Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Zoubek mladší: Z Ústí jsem odešel jako vánek, chci se vrátit jako hurikán

VELKÉ SNY. David Zoubek mladší se bude snažit odrazit do velkého fotbalu v Ústí nad LAbem. | foto: Ondřej Bičiště, MF DNES

14 2017
Loni se mu v ústeckém fotbale jen podívali na zoubek, letos už záložník David Zoubek mladší do druholigového klubu přestoupil. I proto, že už měl, s nadsázkou řečeno, plné zuby čekání na šanci ve Slavii.

„Z Ústí jsem odešel jako letní vánek a chci se vrátit jako hurikán,“ předsevzal si jednadvacetiletý mladík, jehož táta dal v 1. lize 15 branek včetně gólu dvacetiletí.

Jak vnímáte odchod ze Slavie?
Jako krok dopředu, protože je to pro mě první posun v kariéře do profesionální soutěže.

Slavia je teď ale v kurzu.
Možná právě proto, že je v laufu, je to tam teď přeplněné. A pro mladé je hrozně těžké se prosadit. Podle mě žádný nemá šanci, budou stavět na zkušených a hotových hráčích. Proto jsem se Slavii rozhodl opustit, je to tam rozdělené na dva tábory, mládež a áčko.

Jak to myslíte?
Když si srovnáte, kolik dostávají prostoru mladí hráči Jihlavy nebo Dukly Praha v A-mužstvu, tak to se nedá srovnat s tím, co jim momentálně dává Slavia. V danou chvíli je to tak, že radši kupuje hotové hráče, než aby si je vychovala.

Podíval jste se do ligového kádru letošního mistra?
Neměl jsem tam vůbec nic, pro mě byla ta druhá strana řeky uzavřená. Přestupoval jsem tam v sedmnácti osmnácti letech z Dukly, protože ta mi nechtěla dát profesionální smlouvu, Slavia ano. A táta mě postavil na nohy do kariéry profesionálního fotbalisty, abych si nemusel říkat o peníze rodičům.

V Ústí si chcete udělat jméno?
Pro mě je důležité tady hrát, dostat se do zátěže dospělého fotbalu. Mám velké cíle a velké sny. V Ústí chci chytit svou šanci.

Jaké jsou ty cíle a sny?
Uživit se fotbalem do konce kariéry, pak se chci dál věnovat sportovní činnosti jako trenér nebo manažer. Chci u fotbalu i po kariéře zůstat, je to moje jediná láska, kterou jsem si zvolil.

Vždycky jste byl takhle přemýšlivý? Většina vašich vrstevníků asi nekouká až takhle daleko.
Já pár takových jedinců znám. Někdy je lepší přemýšlet dopředu než nepřemýšlet vůbec.

I za tetováním si stojíte? Vaše ruce zdobí čtyřlístek pro štěstí, Mickey Mouse anebo filmový bojovník v podání Mela Gibsona.
S tetováním jsem začal už jako mladý kluk, můj kamarád z bývalého týmu mě do toho navedl. A když jednou začnete, nepřestanete. Osmdesát procent tetování smysl má, zbytek ne, ale líbilo se mi. A v patnácti šestnácti jsem byl střelené pako, které to ještě nemělo v hlavě srovnané. Měl jsem vizi velkých hráčů, kteří už jsou potetovaní, a tak jsem se do toho hrnul po hlavě, že chci být potetovaný taky. Nelituju žádné kérky, co jsem si udělal.

A volba Ústí je správná?
Mohl jsem ještě do Táborska, jenže tam jsem nešel, protože strojí úplně nový mančaft. Zato v Ústí jsem už byl minulý rok na přípravě, ale tři týdny před začátkem 2. ligy přišli Moulis s Jindráčkem, ten tady ještě působí, a tím se pro mě dveře zavřely. Ústí řeklo, že bych nehrál, proto jsem se vrátil do Slavie. Odešel jsem jako letní vánek a chci se vrátit jako hurikán. Ukázat, že si mě měli minulý rok nechat. Letos si mě nechali, za to jsem rád.

Jaké plus jste našel?
Hlavně fakt, že jsem si za ty tři loňské týdny porozuměl s trenérem Skálou. Tehdy jsem za tři čtyři zápasy věděl, co po mně chce. Pro mě je to jeden z nejlepších trenérů, jaké jsem v kariéře potkal.

Jakou vám svěří úlohu?
Určitě roli krajního záložníka, který na hřišti vždy odvede sto procent. Hraji ze strany, mám rychlý tah na bránu, rád nahrávám na góly i je dávám, považuju se za útočníka.

Táta vám přestup schválil?
Diskutuji s ním každý den. Angažmá v Ústí bere taky jako pozitivum, v tom se snažím být s tátou zajedno. V mé kariéře mě vede celý život. Někdy je prostě lepší postupně si to vybojovat, než ihned naskočit do ligového nebo zahraničního angažmá a rychle spadnout zase dolů. Já jsem spíš hráč, který se výš dostane menšími krůčky, tomu já věřím.

Váš otec dal nejhezčí gól za prvních 20 let české ligy. Kolikrát jste jeho patičku přes hlavu viděl?
Víc než padesátkrát, stokrát. Vnímám ten gól jako taťky nejlepší v kariéře. Ještě v Bělorusku se trefil z pětadvaceti metrů nůžkama na zadní tyč do šibenice, u toho jsem byl. Ale kamkoli přijedu, hned si spoluhráči a trenéři vybaví ten jeho nádherný kop škorpióna. I proto, že nosím táty jméno, nechci dopadnout jako hráč, který měl někam namířeno a vzdal to. Vím, že pokud mi bude přát zdraví, půjdu si za tím do posledního dechu.

Kop škorpiona, Zoubkův hit

Fotbalista David Zoubek starší si mohl nechat patentovat krásné góly. Jeho trefy vyhlásili za nejvíc fešácké v české i běloruské lize. A rozhodně nešlo o náhodu. Už v žákovských a dorosteneckých letech zkoušel na trénincích různá netradiční zakončení.

„Přemlouval jsem spoluhráče, aby se mnou na hřišti zůstávali i po tréninku a posílali mi centry. Kolikrát už ze mě byli otrávení a nechtělo se jim,“ vzpomíná s úsměvem nynější čtyřicátník, jehož syn v létě posílil druholigové Ústí. Právě jeho potomků se kdekdo vyptává na gól dvacetiletí české ligy, který dal na podzim 2002 za Hradec Králové do sítě tehdejšího mistra Liberce. „Dřív se mě lidi na něj ptali hodně, dneska už jen spíš mých kluků,“ tvrdí Zoubek. Gól vešel ve známost jako kop škorpiona. „Skočil jsem rybičku, vymrštil nohy nahoru a míč trefil patou,“ líčí unikátní trefu. Hradec byl jeho první ligovou štací a kouč Uličný vymýšlel různé soutěže. „Já je vždy vyhrával. Kdo dá víc gólů od rohového praporku, kdo dá gól nůžkami a podobně.“ A tak se jednou zrodil „škorpion“. V Dinamu Minsk se zase nádherně trefil nůžkami, což v Bělorusku vyhlásili gólem roku.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze