Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


1. FC Mafie funguje, Ivan Horník se vrací

21 2006
Praha - Questa guerra é cosa nostra. Tahle válka je naše věc. Jeden ze základních zákonů mafie sedí na avizovaný návrat Ivana Horníka do českého fotbalu. Přes odpor fanoušků, kteří comeback hlavní postavy nedávné úplatkářské aféry nechtějí, nabídl Horníkovi místo šéf příbramského klubu Jaroslav Starka.

 

vše o korupci - ZDE

Pokud bude sám Horník chtít, veřejnosti nezbude než přihlížet, jak se Horník vrací do prostředí, kde dřív řádil. Co je ještě horší, návrat „špinavého muže“ se dal v podstatě čekat. Horník se vrací mezi své.

Logický návrat

Comeback největšího symbolu korupce v českém fotbale působí jako hořká pointa celé kauzy. Může být šokem jen pro lidi bez znalosti prostředí. Ti, kdo do něj vidí, nejsou překvapeni. Horníkova cesta zpět je naopak logickým vyústěním fotbalových poměrů v zemi.

Shodnou se na tom jak odpůrci systému, který zprofanovaný bafuňář představuje, tak i obhájci někdejšího žižkovského manažera.

„Do seriózního fotbalu Horník nepatří, ale do českého fotbalu určitě ano,“ tvrdí bývalý amatérský fotbalista Radek Váňa, který před necelými třemi lety načapal úplatné rozhodčí v nižší třídě na Nymbursku.

„Vy si snad myslíte, že fotbal jede v jiných kolejích?“ reaguje udiveně právník Julius Kramarič na otázku, zda nemůže být Horníkova instalace do Příbrami signálem, že fotbal stále jede ve stejných kolejích. „Copak si myslíte, že řeči o cinklém jaru byly v pořádku?“ naráží Kramarič na výrok exsparťanského ředitele Miroslava Pelty, který nebyl do skandálu zapleten.

Kramarič pro Starku vypracoval právní analýzu, podle níž zaměstnání Horníka v klubu nic nebrání. Anetají, že je na jeho straně. Pro mnohé to není přijatelné, nicméně když Kramarič argumentuje neměnností poměrů, jen těžko se hledá protinázor.

Fotbal změny nechce

Podobenství, které společenství uvnitř českého fotbalu přirovnává k praktikám mafiánského klanu, není od věci. Přesně podle sicilského zákona „Tahle válka je naše věc“ v něm fungují specifická pravidla a fotbalová rodina je hermeticky uzavřena.

SYMBOL KORUPCE
JE ZPĚT POD LUPOU

Vypadá to jako pokračování Čtrvrtníčkovy parodie o „Ivánkovi“.

Jenže nejde o vtip: zprofanovaný žižkovský manažer Ivan Horník se asi vrátí do českého fotbalu. Už zítra mu vyprší dvouletý zákaz působení v něm a místo se mu chystá nabídnout šéf příbramského klubu Jaroslav Starka.

Šokuje vás to? Pak neznáte dobře fotbalové poměry.

Fakta

Kdo je Horník?
Bývalý manažer fotbalového klubu Viktoria Žižkov a hlavní aktér rozsáhlé korupční aféry v domácí lize.
Jak byl potrestán?
V září 2004 dostal od fotbalových orgánů dvouletý zákaz činnosti ve fotbale za prokázané korupční jednání. Civilní soud s ním stále pokračuje, další jednání má proběhnout příští středu.
Co s ním bude dál?
Nejspíš přijme angažmá ve fotbalové Příbrami. Podle původní nabídky má zastávat funkci místopředsedy klubu.

Tři muži a korupce

VINÍK.


"Vůbec nic k tomu nebudu říkat, vůbec nic,“ říká Ivan Horník na dotaz, zda se vrátí k fotbalu.

 

PODANÁ RUKA.

Jaroslavu Starkovi nevadí, že angažuje muže s problematickou pověstí. „Ivan je odborník,“ říká.

 

ITALSKÝ VZOR.

Luciano Moggi, aktér italské kauzy, měl na 400 telefonátů denně. Kolik jich bylo korupčních?

