrečné oslavy mě minuly. Tohle zůstane v hlavě, v srdci... Na to se dobře vzpomíná. Možná je někde napsané, že mám titul se Spartou, ale já si počítám hlavně tenhle.
Co bylo v sezoně nejdůležitější? Zápasy proti Spartě?
Ten druhý byl asi rozhodující. Nezvládli jsme utkání s Boleslaví a jeli jsme na Letnou s tím, že Sparta nás mohla dotáhnout. Naštěstí jsme to zvládli a vyhráli. Měli jsme tři kola do konce takový ten pocit, že stačí jednou vyhrát a titul je doma. Ale chtěli jsme to uhrát už proti Jihlavě, protože na Bohemce by nás čekal těžký zápas, stejně tak potom doma s Příbramí, která bude dokonce bojovat o poháry.
Titul s vámi přímo na pódiu oslavil i Marián Čišovský. Jak jste tyhle emotivní chvíle prožíval?
Bylo to tak napůl: chvíli euforie, pak spíš husí kůže. Každý z nás měl asi trochu na krajíčku, nebyl nikdo, kdo by na to nemyslel a nedraly se mu do očí slzy. Marián je bojovník, titul je pro něj. Je to to nejmenší, co jsme mohli udělat.
Titul byste potřebovali potvrdit postupem do Ligy mistrů. Už na to myslíte?
To je hodně daleko. Čeká nás čtrnáct dní, kdy si to budeme užívat, pak krátká dovolená a uvidíme, co potom. Možná přijde obměna kádru, nějaké posílení, třeba někdo odejde. Začneme přípravu a pak bude záležet na losu a aktuální formě. Jeden dvojzápas může rozhodnout o tom, že příští sezona bude vypadat úplně jinak než tahle. Já věřím, že Ligu mistrů uděláme.
Cítíte, že tým s postupem času vyzrává?
Určitě. Dobře se posiluje, na každý post jsou kvalitní hráči. Třeba proti Jihlavě nám chyběli dva „střeďáci“, ale máme silnou lávku. Kolikrát byli mezi náhradníky nebo třeba i na tribuně Standa Tecl, Honza Chramosta... To jsou kvalitní hráči, kteří by jinde hráli v základní sestavě.
Jak přistoupíte k posledním dvěma zápasům? Bude těžké se zkoncentrovat?
Teď už o to vlastně ani nejde. Asi dostanou šanci ti, kteří jinak nenastupují a jak to dopadne, uvidíme. Chceme to důstojně odehrát, ale hlavní je, že je doma titul. Za to jsme moc rádi.
