Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Způsobí pravidlo šest plus pět fotbalovou revoluci?

Londýnský Arsenal vítězil i s týmem bez Angličana. Nedívám se hráčům do pasu, ale na to, jak jsou kvalitní, komentoval to kouč Arsene Wenger. | foto: Reuters

25 2009
Má spoustu vášnivých přívrženců a spoustu vášnivých odpůrců. Zvažované pravidlo 6+5 hýbe světovým fotbalem. Pokud by vešlo v platnost omezení, na jehož základě by mohlo v sestavě jednoho klubu hrát nanejvýš pět cizinců, přijde totální rozvrat zavedených fotbalových pořádků.

"Je to dobré pravidlo a věřím, že se podaří ho prosadit," prohlásil šéf světového fotbalu Sepp Blatter v pondělí v Praze.

V metropoli země, jež Evropě vládne, si Blatter připravoval výchozí pozici pro zítřejší den D, kdy bude v bruselském sídle Evropské unie svůj nápad obhajovat.

I přes lobbing v Praze však Blatter a jeho spojenci vstoupí na nepřátelskou půdu. Právě od evropských politiků zaznívá vůči 6+5 největší odpor. Mnohem větší než z fotbalu samého. Národní fotbalové svazy si loni poměrem 155:40 odhlasovaly budoucí zavedení limitu, politici jej však nechtějí povolit.

6+5 totiž odporuje evropským zákonům o volném pohybu pracovních sil. "Pravidlo je založeno na přímé národnostní diskriminaci," napsali v prosinci eurokomisař Vladimír Špidla a slovenský kolega Ján Figeľ.

Těžko si představit, s čím by musel Blatter do Bruselu přijít, aby tento názor zvrátil. Stejně těžké je domyslet, co by znamenalo v praxi, kdyby se mu to podařilo.

Důsledky by jistě byly dalekosáhlé. Limit by se nejvýrazněji dotkl nejbohatších klubů. Kupují si téměř každého, koho si zamanou. Chelsea nastoupila v posledním finále Ligy mistrů se sedmi zahraničními hráči a londýnský Arsenal vítězil i s týmem bez Angličana. "Nedívám se hráčům do pasu, ale na to, jak jsou kvalitní," komentoval to kouč Arsene Wenger.

Bohatým klubům je vyčítáno, že nemyslí na vývoj sportu. Co víc, že ho přímo ničí, protože paralyzují systém růstu mladých fotbalistů.

"Odpadá přirozená cesta, díky níž se talenty dostávají na vrcholnou úroveň, a tím celý systém upadá. Tohle vážně chceme?" ptá se řečnicky Aleš Hušák, šéf společnosti Sazka a jeden z mocných českého sportu.

Z tohoto pohledu vypadá 6+5 jako rozumná věc, je tu však i opačný názor. Kluby z fotbalově chudších zemí, tedy i z Česka, si sice nemusí dělat starosti s limitem cizinců, neboť tolik jich často na soupisce ani nemají, ale jsou zpravidla existenčně závislé na prodeji hráčů.
Ten by byl v případě platnosti 6+5 zásadně ochromen.

Přesto i z bohatých klubů zaznívá podpora pravidla, vyslovil ji třeba Alex Ferguson, trenér Manchesteru.

Manchester United: Ferdinand (vlevo) a Ronaldo se radují z gólu

Jenže fotbal je "malý pán", klíčový je názor politiků a ten je opačný. "6+5 je scestný směr," řekl nedávno pro MF DNES vicepremiér Alexandr Vondra.

"Chceme představitele Evropské unie přesvědčit, že by sport měl mít jistou autonomii," kontruje Blatter.

Nejen podle něho je sport natolik specifická záležitost, že na něj často nelze aplikovat běžné zákony. Blatter to ilustruje na faktu, že zatímco v rámci evropské sedmadvacítky migruje asi sedm procent "normálních" občanů, u fotbalistů je to 47 procent.

Uspěje-li Blatter v Bruselu, mohlo by být v roce 2010 na hřišti v jednom dresu nejvýš sedm cizinců, o rok později šest, konečná verze by platila od roku 2012.

Málem se upil, teď Bosman zase bojuje: s Blatterem

Svým způsobem je to Larry Flynt světového fotbalu. Flynt, jakého známe z Formanova filmu: muž s pohnutým osudem, který posunul hranice svobody.


Jean-Marc Bosman změnil v roce 1995 historii fotbalu, když u civilního soudu vymohl, že fotbalisté mohou po vypršení smluv odcházet z klubů, a také to, že byly zrušeny limity cizinců.


Nyní bojuje opět, má jasného nepřítele: pravidlo 6+5. "Jeho zavedením by přišla do fotbalu pohroma."


Bylo by ostatně divné, kdyby Bosman říkal něco jiného. V tom případě by chtěl zničit vlastní dílo. I když v sebezničení byl skoro tak úspěšný jako u soudu. Po skončení kariéry se málem upil a bojoval s těžkou depresí. "Byly to hrozné časy. Jedno období jsem už ani nevycházel z domu a lil do sebe pivo a víno," prozradil Belgičan pro únorové vydání magazínu World Soccer.


Těžké pijáctví ho přivedlo až ke kolapsu, k němuž se přidal epileptický záchvat. Přítelkyně jej našla v kaluži krve před kuchyňským barem.


Tehdy mu fotbal možná zachránil život, nebýt dobré kondice bývalého profesionálního sportovce, nemusel tady už být.


Jenže fotbal ho prý k alkoholismu a také k těžkým dluhům dohnal.


"Do boje za Bosmanovo pravidlo jsem dal všechno a zaplatil za to nejen penězi," tvrdí. "Teď jsem na mizině a léčím se ze závislosti."


Lituje tedy?


"Vůbec ne, byl to správný boj."


Poslední skleničku si dal předloni 27. prosince, od té doby se drží. Snaží se uživit prodejem potištěných triček se svým logem, ale smyslem jeho života je nejspíš další boj.


"Nechci v něm být sám, hráči se musí proti 6+5 postavit. Jinak může být situace horší než v roce 1995."


Co by se přesně stalo s fotbalem, kdyby současnou bitvu prohrál, Bosman jen odhaduje.


Co by to znamenalo pro něj osobně, ví přesně.


"Mnoho zbytečných let života."

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze