Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Žižkov čeká Brazilec a pět reprezentantů

20 2003
Praha - Geografické slovníky sice uvádějí Kazachstán jako středoasijský stát, fotbalově ale už dva roky patří do Evropy. I přes tenhle rozpor se musejí přenést fotbalisté Viktorie Žižkov, kterým los předkola Poháru UEFA přiřkl vítěze Kazašského poháru Ženis Astana. Žižkovský tým tak patří mezi první nechtěné misionáře evropského fotbalu do končin, odkud je to jen pár set kilometrů do Číny nebo do Mongolska.Dále čtěte: Los předkol fotbalových pohárů

Kazašské týmy začaly hrát evropské poháry teprve loni, ale vzhledem ke své geografické poloze na hranicích s Asií si rychle získaly nálepku neoblíbených soupeřů.

Jako první se o tom přesvědčil moldavský Šerif Tiraspol, který byl v prvním předkole minulého ročníku Ligy mistrů kousek od vyřazení. Po výhře 2:1 doma prohrával záhy už 0:3, ale Boret a Něsterjuk mu postup těsně zachránili.

Letos se Ženis dostal do Evropy díky v triumfu v poháru, v jehož finále porazil mistrovský Irtyš Pavlodar. Předtím dva roky slavil titul a dobře rozjetý má i nynější ročník, v němž už si po dvanácti kolech vypracoval pětibodový náskok.

Sportovní forma ale bude zřejmě tím nejmenším, co bude Lavičku a spol. zajímat. Vzdálenost zhruba čtyř tisíc kilometrů je ta nejdelší, kterou mohl los před žižkovský tým postavit. Kazašské aerolinky navíc trápí finanční problémy, většina letů míří do bývalého hlavního města Alma Aty, od Astany vzdálené dalších tisíc kilometrů. Astana je správním střediskem teprve od prosince 1997. Do metropole má skutečně daleko, i když její překlad z kazaštiny zní "hlavní město".

Dřívější název Akmola vydržel metropoli jen pět měsíců, neboť název "bílá hrobka" podle vládních představitelů nezněl příliš důstojně. Změna správního střediska byla jako vystřižená ze sci-fi filmu. V Alma Atě bylo prý vzhledem k blízkosti hranic s Čínou nebezpečno, proto se vláda rozhodla opevnit ve vnitrozemí. Za své útočiště si vybrala do té doby bezvýznamné město uprostřed stepí a močálů, z nichž na město v létě útočí hejna komárů.

Teprve tři roky starý zákon vyhnal z ulic pasoucí se dobytek, který předtím běžně postával kolem vládních budov. Od té doby se za vydatných dotací vlády, které dosáhly už jedné miliardy dolarů, ulice a domy mění doslova před očima. Město má nyní jen o něco více než čtvrt milionu obyvatel, tedy přibližně stejně jako pražský Žižkov. Vodovodní a kanalizační síť tu ale pořád chybí. 

I stadion Hadžimukana Munaitpasova, na němž své zápasy Ženis hraje, ještě pamatuje doby společného Sovětského svazu. Ve stánku pro třináct a půl tisíce diváků sice našel útočiště národní tým, hlavní tribuna je poměrně nová, tím je ale kredit stavby vyčerpán. Za vše mluví trávník obepínající tartan, který spíš než atletickou dráhu připomíná zkrabatělý papír, který místy už slezl až na beton.

Fanoušci jsou zvyklí na leccos. Od loňského roku mohou mít pocit, že patří do Evropy, a když vedení klubu přivedlo před pěti lety Brazilce Méndese, neznalo jejich nadšení mezí. Méndes patří k nejlepším střelcům ligy, v roce 2000 dokonce dal ve 24 zápasech 21 gólů. Kouč Alexandr Irchin má v kádru pět současných reprezentantů, při nedávné prohře 0:3 v přípravě v Polsku ale nastoupil jen záložník Lovčev.

Optimální sestava:

Mokin - Kozulin, Smakov, Šiškin, Avdějev - Kirov, Lovčev, Kardykulov, Jorin - Šackich, Méndes.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze