„Pojďme a porvěme se společně o poháry,“ pronesl Červenka na nedávné rozlučkové akci týmu.
Jaká byla jejich reakce?
Musí si to v hlavách přebrat. Uváděl jsem jim příklad první a druhé ligy. Nejlépe pochopí, co sami zažili. Po postupu jsme šli s rozpočtem z 25 milionů korun na 60 milionů. Jejich smlouvy jsou daleko vyšší, celý servis kolem nich je lepší, jejich životní úroveň šla nahoru. A teď je otázka, jestli chtějí jít společně dál. Já je nepřinutím. Pokud ale bude mít tým takovou vnitřní sílu a řekne: pojďme do toho, zkusme to, tak mu vytvoříme odpovídající podmínky. Vypíšeme mimořádné prémie za konkrétní umístění. Ale chápu, že když za Jugasem s Hájkem přijde někdo ze Sparty nebo Plzně, tak co mají dělat? Těžko jim budu přestup rozmlouvat, zakazovat. Když řeknou ne, budu nejšťastnější člověk.
Tipněte si. Zůstanou?
Zkušenost velí, že ne. Vždycky dostanou lepší podmínky než u nás. Zaplatili jsme za Harbu, aby hrál v Jihlavě, což bylo něco neobvyklého. Neobvyklé by bylo, kdyby hráči řekli: chci tady být, chci se porvat opoháry. Můžu s nimi mluvit, ale jejich myšlenkové pochody neovlivním.
Můžete jim přidat.
To nehraje roli. Někdo mi řekne, že to není o penězích. Cítí kariérní postup. Dostat se do reprezentace ze Zlína je daleko složitější než ze Sparty nebo Plzně. Uvítal bych, kdyby tam byl Jugas, ale není. Hráči chtějí do zahraničí, pokud je však nikdo neuvidí v pohárech, je to těžké. A také nejsem Abramovič nebo šejk, kterému na zahradě teče ropa a peníze lije do fotbalu. Pro mě je fotbal podnikání. Vysvětloval jsem jim, že když se dostanou do pohárů a zvedne se přísun financí v řádech desítek milionů korun, tak si ty peníze neodnesu. Hráči tvoří ekonomiku klubu, ale neuvědomují si to. Můžete udělat co Poznar, když přestoupil v září do Plzně. Rozumím mu. Řekl mi, že chce sám sebe zabezpečit. Respektuji, že někdo nechce být součástí tohoto procesu. Nechce se rvát, ale mít jistotu a jde tam, kde to má na talíři.
Máte částku, pod kterou hráče neprodáte?
Když mluvím o Hájkovi s Jugasem, tak to není ani tak o financích, ale o tom, jestli jim vyjít vstříc, nebo ne. Jsou to kluci, kteří s námi vyrůstali. Sami nám několikrát vyšli vstříc, když měli možnost odejít, zůstali. Bije se to ve mně. Když přijde nabídka na někoho jiného, tak budeme zvažovat, jestli nás finanční částka uspokojí, či ne. Když to bude Vukadinovič, je to něco jiného.
Každou půlsezonu po návratu do ligy prodáváte jednoho klíčového hráče. Je to dlouhodobě udržitelný model?
Když v zimě odešel Železník do Slavie, někteří fotbaloví experti říkali, že jsme oslabili. To stejné po Poznarovi. Byla to hloupost. Z minima jsme dokázali vytěžit maximum. Za Železníka jsme přivedli Diopa, Fantiše a Vukadinoviče. Všichni se stali našimi hráči. Pustili jsme Poznara a za toho jsme získali Štípka, Traorého a na podzim Harbu. Jako člověka, který podniká ve fotbale, mě to potěšilo. Vyšli jsme vstříc klukům ze Zlína a ještě jsme posílili.
Máte v kádru hráče ze Senegalu, Pobřeží Slonoviny, Bosny a Hercegoviny, Srbska, Chorvatska. Tak početný zahraniční kontingent ve Zlíně nikdy nebyl. Proč jste se vydali touto cestou?
Vždycky jsme uměli vychovat obránce. Prodali jsme Čelůstku, Hubáčka, Koubského, Kroču, Vidličku... Říkám, že nikdy nebudu chtít obránce. To by musela být výjimka. V něčem je ale chyba, že moc neumíme vychovávat kreativní hráče, střelce. Můžeme posilovat od zálohy nahoru a zaměřili jsme se na hráče z Balkánu a částečně Afriky. Jsou hraví, takové nemáme. Důležitou roli hraje Zdeněk (manažer Grygera – pozn. red.). Byl ve světě, komunikuje s nimi. Umíme s nimi jednat. Jsou jako malá děcka. Dovedete si představit, že jste Afričan a přijdete do Zlína? Vytvoříme jim prostředí, jako by byli v rodině. Traorého jsme přivedli i kvůli Diopovi. Mluví francouzsky, jsou tady dva. Být někde v Jižní Africe a potkat Slováka, tak je to pro mě stejné jako pro ně tady.
Jak moc jste ochotný investovat do kádru?
Záleží, kdo odejde. Ale dovedu si představit, že někoho přivedeme, aniž bychom prodávali. Tenhle tým ale není jednoduché posílit. Má svoji kvalitu. Když jsme byli ve druhé lize, nebyl to problém. Máme vytipované hráče od nás i z ciziny. Všechno se teprve rozběhne.
Co nejlepší střelec Haris Harba, který hostoval z Jihlavy. Udržíte ho?
Uvidí se. U nás může hrát jen v Jihlavě nebo ve Zlíně. Mohl by jít do Ameriky, do Číny, kde se prý objevují nějaké nabídky. Ale takových agentů a nabídek je... Hráči tomu věří, jenže většinou jsou to nesmysly. Z 99 procent to nikdy nevyšlo. Nevzpomínám si, že by se takový transfer uskutečnil.
Po jaru, kdy jste nevyhráli ani jeden zápas, jste zvažoval změnu trenéra. Nakonec zůstal Bohumil Páník. Co rozhodlo?
Dal jsem si dohromady, že úspěšní ve Zlíně byli jen domácí trenéři. Standa Levý, Pepa Mazura, Palička, všechno výborní trenéři, ale museli jsme je vyměnit, nefungovalo to. Nejúspěšnější byli Vlastík Mareček, Hoftych, Blaha. Mareček měl u sebe Juru Bartla, mistra ligy. Mentalitou je blíž k hráčům. Dumal jsem nad tím, proto jsme rozšířili realizační tým o Broňu Červenku. Jsou to nuance, které mohou rozhodovat. Bobovi Páníkovi se uvolnil prostor, aby dělal nadstavbu, a ono to klape.
Neobáváte se opakování jara, kdy jste nečekaně spadli do řeže o záchranu?
Důvodů, proč se nepovedlo, bylo několik. Měli jsme nepříznivé vylosování. Na rozdíl od loňského jara necítím tendenční řízení zápasů. Když vezmeme utkání se Spartou as Plzní, tak nás rozhodčí neměli rádi. Možná jsme nebyli tak psychicky odolní, tým nebyl vyzrálý. Loni jsme měli 24 bodů a teď 31, což je sakramentský rozdíl. Hráči se posunuli, strávili další rok v lize, byla to pro ně škola. Nic se nedá vyloučit, ale situace je jiná.
Ve fotbalovém Zlíně jste šestnáctou sezonu. Je tohle vaše nejšťastnější období?
Jsem zvyklý uvažovat v souvislostech. Můžeme se bavit o celé proměně klubu. Je úplně jinak strukturovaný než před pár lety. Mládežnické centrum na Vršavě je zabezpečené, je tam Marek Kalivoda, který se o to stará, a jsem s tím naprosto spokojený. Vyměnili jsme ředitele, Leoš Gojš má obrovské zkušenosti, zná legislativu. Pak Zdeněk Grygera. Když sem přišel, byl mediální tváří klubu. Dnes je plnohodnotný manažer a nebál bych se říct rozdílový manažer. Velmi rychle se do toho vpravil a získal obrovské zkušenosti. Za rok se naučil vyjednávat s kluby, s hráči, s manažery. Nikdy jsem tady nikoho takového neměl. Klub je finančně zabezpečený, funguje, výsledky jsou, lidi to baví. Poprvé jsme dokázali vtáhnout diváky do hry. Když si je získáte přístupem, a hráči to dokázali, energie se přenese na hřiště. V posledním zápase se Slavií tleskali i za stavu 0:4. To je něco nemyslitelného.
Zvyšují výborné výsledky zájem sponzorů o klub?
Máme generálního partnera Vlastíka Fabíka a jeho Fastav, který v létě podepsal novou smlouvu na deset let. Je tam podmínka, která je trochu vázaná na mě, ale chce to dělat dlouhodobě. Pak jsou tady mí obchodní partneři. Třeba Jirka Mach (majitel drůbežárny – pozn. red.). Děláme byznys a ještě nám pomáhá ve fotbale. Přibyli menší partneři, kteří přispívají po statisících, dohromady to dá miliony. Je to poznat. Cítím, že mají zájem. Chtějí se bavit o fotbale, chtějí tomu rozumět. Spousta lidí do chodu klubu nevidí. Třeba neví, že hráči, kterým končí smlouvy, můžou odejít zadarmo.
Fotbalově se vám daří, ale na Sportovní kluby Zlín, které vám pronajímají stadion na Letné, byl podán návrh na insolvenci. Znepokojuje vás to?
V každém případě je to komplikace, ale zatím se tím netrápím. Je jen škoda, že stadion nevlastní město jako jinde. Patnáct let jsem tenhle model prosazoval, ale nešlo to. Město vždycky investovalo do stadionu přes sportovní kluby. Postavilo tribunu, vybudovalo osvětlení. Peníze šly i z dotací, ale většinu dala radnice. Je podivné, když to není městský majetek.
Jste připravení na variantu, že Sportovní kluby do insolvence spadnou a stadion pak někdo zapáskuje?
Máme nájemní smlouvu a až skončí, muselo by se to řešit. Třeba mě to vysvobodí z fotbalu. (úsměv) Pak už nebudu majitel klubu.
