Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Žonglér: Kopal jsem se žehličkou i antiperlí

12 2006
Teplice - Miliarda fotbalistů různých národností, barev pleti, vyznání a výkonnosti se snaží zdokonalit v nejpopulárnější hře na této planetě. Další miliony fanoušků se tím baví. Oslavují střelce gólů, obdivují rychlost, nasazení, techniku a cit pro míč. Ale ani Ronaldinho, Henry nebo Zidane neumí žonglovat tak jako on.

Vytvořil víc než tisíc rekordních zápisů a nad jeho uměním žasne celý svět. Jan Skorkovský.

Tento fotbalový génius je v současnosti jediným Čechem uveřejněným v mezinárodní Guinnessově knize rekordů v kategorii Fotbal.

"Vždy jsem chtěl vyniknout jako fotbalista, ale když se mi to nepodařilo, tak jsem začal dělat rekordy. Bylo jich přes tisíc, když to srovnám, tak bych ani jako sebeslavnější kanonýr tisíc gólů nikdy nedal," říká teplický rodák a bývalý hráč Zbrojovky Brno Jan Skorkovský, který vystupoval jako šoumen na právě skončeném mistrovství světa v Německu.

Kdy jste se rozhodl, že vykročíte za noblesní kariérou fotbalového virtuosa? Bavilo vás to, šlo vám to?
Byla to kompenzace toho, že jsem se jako fotbalista neprosadil. V Teplicích jsem se dostal v 18 letech do kádru prvoligového týmu. Pak jsem v roce 1971 odešel na vysokou školu do Brna a přestoupil do Zbrojovky, která zrovna postoupila do první ligy. Mám doma schovaný článek z novin, kde tehdejší trenér říká, že mám velkou budoucnost. Dva roky jsem ale hrál jen za juniory. Byl jsem nedočkavý, očekával jsem, že se prosadím rychleji, a ve dvaceti jsem to zabalil. Najednou vzniklo vzduchoprázdno, a tak jsem se pustil do tréninku individuálně.

Pak přišel váš první světový rekord...
A pak padaly další. Zjistil jsem, že mi jdou věci, triky a výkony, kterými se mohu prosadit, které můžou nahradit to, že jsem jako fotbalista vůči sobě neobstál. Potom už to rychle utíkalo, využil jsem vlastnosti, co jsem měl – individuálnost a zarputilost.
Dneska se dá bez nadsázky říct, že jsem posedlý pohybem a míčem. To mi vydrželo.

Jan Skorkovský

Vynaložené úsilí za 45 let

Tréninkové objemy: 30 tisíc hodin speciálního tréninku, 60 tisíc kilometrů uběhnutých s míčem kontrolovaným fotbalově ve vzduchu, 130 milionů fotbalových doteků (z toho 30 milionů doteků odehraných hlavou a také tři plastické operace čela).

Pokud by každá hodina zátěže obnášela ztrátu pouze jednoho litru potu a jedno propocené tričko po dvou hodinách tréninku, pak uvedená tréninková námaha představuje 30 tisíc litrů potu a 15 tisíc propocených triček.

Zdroj: www.skorkovsky.cz

Jak jste se motivoval k vyšším metám?
Vždycky mě to hnalo vpřed. A pak, když jsem začal dostávat honoráře a započal tímto způsobem živit rodinu, tak jsem jako vystudovaný veterinář zjistil, že práce, kterou jsem dělal dvacet let, pro mě znamená mnohem míň než ten můj sportovní základ. Takže jsem od té veteriny ve 45 letech utekl a profesionálně dělám skoro už deset roků fotbalové dovednosti. A pořád vidím, že mám další rezervy.

V čem například?
V době internetu mám možnost sledovat zahraniční konkurenci s větším přehledem. A když si pustím klipy a kouzla svých konkurentů, tak vidím, co oni dělají, a porovnávám to. Do nekonečna se mohu učit nové triky. Přidám k tomu muziku a další své nápady, celé to má nekonečný sled možností. A když s tímhle vydržím až do důchodu, tak myslím, že za mnou zůstane docela zajímavá kariéra.

Výtečný žonglér by měl být přece i skvělý fotbalista. Je to tak?
To jsou dvě kapitoly, které do sebe zapadají, na druhou stranu má každá záležitost od sebe dost odlišného. Uznávám fotbalisty typu Tondy Panenky, v nichž se skloubí technika a je z něho špičkový fotbalista. Já mám míč jen pro sebe.

Jste brilantní, zcela mimořádný technik. Dokázal byste této přednosti využít i v běžném fotbalovém zápase?
Když vyběhnu na plac při exhibičním utkání a čeká se ode mě, že si hodím míč na hlavu, proběhnu kolem obránců a zavěsím gól, tak to ne. To musím každého zklamat. Fotbal je naprosto odlišný a neskládá se z toho, co já umím, dá se říct dokonale. To znamená ovládat míč a mít cit, který je vypěstovaný desítkami milionů opakování a celoživotním tréninkem.

Ligoví fotbalisté trénují také celý život s míčem, a neumějí ani zlomek z toho, co dokážete vy.
Pro některé je umění přeběhnout hřiště s míčem na noze. Já zase žasnu, když vidím parádní přihrávky nebo nádherný gól. To už je jiná kapitola, jiná pohádka, to potřebuje odlišné dovednosti. Ale pořád se vždycky k tomu fotbalu zadními vrátky vracím a při každém vystoupení je patrné, že jsem z fotbalu vzešel. Že ten fotbalový virus zavinil celou mou fotbalově zmutovanou kariéru.

Existuje nějaký výjimečný kousek, kterého si neobyčejně ceníte?
Mám certifikát jako člověk, který dokázal nejvíc rekordů na světě, víc než tisícovku. Tohohle papíru, který vyžaduje čtyřicet let tvrdé práce, si cením nejvíce, ale to už je takový souhrn celé kariéry. Když se to vezme jednotlivě, tak pár výkonů bylo takových extra náročných.

Vyjmenujte některé, prosím.
Když jsem šel na Sněžku, tak jsem si vzal míč a bez chyb jsem vyšel z Pece až nahoru. Což značí 12,5 kilometru v extrémním prostředí. Byla to premiéra, vůbec jsem nevěděl, jak ta cesta vypadá. Ten výkon považuji speciálně za unikátní.

Je pravda, že jste se s fotbalovým míčem odvážil jít z Neapole až do kráteru sopky Vesuv?
Ano. V Itálii jsem přešel v roce 1990 "fotbalově" i celou zemi, což je na 300 kilometrů. Když jsem začal na jedné pláži břehu Itálie a po čtrnácti dnech viděl druhé moře, tak to byl nezapomenutelný zážitek. Přede mnou to nikdy nikdo ani nevyzkoušel. Kopal jsem denně víc než 20 kilometrů, navíc to bylo po rušných italských silnicích, za podmínek přechodu Říma a Apenin. A k tomu všemu úžasní Italové, kteří mě provázeli v každičkém městečku.

Do čeho všeho kopete?
Měl jsem akci s rekvizitami. Během tří hodin jsem měl podmínku udělat minimálně deset kopů na místě nebo deset metrů za pohybu. Odkopal jsem 139 nefotbalových věcí typu puk, šišky, kostka cukru, zámek či tabletka acylpyrinu. Dokonce mi dali žárovku, žulovou kostku, menší žehličku a dětský kočárek.

To je neuvěřitelné!
Na Staroměstském náměstí jsem provedl s natvrdo uvařeným slepičím vejcem 165 doteků. Zhruba 80 doteků to vajíčko vydrželo, pak se začala loupat skořápka, tak jsem kopal další část s rozpadajícím se bílkem a posledních asi patnáct doteků jsem kopal jenom se žloutkem až do jeho úplného rozpadnutí.

Také se tak všichni vaši příznivci popadali za břicho?
Možná se smějete, ale hrozně rád žongluju s třešní. Začnu s ní kopat, po čase ji chytím do pusy, vyplivnu pecku a lidi se diví, co se děje.

A kuriózní vrchol všeho?
Bonbónek antiperle tři milimetry. Výkon se odehrál na stadionu, kde bylo pět tisíc lidí. Kopal jsem ve středovém kruhu a kromě rozhodčího a moderátora antiperli nikdo neviděl. Když moderátor ohlásil sto doteků, tak se pět tisíc lidí postavilo a šílelo. 141 doteků znamenalo světový rekord s nejmenším míčkem na světě.







Tabulka ligy

Mužstvo Z V R P S B
1. Fotbal Třinec 4 3 0 1 5:3 9
2. Slezský FC Opava 3 2 1 0 12:5 7
3. Dynamo České Budějovice 3 2 1 0 6:3 7
FC Hradec Králové 3 2 1 0 6:3 7
5. FK Pardubice 4 2 0 2 5:4 6
6. Graffin Vlašim 3 2 0 1 5:5 6
7. FK Olympia Praha 4 1 2 1 6:6 5
8. 1.SC Znojmo 4 1 2 1 4:5 5
9. Frýdek - Místek 4 1 1 2 3:4 4
10. FK Ústí nad Labem 4 1 1 2 5:9 4
11. FC MAS Táborsko 3 0 3 0 6:6 3
12. FK Viktoria Žižkov 3 0 3 0 3:3 3
13. FC Vítkovice 3 0 2 1 3:7 2
14. Baník Sokolov 3 0 1 2 5:7 1
15. 1. FK Příbram 3 0 1 2 3:5 1
16. FK Varnsdorf 3 0 1 2 2:4 1

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze