Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Zlatý míč si vítěz tenkrát vezl tramvají

22 2003
Praha - Večírek ve smokinku, pak cesta domů limuzínou. Rituál, který nyní provází předávání velkých cen. Jenže před 41 lety, kdy byl nejlepším fotbalistou kontinentu Josef Masopust? "Zlatý míč jsem hodil do tašky, šel pěšky ze Strahova na Dlabačov a odsud jel tramvají domů," vzpomíná.

Ceremoniál proběhl v pár vteřinách před zápasem Poháru mistrů, kdy Dukla hrála s Benfikou Lisabon.

Zástupce šéfredaktora France Footballu, pořadatele ankety, předal Masopustovi cenu. Ten zapózoval fotografům i s Eusebiem, který skončil druhý. Téměř padesát tisíc diváků jim zatleskalo. Víc nic.

"Žádná oslava po zápase, nepozval mě ani nikdo ze sportovních funkcionářů. V novinách o tom bylo jen pár slov."

Byla jiná doba. Každý individuální úspěch kazil image socialistického sportu, založeného na kolektivismu. Tak se to tehdy chápalo. Přitom už v té době byl Zlatý míč mezi fotbalisty ceněnou trofejí.

"Zdálo se mi ale, že je výsadou hráčů ze Západu a já nemám šanci, i když bylo po stříbrném Chile," říká Masopust.

Jednou večer mu telefonoval novinář František Steiner. "Pepíku, sedíš?" zeptal se ho. Masopust opáčil: "Co blbneš, copak se u telefonu sedí?" "Tak si sedni, ať tě to neporazí," pokračoval Steiner. "Vyhrál jsi Zlatý míč."

Masopust nevěřil. Několikrát se redaktora zeptal, jestli si z něj nedělá blázny. Když mu 13. března 1963 cenu dali, ani se z ní moc netěšil. "Byl to divný den, vypadli jsme s Benfikou z poháru."

Už neví, kdo mu trofej během zápasu hlídal. Našel ji až v kabině. Přitom šlo o Zlatý míč. A je opravdu zlatý? "I to mě zajímalo. Ve své době měl prý hodnotu 50 000 korun, to bylo dost."

Dal si ho do vitríny v obýváku, kde vystavoval trofeje. "Padá na to prach," řekla mu jednou manželka. Začal tedy ocenění rozdávat. "Zlatý míč ale z ruky nedám," tvrdí.

Autoři:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze