Zidanův příběh: vztekloun a maestro

  1:00
Praha - Z tváře mu kapaly krůpěje potu, ani si je neutíral. Jako vždycky. Byl neoholený, nakrátko ostříhaný a znovu hrál jako fotbalový virtuos. S míčem přilepeným u nohy a hlavou nahoře. Sice se k balonu dostával málo, přesto by i laik poznal, jak výjimečný talent se v tom muži skrývá.
Francie, Zidane

Francie, Zidane - Francouzský záložník Zidane se soustředí při poslechu národní hymny před začátkem finálového zápasu MS 2006. | foto: Reuters

A pak, minutu před koncem, vletěl v přerušené hry do šarvátky s fotbalisty Villarrealu a dostal červenou kartu. Seznamte se: Zinedine Zidane.

Sedmnáct kamer mířilo loni 23. dubna pouze na něj, 150 lidí ze speciálního štábu se staralo o 93minutový dokument o Zidanovi. A on je vyloučený. Není to paradox? Není. Přesnější charakteristika být nemůže.

Šampion, který pouze tím, jak umí hrát fotbal, rozdával radost milionům lidí.

A zároveň čtyřiatřicetiletý živel, který problémy řešil s krvavýma očima.

"Je to záznam jednoho špatného dne v práci – portrét pracujícího muže," řekl Dougles Gordon, skotský režisér Zidanova filmu.

Třikrát byl nejlepším fotbalistou planety, vyhrál mistrovství světa, mistrovství Evropy i Ligu mistrů. Před osmi dny však celou svou kariéru očernil. Ve finále mistrovství světa, při posledním utkání své osmnáctileté kariéry se nechal vyprovokovat a udeřil italského obránce Materazziho do hrudníku. Kdo je vlastně Zinédine Zidane?

V alžírských horách v městečku Aguemoune stojí kavárna Zizou. Slavná Zidanova přezdívka je všudypřítomná. Tady se scházejí bratranci i bratr Džamel, tady vyrůstal Zidanův otec. A mohl i Zinédine, kdyby se rodiče v roce 1962 nerozhodli prchnout před občanskou válkou do Francie. O 10 let později se jim narodilo páté dítě. Zinédine Yazid. Sourozenci mu říkali Yaz.>

Protloukal se nebezpečným předměstím Marseille v La Castellane, na betonových pláccích kopal do omšelé mičudy a toužil být fotbalistou. "Začínal jako pouliční hráč na předměstí a končí jako pouliční rváč před očima celého světa," napsal britský list The Guardian po finále. Stačilo, že uslyšel: "Jsi syn teroristické děvky."

Fotbalové zápasy jsou plné urážek, ale minulou neděli Zidanovi před očima vzplála pomsta. Musel praštit. Ten génius fotbalového míče, ten plachý muž, který se při rozhovorech chová stydlivě a mluví potichu.

Miloval uruguayského špílmachra Enza Francescoliho z Marseille. Když mu jednou při ligovém zápase podal míč od postranní čáry, byl to pro malého Zidana vrcholný zážitek, po Francescolim pak pojmenoval svého nejstaršího syna.

Zinédine býval vůdce, o hlavu vyšší než ostatní, o dvě třídy kvalitnější. Míč měl jako hračku, bez které se nehnul. "Nebyl týden, aby Yazid míčem něco nerozbil," vzpomínal táta Smail, který pracoval jako skladník a noční hlídač.

Symbolem neutěšeného předměstí La Castellane byl jakýsi snědý driblér s míčem přišpendleným u nohy. A taky vztekloun, který se chtěl rvát s fanoušky, kteří uráželi jeho rodinu.

Zidanovi odjakživa ujížděly nervy.

Někdy v sobě hněv udusil, někdy vybuchnul. V Cannes vzpomínají, jak první týdny na fotbalové akademii neustále uklízel ubytovnu. Tak ho trestali pokaždé, když udeřil soupeře, který se posmíval jeho původu.

Zidanovo soukromí

Jako páté dítě se narodil alžírským přistěhovalcům 23. června 1972 v Marseille.

Celý jménem Zinedine Yazid Zidane.

Nepíše se Zinédine, správně bez čárky nad e.

S manželkou Véronique mají čtyři syny Enza, Lucase, Théa a Elyaze.

Rád hraje tenis a v televizi sleduje
formuli 1.

Před dvěma lety prohlásil: "Těším se na život se ženou a dětmi někde daleko od fotbalu. Nebude mi chybět." Opravdu?

Před osmi lety při Lize mistrů zuřivě hlavičkoval do tváře ležícího obránce Kientze z Hamburku. Nepřipomíná vám to něco? Útok na Itala Materazziho ve finále šampionátu vypadal podobně. Jen ho viděl celý svět v přímém přenosu.

To nebyl nahodilý výstřelek hodného chlapce. Zidane viděl během kariéry červenou kartu celkem čtrnáctkrát, hned dvakrát na mistrovství světa, což se v historii přihodilo už jen kamerunskému tvrďákovi Songovi.

Jak vypukla "zizoumanie"

Když mu bylo 14, všiml si Alžířana s hustými vlasy Jean Varraud, vyhledávač talentů z Cannes, a začala pohádka. V roce 1991 vstřelil první profesionální gól a prezident Cannes mu za to daroval auto, malého renaulta.

Za tři roky už ho pozvali do reprezentace a on v premiéře jako náhradník během 17 minut vstřelil dva góly a vyrovnal s Českem na 2:2. Na jaře 1996 si podmanil slávisty a posunul Bordeaux do finále Poháru UEFA.

Zatímco vlasy ztrácel, ve fotbale všechny přerůstal. V létě 1998 dovedl plachý talent Francii k titulu mistrů světa. Ve finále dvěma gólovými hlavičkami pokořil Brazilce.

Přistěhovalec s berberskými kořeny, který dětství prožil v rozdrásaných teniskách, uhranul svět. Stal se legendou, inspirací a vzorem pro problematickou francouzskou mládež z černých předměstí. "Zidane, Zidane, Zidane... Byl všude. Francie byla v zajetí zizoumanie," napsal ve své biografii stoper Marcel Desailly.

Prošel Cannes, Bordeaux, Juventusem Turín a v roce 2001 přestoupil do Realu Madrid za astronomickou částku 2 a půl miliardy korun. Téměř jistě už ji nikdo nepřekoná, protože fotbal padl do recese a dnešní rekordy dosahují jen třetinové výše.

Zidanova kariéra

Zřejmě nejlepší fotbalista za posledních 10 let, báječný driblér.

S Francií mistr a vicemistr světa, mistr Evropy, vítěz Ligy mistrů, trojnásobný vítěz ankety FIFA o nejlepšího hráče světa, vítěz Zlatého míče 1998.

V reprezentaci odehrál 108 zápasů a vstřelil 31 gólů.

Nejdražší hráč světa, z Juventusu šel v roce 2001 do Realu za 2,5 miliardy korun.

Oficiálně skončil, ale mohl by hrát v Marseille, kde vyrůstal a žije. Zájem má i New York MetroStars.

Zidane měl všechno. Španělská tanečnice Véronique mu porodila čtyři syny, francouzský prezident Chirac ho považuje za přítele, nesl olympijskou pochodeň, stal se tváří Adidasu, slavná oděvní firma Christian Dior ho použila jako prvního mužského modela, vydělával miliony, lidé ho milovali. Polský fanoušek Darek za ním jel přes 5000 kilometrů na kole, jen aby dostal podpis.

Matka Tereza? Sériový vrah?

Po Euru 2004, na kterém s úřadujícími mistry Evropy propadl, ukončil reprezentační kariéru. Ten, který při fotbale komponuje jako Debussy, píše jako Victor Hugo, maluje jako Monet a zpívá jako Edith Piaf, se cítil unavený a nepochopený. Raději se stáhl a hrál jen za Real.

Francouzi v kvalifikaci ošklivě klopýtali a hrozilo, že se na mistrovství světa vůbec nedostanou. Zidane se tvářil netečně, jako by ho to nezajímalo. Po ostudné remíze s Izraelem vzkázal: "Ani jsem ten zápas neviděl, byl jsem na koncertě Madonny."

Nakonec se nechal přesvědčit. Mušketýr Zizou se vrátil. Naposledy. V květnu se rozloučil s fanoušky Realu a v očích se mu leskly slzy: "Ještě mistrovství světa a končím!"

Na šampionátu mu život připravil tři poslední zkoušky. Tu první nezvládl: po druhé žluté kartě ve druhém utkání vzteky rozkopl dveře na stadionu v Lipsku, protože třetí zápas nesměl hrát.

Tou druhou prošel jako král: ve čtvrtfinále odrovnal Brazílii. Byl k nezastavení, psal ódu na fotbal. Taky ukončil mýtus, který se s ním léta táhl. Že prý nikdy nepřihraje útočníkovi Henrymu na gól. V 53. společném utkání, v tom nejdůležitějším, to dokázal.

A třetí Zidanovu zkoušku máte před očima. Běží 108. minuta finále, Ital Materazzi provokuje a francouzský kapitán se jde mstít.

Rockový zpěvák Jean-Louis Murat má pravdu, když o svém příteli tvrdí: "Nikdo neví, jestli je Zidane anděl, nebo ďábel. Jednou se zatváří jako matka Tereza, podruhé jako sériový vrah."

Očima rozhodčího: Jako by hrál šachy. Nerušit!

Pro rozhodčí to byl zvláštní hráč, velmi těžko se s ním komunikovalo. Mluvil jen očima. Když jsem pískal Francii nebo Real Madrid, všímal jsem si, že Zidane od 1. minuty kouzlil jen ve vlastním světě. Jako by seděl za šachovnicí a tahal figurkami. Nerušit! S okolím téměř nemluvil. A s rozhodčími vůbec.

 Když se mu něco nelíbilo, nic říkat nemusel. Z jeho očí bylo cítit, jestli se mu verdikt líbil nebo ne. Jednou dvakrát za zápas se stalo, že mě sjel očima.

Snažil se hrát bez zákeřností, i když ho soupeř obvykle okopával. Dneska si říkám, jaké jsem měl štěstí, že jsem nikdy nerozhodoval zápas, ve kterém vybouchnul. Býval totiž jako štvaná zvěř. Vždycky se na něj zavěsil nějaký raubíř a pokoušel se ho otrávit. On to musel ustát, dusil to v sobě – a někdy neudusil.

Jako ve finále. Zkuste se vžít do jeho role: poslední zápas v kariéře, finále mistrovství světa, šílený tlak a do toho provokace.

Na šampionátu jsem viděl jediný zápas jako divák. Francii proti Brazilcům ve čtvrtfinále. Seděl jsem na tribuně a říkal: Ten člověk vzdoruje.

Na Zidanovi bylo vidět, že nechce, aby to byl jeho poslední zápas v životě. Bál se konce. A já mu přál, ať se dostane dál.

Každý génius má své hříchy – a Zidane je příliš horkokrevný. Kdyby se choval tuctově, nikdy by nebyl tak výjimečný. Svět mu odpustí.

LUBOŠ MICHEĽ, slovenský rozhodčí   

Očima režiséra: Je to plachý aristokrat

Před mistrovstvím světa jsem točil reklamu pro Adidas, jak dva malí kluci svolávají slavné hráče na plácek a hrají s nimi fotbal.  Zidana jsme natáčel v Madridu, měl na mě hodinu dvě, takže jsem se pořád díval na hodinky, abych věděl, kdy už mi odejde. Choval se úplně klidně a působil na mě jako plachý aristokrat.

Elegán.

Jak na mě reagoval? Nezkřivil mi ani chloupek, fakt.

Mám s ním společnou fotku. Stojí mi na pracovním stole a hned tak asi nezmizí...

IVAN ZACHARIÁŠ, český reklamní režisér

Očima novináře: Zidane ještě neskončí

Ještě v dorostu měl Zinedine Zidane pověst vynikajícího, ale vzteklého hráče, kterého je snadné vyprovokovat. Postupem času se trochu uklidnil, určitě k tomu přispělo i to, že se brzy oženil s baletkou Véronique. Stabilní rodinné zázemí na něj mělo blahodárný vliv, ale jeho charakter změnit nemohlo.

Mnoho z nás žije v představě, že pokud je Zidane výjimečný fotbalista, dokáže zvládnout i svůj temperament. Nesmysl. Po letech se však na něj určitě bude vzpomínat jako na někoho, kdo výrazně ovlivnil fotbal, a ne jako na trochu záludného a často vylučovaného hráče. Sledujeme-li záběry Maradony, jak při zápasech Argentiny skáče jako opice, také přece nezapomeneme na to, co dokázal na trávníku.

Ve Francii je Zidane ikonou i proto, že společnost integruje. Není náhoda, že v posledním čísle týdeníku Paris Match se jeho přátelstvím chlubí populární komik Jamel Debbouze, přitroublý zelinář z Amelie z Montmartru, sám také alžírského původu.

Pro mě nebude Zidane nezapomenutelný za dva góly ve finále mistrovství světa 1998 proti Brazílii, ale kvůli tomu, co předváděl před třemi lety v Lize mistrů, kdy i jeho spoluhráči z Realu přiznávali, že občas přestávají hrát a sledují Zidana, co to na trávníku se soupeřem dělá.

Po návratu do reprezentace se těšil mimořádnému postavení. Před šampionátem se dokonce žertem říkalo, že trenér Domenech ještě neoznámil nominaci, protože nedostal od Zidana fax se jmény. Tak velký byl jeho vliv.

Rok 2006 byl ve znamení jeho posledních zápasů. Ale troufám si říct, že jsme Zidana ve fotbalovém dresu neviděli naposledy. Ke svému rozhodnutí skončit dospěl ve chvíli, kdy byl zraněný, docházely mu síly a cítil, že už přestává stačit rychlostí.

To, co ukázal v Německu, možná překvapilo i jeho samotného. Proto očekávám, že za pár týdnů ho uvidíme znovu na trávníku. V dresu Olympique Marseille.

JAN ŠMÍD, zpravodaj Radiožurnálu ve Francii

Očima soupeře: Ta jeho klička zidanovka...

Už tenkrát v dubnu před 10 lety nás Zidane školil. Přitom o něm nikdo netvrdil, že jednou bude nejlepším fotbalistou světa. Vysoký, šikovný chlap v dresu Bordeaux. A to jsme si říkali, že v semifinále Poháru UEFA jsme se Slavií narazili na nejpřijatelnějšího soupeře. V druhém zápase totiž hrála Barcelona s Bayernem.

Věděli jsme, že Zidane umí. Dva roky předtím dal dva góly reprezentaci v přáteláku a trenér Cipro nám říkal: Pozor na něj! A on hned v 9. minutě na Strahově připravil gól pro Dugarryho. Když měl míč, nikdo ho nedokázal zastavit.

Když jsme na jaře hráli s AS Řím, dávali jsme bacha na útočníky Fonseku s Balbem, to byly světové hvězdy. A nějaký Zidane? Kdo by to tenkrát tušil... Když na to semifinále vzpomínám, vybavuje se mi jeho unikátní klička. Zidanovka. Je v pohybu, šlápne na balon a otočí se na něm o 360 stupňů.

Ale zdaleka to nebylo jediné, čím vybočoval. Byl to typický špílmachr, tvořil hru. Přihrál balon a hned hledal volné místo, aby mohl v akci pokračovat. Tenhle styl pak vybrousil. I když nepatřil mezi nejrychlejší, chytrostí byl o krok napřed. Výborně si kryl míč a byl nebezpečný v koncovce. Kouzelník.

Jen občas všechno pokazil svou horkokrevností. Snadno se nechal vyprovokovat. Ale i největší z největších mají své slabiny.

LUBOŠ KOZEL, bývalý hráč Slavie 

Autor:

EURO 2024: Los skupin, program zápasů, stadiony

Fotbalové EURO 2024 se bude hrát od 14. června do 14. července 2024 v deseti neměckých městech. Čtyřiadvacet účastníků bude rozděleno do šesti čtyřčlenných skupin. Čeští fotbalisté se v základní skupině střetnou s Portugalskem, Tureckem a Gruzií.

Česko - Portugalsko, Česko - Gruzie, Česko - Turecko
  • Nejčtenější

Anglie - Brazílie, Francie - Německo. Kde zdarma sledovat sobotní fotbalové šlágry?

22. března 2024  11:59

Víkend je ve znamení reprezentačního fotbalu a přináší řadu atraktivních zápasů. Po pátečním...

Rekordní trest pro trenéra Radu. Za rasistickou urážku dostal osm měsíců

21. března 2024  17:12,  aktualizováno  19:43

Boj druholigových fotbalistů pražské Dukly o postup mezi elitu může jejich kouč Petr Rada sledovat...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Norsko - Česko 1:2, rozpačitý výkon, i tak výhra. Haškovu premiéru ozdobil Barák

22. března 2024  16:49,  aktualizováno  19:52

Oslo (Od našeho zpravodaje) Fotbaloví reprezentanti se při premiéře trenéra Ivana Haška v Norsku téměř celých devadesát minut...

Česko - Arménie 2:1, fotbalisté prohrávali, výhru trefil střídající Chorý

26. března 2024  18:48,  aktualizováno  21:57

Druhý zápas, druhé vítězství. Čeští fotbalisté pod trenérem Ivanem Haškem opět prohrávali, ale...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Zázrak, Haaland mluví! Jsou lepší než my, řekl o Češích. Nory na tiskovce zaskočil

21. března 2024  14:04

Oslo (Od našeho zpravodaje) Na rozdíl od kouče Stäleho Solbakkena, který přítomné norské novináře z dálky s úsměvem zdravil, se...

Prvoligoví bezdomovci. Drnovické zastupitelstvo řeklo Vyškovu ne

28. března 2024  21:02

Třetím rokem jsou fotbalisté Vyškova mezi profesionály, nikdy však nehráli doma. Přesto bojují o...

Skončím, až mě fotbal přestane bavit nebo až mi to nepůjde, říká Messi

28. března 2024  15:50

Fotbal na nejvyšší úrovní hraje dvacátým rokem, za necelé tři měsíce mu bude sedmatřicet. Tak jak...

Rada může trénovat dál. Odvolací komise projedná jeho případ za tři týdny

28. března 2024  12:54

Nebuďte překvapení, až v pátečním utkání 20. kola druhé ligy mezi Jihlavou a Duklou uvidíte na...

Bavil se jen naoko. Richarlison otevřeně o depresích: Psycholog mi zachránil život

28. března 2024  12:48

Možná si ještě vybavíte, jak na fotbalovém šampionátu v Kataru bavil sebe i fanoušky. Dařilo se mu,...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...