Kvašňák pak zářil i při výhře 3:0 nad Irskem a nakonec ve vítězné baráži v Marseille s Maďarskem, kde proměnil za stavu 0:0 před poločasem penaltu. Nebýt jeho, šampionát tým tehdy nejspíš minul.
O 40 let později stojí Česko před stejným úkolem – zkusit se prodrat na závěrečný turnaj o světové zlato. Usilovat o to bude v sobotu s Polskem a o čtyři dny později se Severním Irskem a vždy nutně potřebuje vyhrát. Není pochyb, že by se Kvašňák či jiný vůdce náramně hodil.
"Bez vůdce týmu nelze mít úspěchy," potvrzuje zkušený kouč Jozef Jarabinský. "Obzvlášť v zápasech, v nichž jde jako teď o vše."
Má reprezentace takového vůdce? Ano, byť možná ne v tak výrazné podobě. Po generační výměně chybí vyložený lídr typu Pavla Nedvěda, jehož pouhá přítomnost na hřišti strhávala a inspirovala ostatní. Jako o náhradě se v tomto smyslu právem nejvíc mluví o Tomáši Rosickém, jenže tomu vpravení do klíčové role zkomplikovalo dlouhotrvající zranění.
Asi i to byla příčina slabšího období a z něj plynoucí neslavné vyhlídky na mistrovství světa. "Rosického nedokážeme nahradit," posteskl si i trenér Petr Rada v době, kdy u národního týmu pomalu směřoval k dubnovému odvolání.
Že to od Rady nebylo alibi, o tom zčásti svědčí i další příklad z historie: mnozí znalci se domnívají, že když byl hned v úvodním utkání bitvy o šampionát 1978 vyloučen Anton Ondruš, autorita s mohutným vlivem na tým, a dostal krutý trest na celý zbytek kvalifikace, byla to jedna z hlavních příčin, proč Československo nepostoupilo.
Rosický samozřejmě není Ondruš, ale je na finiš současné bitvy zpátky, už to může být vzpruha pro ostatní. Navíc se zdá – ač o tom sám nechce mluvit – že dorostl v osobnost.
Už nepůsobí psychicky křehce, takže kromě toho, že dokáže dát hře řád, může do jisté míry působit i na morálku mužstva.
"Co jsem slyšel, na tu působí i gólman Petr Čech," připomíná Jarabinský. "I tato kombinace je možná: pokud je Čech mužem, za nímž hráči jdou, a Rosický je dostává výš výkonem, což může dělat Čech z brány jen omezeně, je vše v pořádku."
Háček je, že na rozdíl od Čecha není u Rosického zaručeno, jestli vydrží obě náročné bitvy s Poláky a Iry. V Arsenalu, který jej platí, sice nyní nastupuje vcelku pravidelně, ještě nikdy však neodehrál kompletních 90 minut.
"Nevím, jestli to zvládnu. Netuším, co to se mnou udělá," přiznává záložník upřímně. "Budu se na tohle téma ještě bavit s trenérem Haškem. Ale na druhou stranu v Arsenalu obvykle střídám okolo 70. minuty a necítím se vyčerpaný nebo na dně."
Fotbal je sice týmová hra, ale každá armáda bez generála bývá jen bezduchý houf. Proto je škoda, že Rosický na podstatnou část kvalifikace nebyl. Na tu nejpodstatnější však nechybí, naopak sobotnímu soupeři jeden z tahounů ano: po nedávném drsném zranění, v němž utrpěl otevřenou zlomeninu nohy, není v polském výběru obránce Wasilewski, mající silný vliv na mužstvo na hřišti i mimo ně. Chcete-li hledat české výhody pro sobotní souboj, máte hned jednu z nich.
Bylo by pro český fotbal hezké, kdyby byl Rosický po zlomových zápasech vyobrazován v laciných karikaturách s napoleonskou čepicí. Pokud to tedy nebude myšleno tak, že se jednalo o Waterloo...
Když vůdce táhne
Diego Maradona
Nechme stranou jeho boží ruku, s níž ve čtvrtfinále mistrovství světa 1986 rozzuřil Anglii. Diego Maradona byl inspirací, s níž Argentina dokráčela za titulem.
"Už tři roky před šampionátem jsem věděl, že Diego ponese kapitánskou pásku. Bylo mu jen 25 a spousta lidí mě nechápala, ale já věděl, že Maradona – ačkoli to byl zlobivý hoch – je zrozen pro roli vůdce," svěřil se později trenér Carlos Bilardo.
