Jen pro připomenutí. Do konce zápasu zbývalo několik minut, když za stavu 2:2 Jan Kraus poslal přetažený centr do pokutového území Liberce.
David Zoubek měl míč téměř kousek za sebou, když se odrazil, skočil hlavou dopředu a míč poslal patou do hostující branky. Titul gól roku byl zcela zasloužený.
Přestože se třiatřicetiletému Zoubkovi v dresu střížkovských Bohemians podobný kousek tentokrát nepovedl, odjížděl bývalý dlouholetý hráč východočeského klubu s dobrou náladou.
"Odvezli jsme si tři body a já si myslím, že zaslouženě," říká zkušený hráč, který v Hradci odehrál osm sezon, "před zápasem jsem říkal klukům z Hradce, že bych přežil i to, kdyby vyhráli oni. Ale takhle jsem ještě spokojenější.
Čím jste Hradec přehráli?
Nepustili jsme ho do kombinační hry, nepustili jsme je k útočné, křídelní hře, eliminovali jsme jejich snahu hrát po křídlech a pak centrovat balony do pokutového území. Na to nás trenéři upozorňovali celý týden. Hradec jsme tím asi zaskočili a naopak jsme mohli chodit do rychlých brejků, což se těžko chytá.
Vždycky když se do Hradce vracíte, tak se vám asi připomene pět let starý gól proti Liberci. Nebo je to jinak?
Určitě ne, navíc mi to připomínají na tréninku i spoluhráči. Často mě hecují, že to byla náhoda.
A předvedl jste jim někdy, že nebyla?
Už se mi to i povedlo, a oni to dokonce uznali, že o náhodu nešlo. Přesto mi to ale stále připomínají, navíc na takový gól se nedá zapomenout.
|
David Zoubek |
Prý se vám něco podobného i v Minsku?
Nebyl úplně stejný, protože jsem ho dal nůžkama. Rovněž letěl centrovaný míč ze strany. Můj spoluhráč to hlavou prodlužoval na vápno, byl to pro mě dost těžký míč, který jsem si musel zpracovat hlavou a přímo z toho jsem ho nůžkama poslal do branky do vzdálenější šibenice. Zase z toho byl gól roku.
Skoro se zdá, že na podobné góly máte patent.
Můj bývalý spoluhráč z Hradce Karel Podhajský dokonce říká, že normální góly ani dávat neumím.
Čím to podle vás je?
Samozřejmě také trochu štěstí, ale tím, že se člověk nebojí ho v těchto situacích pokoušet. Zahrát míč třeba patou, prostě něčím překvapit.
Loni vám to ale v Bohemce padalo hodně i bez exkluzivních gólů.
Je to jeden z úkolů, které na hřišti mám. Dostávat se do zakončení, což se hlavně loni dařilo a dal jsem ve třetí lize dost gólů. Letos je to těžší, mám jich na kontě mnohem míň, ale důležité je, že to tam padá našemu týmu. Vždyť my si držíme průměr kolem dvou branek na zápas, což je na nováčka velmi slušné.
Jak moc vás překvapuje postavení vašeho týmu? Po výhře v Hradci jste mezi nejlepšími.
Trochu jsem tomu věřil. Věděl jsem, že v tomhle týmu je velká síla jít dopředu. Ukazovalo se to už loni, kdy jsme ve třetí lize opravdu všechny přehrávali. Navíc jsme zůstali pohromadě, proto jsem předpokládal, že budeme hrát klidný střed. A že teď hrajeme výš, je pro nás jenom dobře. Jsme dobrá parta lidí, kteří i na tréninku hrají tak, že nikdo nechce prohrát, a ono se to přenáší i do zápasů.
Když jste před čtyřmi lety odcházel z Hradce, šel jste do vršovické Bohemky. Pak jste se přes běloruský Minsk a finský Jokerit Helsinky objevil v Bohemce znovu, ale v té střížkovské. Jste tak jedením z mála hráčů, který si zahrál ve dvou klubech téměř stejného názvu. Jak to vnímáte?
Nijak to neřeším. Možná je jen škoda, že není jen jedna Bohemka, protože v ní pak byla velká síla. Ale to se nedá nic dělat, beru to, jak to je, a já stejně jako každému jinému přeju, ať se jim daří.
V Bohemians patříte ke zkušenějším hráčům, ale přece jen nejde o nejvyšší soutěž, na kterou jste byl zvyklý.
Nevadí. Stále mám motivaci hrát, třeba teď tu, že chci ukázat, že hráči po třicítce nepatří do starého železa. Těžko u mě hledat perspektivu, že nás prodá dál. Ale náš současný tým je postavený tak, že tam jsou perspektivní kluci a od nás zkušenějších se čeká, že ten tým budeme táhnout.
Jak se vám tato role zamlouvá?
Zvykl jsem si už v Minsku. Přišel jsem tam jako cizinec, takže abych vůbec hrál, musel jsem být o třídu lepší než domácí hráči. Navíc mi stále dokola omílali, že sedm let nebyli mistry a že nákupy udělali pro to, aby titul konečně získali. Tam byl tlak opravdu velký, takže tady už to tak neberu. A hodně to je i o zkušenosti.
S čím byste byli spokojeni na konci sezony?
Nemůžeme mít velké oči, protože právě teď jsme nahoře. A představovat si, že to tak půjde donekonečna. Přijdou těžší zápasy, pak stačí zápas blbec a vše se otočí. Budu spokojen za horní polovinu tabulky. Jsem realista a navíc předpokládám, že týmy, které budou prát o postup, přes zimu ještě posílí a pak to pro nás bude ještě těžší.
