Zidane hrál s dětmi. Češi měli smůlu

La Manga, Španělsko - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Ležérně se šoural po prosluněném útesu, tkaničky měl rozvázané a po oholené hlavě mu stékala kapička potu. Zinédine Zidane, legendární francouzský mušketýr, se vrátil do fotbalové arény. Sice jen na pár minut, na malém hřišti s umělou trávou a pro zábavu, přesto ukázal vyvoleným 200 dětem od Peru přes Čínu, Kanadu až po Maďarsko, jak skvělý byl hráč.

"Ta jeho zidanovka je úžasná. Naživo je ještě lepší než v televizi," vyprávěl Robert Harvalík, patnáctiletý hoch z Dolních Břežan.

Jako jeden z dvojice Čechů vyhrál soutěž, kterou na jaře vyhlásil Adidas. Patnácti- až sedmnáctiletí fotbalisti měli natočit co nejoriginálnější videoklip. Dva vybraní pak letěli na čtyři dny do španělského letoviska La Manga, aby potrénovali se slavnými hráči a nakonec si mohli ve finále turnaje zahrát se Zidanem a spol.

Čechům se to nepovedlo, jejich týmy neuspěly. I tak to byl unikátní zážitek. "Zrovna když jsem si chtěl Zidana vyfotit, došly mi ve foťáku baterky," litoval Filip Holub z Kostelce nad Černými lesy.

Ve svém klipu Filip žongloval s míčem, držel ho za krkem, svlékal si při tom kouzelnicky triko a ještě dělal kliky. Kameru postavil doma na zápraží, pustil samospoušť, pak si všechno sestřihal a poslal. "Mamka by na to neměla nervy," řekl.

Robert předvedl scénář se zarputilým sprintem, "zidanovkou", střelou na branku a anglickým vzkazem: "Soccer is my life. Fotbal je můj život." Oba pak mohli být u exotické akce pro mladé, která vyvrcholila v sobotu na působivém útesu Cala del Barco nad Středozemním mořem.

"Já nikdy takovou šanci neměl, abych jako kluk trénoval se slavnými. Vidím na dětech, jak jsou šťastné. Bude to pro mě obrovská motivace," tvrdil Zidane.

Po nebi kroužil vrtulník, na každém rohu policista, na prašné cestě vedro k zalknutí a Zidane vedl do finále tým Predátorů.

V červeném dresu bez čísla a s bílou kapitánskou páskou hrál s mladými neznámými, ale taky s německými talenty Lahmem a Kiesslingem, francouzským brankářem Landreauem nebo obráncem Brownem z Manchesteru United. Na lavičce seděl trenér Ancelotti, jenž před pár týdny přivedl AC Milán k triumfu v Lize mistrů.

Soupeře s názvem F50 Tunit dirigoval Del Bosque, bývalý trenér Realu Madrid. A velká jména? Adebayor z Arsenalu, na křídle maličký Wright-Phillips z Chelsea, Defoe z Tottenhamu nebo švédský hračička Wilhelmsson z AS Řím.

Zajímá vás jméno rozhodčího? Možná vás překvapí: Horacio Elizondo, který před 11 měsíci ukončil Zidanovu kariéru. Vyloučil ho ve finále mistrovství světa za hlavičku do hrudníku Itala Materazziho. "Bylo mi ctí, že jsem mu zase mohl stisknout ruku. Pan Zidane je mistr," prohlásil Elizondo.

Zidane na malém hřišti vyčníval, až nadpřirozeně lehce vodil míč pod podrážkou, tančil nad balonem jako baleťák, taky kličku, která dostala jméno po něm, ukázal. Šlápl na míč, otočil se s ním a běžel dál.

Nesprintoval, přesto měl za chvíli propocený dres. Poprvé vystřídal po dvou minutách, pak ho kouč Ancelotti nechal hrát deset minut. Přece jen byl "Zizou" hlavní atrakcí. Mladí hltali každý jeho pohyb, ale když slezl ze hřiště, už si nevšimli, že okamžitě sahal po telefonu.

Do Španělska totiž dorazil jen na skok, bez manželky a čtyř synů. Z Madridu měl přiletět i David Beckham, ale zdržely ho povinnosti ve španělské lize.

Zidanův tým vyhrál 10:7, na vítěze tryskaly barevné konfety, hrál chorál Ligy mistrů, ale slavný kapitán trofej pro šampiony nepřevzal.

Pásku předal Castilleiras Bermudezové, jediné dívce ve svém týmu. Španělce se tak klepaly ruce trémou, až jí trofej málem upadla.

Komu se poštěstí být v jednom týmu se Zidanem? V sobotu jen jednomu člověku z miliardy.

Na návrat už nemám, prohlásila legenda

Když Zinedine Zidane vkročil do tiskového sálu hotelu Hyatt, dočkal se srdečného potlesku. Přišla legenda, jeden z nejslavnějších fotbalistů historie. Zidane si sednul na barovou židličku a příliš toho neřekl, měl málo času. Mluvil francouzsky (narodil se v Marseille), španělsky a italsky rozuměl (hrál za Juventus a Real).

Většinou měl výraz zasmušilce, a když se pousmál, u očí mu vyskočily vrásky. Loni, když vstupoval do mistrovství světa jako kapitán Francie, jich měl míň. Už je to skoro rok, kdy slavný záložník ve 34 letech ukončil kariéru.

Je možné, že se ještě vrátíte? Na jaře se objevily zprávy, že o vás mají vážný zájem kluby z Ameriky.
Ne, to určitě není na pořadu dne. Před rokem jsem se zastavil a už by se mi těžko vracelo do profesionálního fotbalu. Nemám na to.

Už netrénujete?
Ne. Tenhle příjemný zápas s dětmi je pro mě vlastně docela zpestření, aspoň si trochu zkontroluju fyzičku.

Zápas rozhodoval Argentinec Elizondo, muž, který vás vyloučil ve finále mistrovství světa. Co jste mu řekl?
Podal jsem mu ruku a poděkoval, že zápas zvládl. Nic proti němu nemám. Ve finále mistrovství udělal to, co udělat musel.

Mimochodem, co musí patnáctiletá naděje udělat, aby se jednou stala podobně slavným fotbalistou jako vy?
Talent nestačí. Fotbal musí dělat z lásky, ze svého srdce a přesvědčení. Taky poctivě a se skromností.

Jaký byl váš sen, když jste si jako malý kluk hrál v ulicích Marseille?
Jen hrát. Ne pro peníze, jen tak pro zábavu. A pak jsem měl štěstí, že jsem byl obklopený lidmi, kteří mě vedli správným směrem. Dali mi všechno, co jsem potřeboval. Rodiče, trenéři.

Díváte se vůbec dneska na fotbal, nebo jste na něj zanevřel?
Bože, nezanevřel! Fotbal je můj život a vášeň. Toho se nelze zbavit. Sice se nedívám na každý zápas, který v televizi běží, ale důležité zprávy sleduju.

Nový život vás baví?
Absolutně. Vychutnávám si ho, i když je úplně jiný než ten na hřišti.

Nepřemýšlíte nad tím, že byste se stal trenérem?
Ne. Zatím žiju jinak a jinde. S dětmi doháním to, co jsem jim nemohl dát při profesionální kariéře. Ale neříkám, že se jednou k fotbalovým projektům nevrátím.

Jako trenér?
To nevím. I když... Nikdy neříkej nikdy.

Zinedine Zidane hraje fotbal s dětmi.

Zinedine Zidane na reklamní akci, kde si zahrál fotbal s malými chlapci.

Zinedine Zidane sleduje mladé chlapce na fotbalovém turnaji.