Dodnes je světový turnaj v Mexiku považován za koncert jednoho muže. Kritici najednou mlčeli a celá Argentina kráčela za Maradonou jako za svým mesiášem. Božský Diego nechyběl ani minutu, nasbíral pět gólů, pět asistencí a ve finále proti Němcům přihrál i na rozhodující gól Burruchagovi.
Franz Beckenbauer
Studená válka v plném proudu a do toho přišel magnet na mistrovství světa 1974: domácí favorit NSR proti komunistickému nepříteli NDR v Hamburku.
"Byli jsme jasný outsider, vždycky jsme museli jen poslouchat a pokorně čekat. Když jsem si chtěl pořídit rychlé auto, trenér mi nakázal, že si musím koupit trabanta," vzpomínal útočník Martin Hoffmann.
Tenkrát v Hamburku se outsider vzepjal a Sparwasser zařídil vítězný gól. Západní Němci byli v šoku, fanoušci nadávali, načež v televizi vystoupil kapitán Franz Beckenbauer a řekl národu: "Omlouváme se, takové selhání už se nebude opakovat.
Potřebujeme vaši pomoc." Celá země se semkla a mužstvo slavně dobylo zlato.
Pavel Nedvěd
Šestnáct měsíců sledoval reprezentaci jen ze svého turínského sídla, byl nerudný, zklamaný, taky zdraví ho zlobilo. Ale pak se Pavel Nedvěd vrátil, aby pomohl v baráži proti srdnatému Norsku.
"Byl jsem z toho kroku hrozně nervózní," přiznal poté, co dovedl mužstvo na mistrovství světa 2006. Gól nedal, vlastně nezahrál nijak výjimečně, přesto byl právě on klíčem k úspěchu. Soupeř se ho až bál, naopak celé Česko se díky Nedvědovu návratu sjednotilo.
Do odvety už se levý záložník Juventusu stal i kapitánem, protože Galásek dostal trest za karty. Páska kapitána v tu chvíli patřila tomu pravému: "Cítím velké štěstí i úlevu, že jsem to klukům nezkazil. Díky."
Když vůdce selže
Zinedine Zidane
Černá můra, která dodnes straší v hlavě francouzského kapitána. Před třemi lety ve světovém finále proti Itálii hrál úžasnou partii, proměnil penaltu, ještě ho vyhlásili nejlepším hráčem celého turnaje, jenže ve 110. minutě se nechal vyprovokovat. Z flegmatika Zidana byl ve vteřině napínavého prodloužení nesmiřitelný zabiják.
Italský obránce Materazzi ho dlouho v šestnáctce pošťuchoval a pak na něj jedovatě plivnul: "Ne, já nechci tvůj dres. Radši bych měl tu děvku, co ji máš za sestru."
Zidane se otočil, udeřil soupeře hlavou do hrudníku a byl vyloučen. Francie vzápětí podlehla na penalty a Zidane, který dostal trest na tři zápasy, ukončil kariéru. Šílený závěr nádherné kariéry.
David Beckham
Bylo mu teprve 23, ale do Francie přijel populární záložník jako trumfové eso Anglie. Vykopnout tak v osmifinále Argentinu, pak mohla vlna euforie celé Beckhamovo mužstvo vynést k výšinám.
"Jenže na hřišti bylo deset hrdinných lvů a jeden hloupý kluk," napsal list The Mirror po utkání v St. Etienne. Z tahouna Davida Beckhama se v jediném okamžiku stal psanec.
Na začátku druhé půle se nejlépe placený fotbalista na ostrovech hloupě ohnal po Simeonem a byl vyloučen. Rozjetá Anglie se o deseti držela, nerozhodlo ani prodloužení, jenže na penalty zemřela. A veškerá zloba padla na Beckhama, který se na pár týdnů dokonce přestěhoval do Ameriky, aby se největší nenávisti vyhnul.
Pavel Nedvěd
Poprvé štvanec, podruhé spasitel. Tak rozdílně prožíval Pavel Nedvěd světové baráže, do kterých vstoupil jako vůdce českého týmu. Ta první v sychravém podzimu 2001 hrubě nevyšla.
"Strašně dlouho jsem se užíral tím, že jsem to tehdy všem pokazil. Už jsem ztrácel naději, že to někdy napravím," vzpomínal později. Proti zprvu podceňovaným Belgičanům se trápil, kazil, z Juventusu si přivezl špatnou formu, zato hvězdné manýry mu zůstaly. Nedvěd byl podrážděný, nedisciplinovaný a mnozí hráči se blonďaté hvězdě přizpůsobili.
Řepka byl vyloučen hned při prvním utkání v Bruselu. Vrchol Nedvědovy frustrace nastal v pražské odvetě, když byl naštvaný záložník v 88. minutě vyloučen rovněž.
