Proč to s tréninkem "trochu" přeháníte?
Prostě necítím, že mi to ubližuje, tak běžím dál. Každý sportovec se po zranění chová stejně, chce se co nejdřív dostat zpátky do formy. Ale občas je to na škodu, zátěž přežene a bolest se vrací. Já nemůžu ležet doma na kanapi, na to nejsem zvyklý, to bych zlenivěl.
Lékaři vám s tréninkem neradí?
Dávky běhání si koriguju sám. Záleží na mých pocitech, ne na doktorech. Když se cítím dobře, nepřestal bych, ani kdyby mi říkali: Přestaň! Musíš mít klid!
Deprimuje vás, že ještě nehrajete?
Hodně by mi vadilo, kdyby se zranění nelepšilo, ale já cítím, že se každým dnem lepším. Vlastní pocity mi dodávají víru. Ale to víte, že občas zpanikařím, když koleno hodně zabolí. Když občas jdete trénovat se Slavií, jen pomalu kroužíte kolem hřiště.
Neláká vás kopnout do míče?
Zatím ani ne. Čekám už půl roku, tak ještě pár dní vydržím. Třeba si kopnu za tři týdny.
Nemáte strach, že se návrat nepovede?
Vůbec ne, já vím, že vyjde!
Mluvíte tak, jako by vás těžké zranění nezasáhlo na duši.
Ale ne, to zasáhne každého, ale já se nevztekám. Změnil jsem se. Když se mi narodila druhá dcera, začaly pro mě být důležitější jiné věci než ten bláznivý fotbal, stali jsme se kompletní rodinou.
Kvůli úrazu jste přišel o mistrovství Evropy. Předtím jste říkal, že by to mohl být vrchol vaší kariéry. Jak se vám vůbec od dubna změnil život?
Nijak zvlášť. No, vlastně k lepšímu. Přišel jsem sice o Euro, ale na druhou stranu mi zranění ulehčilo rozhodnutí vrátit se. Měl jsem v TeBe Berlín smlouvu na dva roky, ale druhý rok bych tam zůstal sám, tak jsme se rozhodli kvůli starší dceři. Zranění mi paradoxně pomohlo, celá rodina je teď pohromadě a v pohodě, to je pro mě nejdůležitější. Přestoupil jsem zpátky do Slavie a jsem za to rád.
Už jste se stačili přestěhovat?
Právě nedávno přivezl kamion všechny věci z Berlína. Ještě jsou v kontejnerech, protože náš nový baráček u Kladna se teprve dostavuje. Ale Vánoce už v něm chceme slavit.
