V pátek jste se zranil. Jak se cítíte?
Dostal jsem na nohu sádru a otok v kotníku se zvětšuje, takže to na tu sádru tlačí, což je nepříjemné. Beru nějaké utišující prášky proti bolesti. Pokouším se na to nemyslet.
A jde vám to?
Ale jo. Naštěstí už mám dobré zuby, v pondělí ráno mě spoluhráč Standa Vlček odvezl k zubaři. Ten mi nastavil dva přední uražené zuby. V pondělí jsem se konečně najedl, předtím jsem nemohl, bylo to hrozně citlivé.
Když se vrátíme zpátky: co se po vašem vyběhnutí přesně stalo?
Útočník šel do hlavičky, já jsem vyběhl a zezadu míč vyboxoval. On už ten míč nemohl mít, ale jak byl v pohybu a nevěděl o mně, trefil mě zespodu hlavou do brady. Hned jsem věděl, že se něco stalo.
Bohužel pro vás to nebyl konec.
Jak mě trefil, ztratil jsem rovnováhu. Špatně jsem dopadl, nechal jsem levou nohu pod tělem, přisedl si ji. Nevydržel to kotník, praskla i lýtková kost. Dívali jsme se na záznam s manželkou, zkoumali jsme, co se tam stalo, byla to prostě nešťastná náhoda.
Nevadí vám se na tu situaci dívat?
Nemám s tím problém.
U zubů jste hned cítil, že je zle. Bylo to u zlomené nohy stejné?
Při dopadu jsem cítil, že je to špatné s kotníkem. Nebyl jsem v bezvědomí nebo šoku. Ale třeba o té holeni jsem říkal doktorovi až v nemocnici, že mě bolí pod kolenem. Rentgen ukázal, že mám deset centimetrů pod ním zlomenou i holeň. Ale není to nic vážného, mezera je tam malá. To ten kotník bude asi horší.
Když jste plně vnímal, co se stalo, tak jste byl asi hodně překvapený, když zdravotníci upustili nosítka, na kterých jste ležel, ne?
Paní, která nosítka upustila, to měla těžké. Byl tam kluzký terén, hřiště se svažuje k bariéře, trochu jí ujela noha. Spíš mi jí bylo líto. Všude to probírali, já to neřešil.
Co celé dny děláte? Čtete? Díváte se na televizi?
Odpočívám, v noci toho moc nenaspím. Jen ležím. A válí se tady po mně děti, musím je krotit.
Předpokládám, že vám v jednom kuse zvoní telefon. Nebo ne?
To zvoní, lidé volají, píší zprávy. Čekám návštěvu z klubu, přijde trenér, čekám taky na odvoz k doktorovi. Musím teď shánět řidiče, protože manželka toho má dost, musí se starat o děti, já taky každých pět minut něco potřebuju.
Nemáte strach z toho, že až se vrátíte, budete mít na hřišti psychický blok z vybíhání?
To je daleko, to teď vůbec nejsem schopný říct. Obránci zase v každém zápase nastavují hlavu, neřekl bych, že je post brankáře víc nebezpečný než ty ostatní. Zranění se stávají na všech postech, teď to potkalo i mě.