Svědčí o tom volba nového fotbalového šéfa, kterou vyprovokovala právě aféra, v níž Horník figuroval coby největší „hrdina“.

Do čela fotbalu se chtěli postavit respektovaní internacionálové v čele s Ivanem Haškem. Za jeho dosazení horovali fanoušci, vznikaly kvůli tomu i petice. Jenže fotbalové hnutí názor veřejnosti ignorovalo a Haškovu „gardu“ mezi sebe odmítlo vpustit. Byl to jasný signál, že se bojí změn a nemá zájem na rozbourání systému, který léta fungoval.

Volby šéfa tak po tahanicích vyhrál dosavadní místopředseda Pavel Mokrý čili člověk „zevnitř“. K vítězství mu pomohlo spojenectví s exsparťanským prezidentem Vlastimilem Košťálem. „O korupci jsem nic nevěděl,“ zní známý Košťálův výrok.

Místo, aby volby štít fotbalu alespoň částečně vylepšily, nedůvěra lidí vzrostla. „Fotbal je bratrstvo kočičí pracky,“ prohlásil i Pavel Mokrý po zvolení. Problémem však je, že fotbaloví příznivci nevěří, že právě on by byl „Mirkem Dušínem“ s mandátem na vyčištění „Stínadel“.

Vystihla to nedělní situace, kdy se Mokrý ohradil proti návratu Horníka: poměrně velká část čtenářů serveru iDNES, kde byl Mokrého apel zveřejněn, mu okamžitě vzkazovala, že na nic podobného nemá se svým kreditem právo.

Na skok v Itálii: Horník a Moggi

Na místě je malá odbočka do Itálie, kde letos na jaře - rok po událostech v Česku - vypukla obdobná aféra. Když nebudeme srovnávat velikost afér (neboť ta italská je co do významu a dopadu mnohem větší), ale okolnosti a principy, které jim umožnily vzniknout, najdeme v italském „moři“ i na českém „písečku“ spousty styčných bodů.

Korupce v obou státech fungovala na stejných mafiánských pravidlech, na světlo se dostala díky zveřejněným policejním odposlechům a většina viníků trvala na nevině.

Kouzelnou symboliku v sobě ostatně nesou symboly afér.

Když si vzal Horník tmavý oblek a na oči si nasadil černé brýle, vypadal jako mladší bratr „Kmotra“.

A Lucianu Moggimu, jednomu z bývalých šéfů Juventusu Turín, se dokonce přezdívalo Lucky Luciano podle mocného a slavného amerického mafiána italského původu.

Moggi dostal trest pětiletého zákazu činnosti ve fotbale, o tři roky víc než Horník. Italská spravedlnost byla obecně razantnější než česká. Avšak ani Moggi návrat do fotbalu nevyloučil. Logika Horníkova comebacku může být i jeho logikou.

V českém stejně jako v italském zkorumpovaném fotbale fungoval další z mafiánských zákonů. Ten nejsvatější: omerta čili zákon mlčení.

Nebýt policejních odposlechů, fotbaloví vládci v Česku by donekonečna na jakékoliv zmínky o korupci tahali letité zaklínadlo: „Přineste důkazy!“ Byla to zčásti přijatelná omluva, avšak roky nečinnosti sváděly k podezření, že fotbalovým orgánům zavedený systém vyhovuje. V opačném případě by museli pánové na svazu píchnout do vosího hnízda, aniž by věděli, zda sami nebudou ubodáni.

Comeback největšího symbolu korupce v českém fotbale působí jako hořká pointa celé kauzy. Překvapení? Proč? Horníkova cesta zpět je logickým vyústěním fotbalových poměrů v zemi

Jak se později ukázalo, byly to oprávněné obavy. „Nemáme detektivní kancelář,“ odrážel místopředseda svazu a šéf komise rozhodčích Milan Brabec návrhy, aby se svaz pídil po potvrzení, že v lize není leccos v pořádku. „Za čistotu rozhodčích dám ruku do ohně,“ dodával Brabec, přitom zhruba v té samé době skandálně s Horníkem konzultoval nasazení sudích podle toho, jak se to žižkovskému manažerovi hodilo.

Tentýž Brabec s nynějším místopředsedou svazu Košťálem tvrdě sepsuli internacionála Ladislava Vízka, který ještě před aférou v rozhovoru pro MF DNES otevřeně mluvil o korupci. „V lize se uplácí i milionem,“ prohlásil Vízek mimo jiné. Anebo symbolicky mafiánským slovníkem: „V nižších soutěžích je to hotové Palermo, za klobásu vás zaříznou jak podsvinče.“

Brabec s Košťálem se na Vízka popuzeně sesypali: udělali z něj hospodského tlachala, a Vízek se jeden čas dokonce obával soudu. Ten by pro něj nemusel dopadnout šťastně, protože tvrzení opíral o zákulisní znalosti, nikoliv o důkazy. Ale skandál dal následně Vízkovi za pravdu.

Výmluvná je prvotní reakce fotbalových bossů na aféru, která s jistotou ukazovala na špínu. Dezorientovaný předseda svazu Jan Obst prohlásil: „Každý úspěch musí být po zásluze potrestán.“ Obst si záhadně vyvodil, že korupční marast byl vytažen jako „odměna“ za bronz reprezentace na mistrovství Evropy 2004.

Ostatně, když šéf nymburské disciplinárky Jaroslav Bašus s evidentní nechutí řešil Váňou prokázanou korupci na okrese, ukřivděně si posteskl: „Mohli jsme hrabat sníh nebo být na lyžích, a místo toho se babráme v něčem, co jsme nezavinili.“

Vypadá to jako výrok z „Našich furiantů“, přesto Bašusův nářek přesně zapadl do zákonitostí fotbalového prostředí.

Těžko si představit, že by Bašus a spol., letití fotbaloví funkcionáři, neměli sebemenší tušení, co se ve fotbale děje. Spíš naopak: zkorumpovaný systém byl pro ně něčím tak normálním, že při nejlepší vůli nemohli dohlédnout motiv Váňova činu.

Z této příčiny cítili vlastně oprávněně křivdu: proč mají řešit něco, co se jim každý víkend odehrávalo před očima, až se to stalo normou. Zvrácená fotbalová morálka stavěla bezmála do role křiváků ty, kdo rozhodčím všimné nedávali. Úplatek byl de facto formou slušnosti, čímsi jako fotbalovým pozdravem.

Korupce jako vzor

Korupce v nejnižších soutěžích sice částkami nemůže konkurovat vyšším fotbalovým patrům, přesto je asi nejděsivější. Zatímco v první lize bylo kupování výsledků vlastně návratnou investicí, neboť úspěšný klub byl přitažlivější pro sponzory, v okresech postrádaly úplatky významnější smysl. Byly často kupovány zápasy tatíků, kteří si šli zakopat, aby jim lépe chutnalo pivo.

„Jsem si jist, že se v nižších soutěžích prodávají zápasy dál,“ říká Váňa. Vyjdeme-li z tohoto tvrzení, dostaneme o fotbale představu jako o skrz na skrz prohnilé společnosti. Možná je to katastrofická vize, ale je těžké vyvrátit přesvědčení skeptiků, že výsledky zápasů v českém fotbale - včetně prvoligových - zůstávají i po aféře předmětem nabídky a poptávky. A že se tak děje pouze sofistikovanějšími metodami, ne domlouváním přes telefon.

Pak už zbývá jen malý krůček k otázce: Proč by se do tohoto prostředí neměl Horník vrátit? Kam by měl jít než zpět do náruče „famílie“, jež se ho nikdy nezřekla. Horník je jejím pravoplatným členem, který měl pouze smůlu, že byl přistižen.

Když se Moggiho v Itálii ptali novináři, zda se cítí vinen, prohlásil: „Podívejte, nejsem svatý. Ale fotbal není spolek andělů.“

Proč by totéž nemohl říct Horník? Z tohoto pohledu mu nelze návrat vyčítat.

Zřejmě právě to je na celém případu to nejsmutnější.

Jsem si jist, že se zápasy prodávají stále dál

Hodil první kamínek, který spustil lavinu. Radek Váňa za pomoci skryté kamery v listopadu 2003 odhalil, jak fungují úplatky v nižších fotbalových soutěžích na Nymbursku. Půl roku nato vypukla známá aféra v první lize. Dnes už se Váňa ve fotbalovém prostředí nepohybuje: tvrdí, že se poměry v českém fotbalu nezměnily, ale svého činu nelituje.

