„Je to něco neuvěřitelného,“ vyhrkne Kopečný při zmínce o svých střeleckých úspěších.
Hodilo by se i slovo nečekané, i když ani to přesně nevystihuje Kopečného příběh. Možná zázračné.
Doteď ho registrovali snad jen skalní fanoušci Zlína. Klub svého odchovance poslal před minulou sezonou do třetiligového Hulína, jemuž Kopečný pomohl vykopat čtvrté místo 14 trefami.
V létě si ho vyžádal do přípravy Pulpit, jenže jeho útočné schopnosti dusil na pravém kraji obrany. Šanci dostal jen v poháru v Kroměříži, kde ho kouč diplomaticky řečeno nechválil.
„To byla očista. Pak jsme jeli na ligový zápas do Varnsdorfu a to byla pro mě poslední kapka. Klukům se nedařilo vepředu a na střídačce se pořád ptal, koho tam má dát, aniž si mě všiml,“ líčí Kopečný.
Po utkání zašel za tehdejším ředitelem klubu Gojšem a vyprosil si hostování v oblíbeném Hulíně. Trenéři neměli námitek a Kopečný se opětovně pustil do střílení branek za Spartak. Na návrat ani nepomyslel. Všechno změnil až vyhazov Pulpita. Vzápětí si na odloženého hráče vzpomněl Páník, Kopečného reakce však byla chladná. Ačkoliv kondiční testy dopadly dobře, do Zlína se nehrnul.
„Nechtěl jsem nastoupit do přípravy. Říkal jsem si, že to nemá cenu. Byl jsem tady tolikrát a ani jednou to nevyšlo,“ vypráví jednadvacetiletý rodák z Holešova.
Nakonec se nechal přesvědčit. Šance se chopil bleskově, v zimní přípravě zazářil a bylo zřejmé, že jarní premiéra na Žižkově bude také jeho druholigovým debutem.
První start, první gól a hned vítězný. Druhý zápas a zase branka, ve třetím hned dvě. „Je to práce celého týmu. Dostal jsem výborné balony od Paliče (Železníka), jenom jsem nastavil nohu,“ chválil kapitána týmu po demolici Varnsdorfu.
Kopečného trefy jsou jako přes kopírák – míč doklepává do odkryté brány po centrech ze strany. Snadné jsou ale jen zdánlivě. Je za nimi spousta dřiny. „Jde o to, že musíme přesprintovat celé hřiště,“ upozorňuje zlínský objev.
Kouč Páník byl ochotný s Kopečným zariskovat a ten mu důvěru vrací. „Potřebuji vědět, že mi kouč věří. Předtím jsem to necítil. Byl jsem nervózní. Bál jsem se něco udělat. Když se mi teď něco nepovede, klidně se zasměju.“
Zatím se smějí i ve Zlíně. I díky procitnutí Kopečného dělí tým od postupové příčky jediný bod.
