"Tohle mi bude v hlavě šrotovat ještě hodně dlouho. Asi i na dovolené na pláži," říká smutně po konci sezony. Lídra "modrých" alespoň těší, že klub na něj uplatní opci. Loučení tak odkládá. O velké vítězství se chce porvat znovu.
Výzva zůstává?
Cíle se mají vyhlašovat, já se tomu samozřejmě nebráním. Po dobrém podzimu jsme si jaro vyloženě zkazili, atak na horní příčky v lize se nám vzdálil už před koncem. Finále poháru bylo ale krásné, když jsem viděl všude modrá trička, plné autobusy našich fanoušků, musím jim za to poděkovat. Byla to pecka. Přeji si, abychom se v příští sezoně porvali o špici až do posledního kola a dostali se znovu do finále, ale s jiným koncem. Pokusíme se v Olomouci příští rok trofej získat.
Dlouho po zlomenině nohy jste měl bolesti, přemýšlel jste o konci kariéry. Černé myšlenky jste definitivně zažehnal?
Ano, měl jsem zdravotní problémy, ale s teplem na lepších terénech mi noha pookřála. Rád budu pokračovat.
Jak jste spokojený se svým návratem do Česka?
V sezoně to z mé strany byly takové sinusoidy. Myslím, že to mohlo být ode mě daleko lepší. Pocit mi kromě dvou vlastních gólů kazí hlavně to finále. Je lepší finále nehrát než být druhý.
To byla pro vás taková rána?
Hrozná! Pár dní po finále to na mě teprve dolehlo. Vstřebávám to. Dvacet minut nás dělilo od toho, abychom udělali radost všem našim fanouškům, funkcionářům, sponzorům a nám hráčům. Každému to rve srdce. Finále to bylo se vším všudy, došlo i na penalty, což je padesát na padesát. Hráči, kteří penaltu neproměnili, zklamání vstřebávají ještě hůř.
A vy jste mezi nimi.
Pro mě je to největší šleha ve fotbalovém životě.
Větší než pád s Bielefeldem z bundesligy?
Pád Bielefeldu byla velká rána, ale prohru ve finále českého poháru řadím úplně nahoru.
Usnul jste v ten večer vůbec?
Ležel jsem u televize, ale byl to takový spánek nespánek. Usnul jsem asi ve čtyři ráno a probudil se o půl osmé. I pro klub je to šok. Sezonu jsme si plánovali trochu jinak. Finálový zápas to zkazil, kvůli němu je hodnocení sezony negativní. Situace v životě jsou daleko horší, vím to, ale tohle mi bude v hlavě šrotovat dlouho. Zřejmě i na dovolené. Trofej nám utekla mezi prsty.
Budete si ještě na pláži u moře přemítat vaši neproměněnou penaltu?
Snad tam přijdu na jiné myšlenky. Ale na penaltu jsem šel totálně v klidu. Byl jsem rozhodnutý, co udělám. Věděl jsem, že brankář skočil čtyřikrát předtím doleva. Chtěl jsem si počkat na jeho pohyb, ale on pořád stál. Po té penaltě mě přepadla zlost. Najednou se mi v hlavě přehrálo milion myšlenek - co všechno jsem tím zkazil. Říkám si, proč jsem to nekopl líp. Měl jsem přijít, zavřít oči a narvat největší ránu. Třeba by to bylo lepší.
Neprojevilo se i to, že moc penalt jste v kariéře nekopal?
Penalty jsem kopal do doby, než jsem jednu v Českých Budějovicích v lize nedal a pak hned v poháru v Hranicích další. V ten okamžik jsem se zařekl. Penalty jsem pak nekopal ani v Německu.
Ve finále už vás neměl kdo nahradit?
Po prvních pěti penaltách jsem se v hloučku zeptal, kdo jde, jestli si někdo věří. Nikdo nic neřekl, tak jsem to musel vzít na sebe. Penalty jsou o psychice hráče i brankáře. Znám bombarďáky, kteří nedali penaltu, ale pak byli v klidu. Já se budu trápit další dobu. Je špatně ale hledat viníka. Mužstvo trofej chtělo, k penaltám ale nemělo vůbec dojít.