"Fotbal už se teď nemůže jako dřív bušit do prsou, že v něm žádná korupce není."

Radek VáňaV době aféry jste sám aktivně hrál fotbal. To už neplatí?
Občas hraju za starou gardu, ale pod hlavičkou Českomoravského fotbalového svazu už ne. Nebaví mě to. Fotbalové prostředí je prostředím, do kterého už nechci vstupovat.

Čili se v něm nic nezměnilo?
V globálu ne. Jednotlivé kauzy byly vyřešeny, ale celková očista se nekoná.

Jste zklamaný? Čekal jste, že váš čin bude mít větší dopad?
Ani ne. Jsem spokojený, že se nyní už veřejně ví, jaký český fotbal ve skutečnosti je. Nečekal jsem, že se korupce šmahem vymýtí, spíš jsem chtěl otevřít dvířka řekněme k osvícení. Dřív se tady všichni bušili do prsou, jak je fotbal čistý, jak skvěle funguje. To už teď nikdo nemůže.

Uplácí se podle vás dál v nižších soutěžích?
Jsem si jistý, že se tam zápasy prodávají dál. Jedna rovina korupce je, že se někomu strčí pětistovka, druhou rovinou je určitá forma klientelismu. Rozhodčí například ví, že pan XY z toho a toho klubu sedí na okresním fotbalovém svazu a může ovlivnit jeho další kariéru. Tahle forma korupce se děje v poměrně velké míře.

Což je systém provázané chobotnice, který prostupuje odshora dolů. Vidíte cestu, jak z toho ven?
První možností byl velký třesk, který mohl přijít se zvolením Ivana Haška šéfem českého fotbalu. To se nestalo. Nevím sice, jak velký by ten třesk ve skutečnosti byl, ale Hašek k němu dával naději. Druhou možností je čistit fotbal píď po pídi, což je zdlouhavý proces. A nevím, zda je v současnosti proveditelný. Vedení svazu by se asi znovu rádo bušilo do prsou, ale protože jde o ty samé lidi, co byli ve fotbale před aférou, těžko mohou něco dělat anebo možná ani nic podnikat nepotřebují. Oni dělají celý fotbal tak, že k němu veřejnost příliš nepotřebují. Odrazí občas nějaké tlaky, nějak reagují, řeknou „bla bla bla“ a jede se dál.

Navíc do fotbalu možná opět naskočí Ivan Horník. Co tomu říkáte?
Má to logiku. Horník jde zpátky mezi své. Mezi ty, kteří v českém fotbalu nerušeně zůstali.

Autor:


Tabulka ligy

Známky

1,88

Matúš Kozáčik

Plzeň

1,93

Josef Hušbauer

Slavia

2

Jan Kopic

Plzeň

Góly

11

Michael Krmenčík

Plzeň

8

Stanislav Tecl

Jablonec

7

Milan Škoda

Slavia

Mužstvo Z V R P S B
1. FC Viktoria Plzeň 17 15 2 0 34:5 47
2. SK Sigma Olomouc 17 9 6 2 23:10 33
3. SK Slavia Praha 17 9 5 3 27:8 32
4. AC Sparta Praha 17 9 4 4 23:12 31
5. FC Slovan Liberec 17 9 3 5 24:18 30
6. Bohemians Praha 1905 17 6 7 4 16:14 25
7. FK Jablonec 17 6 6 5 23:21 24
8. FK Teplice 17 6 5 6 21:19 23
9. Fastav Zlín 17 5 6 6 19:24 21
10. Dukla Praha 17 5 5 7 19:30 20
11. MFK Karviná 17 5 2 10 17:25 17
12. FK Mladá Boleslav 17 5 2 10 19:30 17
13. 1. FC Slovácko 17 3 6 8 15:24 15
14. Zbrojovka Brno 17 4 3 10 12:24 15
15. FC Vysočina Jihlava 17 4 1 12 16:32 13
16. FC Baník Ostrava 17 2 5 10 22:34 11

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze