Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Znám to z Anglie: Hero nebo zero

17 2000
B r u g g y - Mluvil rozvážně, bez viditelných emocí. Stejně jako na hřišti, kde byl neotřesitelnou jedničkoua oporou mužstva, vyzařoval z Pavla Srníčka klid, byť od skončení utkání s Francií uběhlo sotva padesát minut a za zády mu k autobusu procházeli zdrcení spoluhráči. "Neudělali jsme sice zatím ani bod, ale myslím, že můžeme být hrdí. Tohle mužstvo má před sebou velkou budoucnost," prohlásil mimo jiné.

"Naše utkání s Francií, to byla podobná story jako s Holandskem, jenom jsme dostali ušmudlané góly. K oběma jsem měl hrozně blízko. Ale to je svět velkého fotbalu - je tu lajna, která odděluje vítěze a poražené, a my jsme znovu zůstali mezi poraženými.

Všichni ale asi budou souhlasit, že jsme si tu porážku nezasloužili. Předvedli jsme vyrovnaný zápas. Bohužel, fotbal je o tom, jak se dávají góly, což Francie dokázala. Třeba se štěstím, ale dokázala. A takhle se prezentují velká mužstva - nemusejí hrát dobře, nemusejí mít hodně šancí, ale co mají to dají a vyhrávají.

Já jsem si fotbal sám vybral, mám ten sport hrozně rád a vím, že i zklamání k němu patří. Pro nás gólmany je to možná ještě o trochu těžší. Jak říkají Angličané: hero, or zero. Hrdina, nebo nula. Dělicí čára je hrozně tenká.

Když se na mě Henry řítil sám, docela jsem si věřil. On si míč trochu kopl, já vyběhl ven. Jenže těsně přede mnou míč špičkou postrčil, prošlo mi to pod nohou. Při druhém gólu už to bylo složitější, Radič (Karel Rada - pozn red.) míč přede mnou trochu tečoval. Původně by nešel daleko ode mne, ale když mi ho posunul mimo, bylo to těžké.

Bohužel, letos jsme neměli dost štěstí. Všechno už začalo tou nešťastnou penaltou. V obou zápasech jsme měli obrovské šance, ale bohužel.

Ještě o poločase jsme byli v pohodě. Prohrávali jsme o gól a věděli, že rozhodně nejsme horší, že na ně v pohodě máme. Když pak ale Méďa (Pavel Nedvěd - pozn. red.) měl tu šanci, šel sám a nedal, začne se člověku v hlavě hodit ledacos.

Bohužel, stalo se, ale myslím, že všichni co jsme tam byli, můžeme být hrdí. Neudělali jsme sice ani bod, ale lidé, co nás viděli, si možná řeknou, že fotbal je někdy nespravedlivý.

My jsme se na to dali, je to naše práce. Když jsou radosti, tak to berem, a teď holt přišel i opak.

Já jsem hodně věřil. Všichni sice říkali, že Francie má zázračné mužstvo, ale už o poločase bylo vidět, že na ně máme. Viděli jste sami, mezi námi a nimi nebylo tolik rozdílů. Bohužel, oni dali góly a to rozhodlo.

Já to znám už ze Sheffieldu, tam jsme nedali gól v devatenácti utkáních za sebou. Tady jsme sice dali alespoň jeden z penalty, ale ze hry také nic. To ale nic nemění na to, že tohle mužstvo má před sebou velkou budoucnost.

Francouzi měli mnohem více štěstí. Nám to padalo na tyče, břevna, ale nic dovnitř. Jim stačil malá teč a byl z toho gól. Nám tady štěstí vůbec nepřálo. Proti Holandsku to bylo něco jiného, tam o štěstí nemluvím.

Kdybychom mohl, zalezl bych si po zápase někam v dresu, dvě tři hodiny tam sám seděl a vylezl bych, až by mě to přešlo. To bohužel nejde, museli jsme do kabiny. Asi deset minut tam bylo absolutní ticho.

Je to všechno ještě čerstvé, ale už se nedá nic dělat. Je třeba se připravit na Dánsko, důstojně zakončil naší účast na EURO 2000 a potom rozjet další kvalifikaci."

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze