Ze Skalné přes Spartu a Itálii na Euro

Praha - Bylo mu šest nebo sedm let, když Pavel Nedvěd dostal k vánocům kožený kopací míč Tempo. Dost možná tahle mičuda, jak o balonu mluví tatínek Václav, definitivně nasměrovala Pavlovu kariéru, která je z velké části spojena s pražskou Spartou. "Nevzpomínám si, že by mu někdy jiný dárek udělal takovou radost," vzpomíná Václav Nedvěd.

"S tou mičudou jste pak Pavla viděli všude. Na hřišti, doma, před panelákem. Měl ji do roztrhání," líčí pyšný otec.

Ve Skalné u Chebu, kde Pavel vyrůstal, se lidé začali obdivně pochechtávat, jak mladý Nedvěd řádil v soutěžních zápasech. Hrál se staršími fotbalisty, byl menší, přesto k nezastavení. Střílel gól za gólem.

"Byl odmalička temperamentní divoch a neuměl prohrávat. Když se to stalo, někdy se i rozbrečel," vybavuje si otec fotbalové začátky svého syna.

"Byl to takový podsaditý váleček, vždycky nejmladší, ale když kluci u paneláku sestavovali mužstva, každý ho chtěl ve svém."

Kopačky z Německa

Dalším dárkem byly o něco později kopačky z klokaní kůže, model Adidas Stratos. Téměř dvě stě tehdejších západoněmeckých marek, částka podobná výplatě v tuzemsku, se moc nezdála Pavlově mamince Anně. Snad se i trochu zlobila.

"Tenkrát to bylo strašně moc peněz a my jich moc neměli," vysvětluje Václav Nedvěd.
Na kopačky z klokaní kůže si současný kapitán české reprezentace podle tatínka dodnes dobře pamatuje.

"Jednou, když už byl v Itálii, jsme se o nich bavili, a Pavel říká - a víš, táto, kolik by těch kopaček mohlo být dnes? Ale on to neříkal z povýšenosti, ale ze skromnosti, která mu zůstala. Třeba jsme na dovolenou pravidelně jezdili do chatek na Zvíkovec k Berounce a Pavel na to dodnes nedá dopustit," oceňuje otec synovu nezměněnou povahu.

S Pavlem jako žákem neměli rodiče žádné problémy. Domů chodil bez napomínání učitelů, naopak nosil pěkné známky. Tady to s ním uměla především maminka. Když nebude v pořádku škola, nebude fotbal, to byla její taktika. "A to byla pro kluka jasná výstraha, takže školu nešidil," směje se otec.

Dobře si pamatuje, že přes školu na to šel i on. "Pavel měl na stavařině hodně zameškaných hodin, protože byl často na turnajích a musel opakovat ročník. Vím, že toho na něj bylo moc, ale já ho nutil školu dodělat, jinak bude mít po fotbalu."

Přišly velké nabídky

Ze Skalné přešel Nedvěd do Rudé hvězdy Cheb a následně do plzeňské Škody, kde ho vedl trenér Žaloudek.

Říká se o něm, že to byl Nedvědův druhý táta: vždyť u něho v Plzni nějaký čas bydlel. I proto mu loni z Itálie přijel Nedvěd na pohřeb. V šestnácti letech podepsal přestup do Sparty, i když předtím ještě oblékal dres pražské Dukly.

Po nečekaném úspěchu na evropském šampionátu v Anglii v roce 1996, kde Česko senzačně dokráčelo až ke stříbru, se Pavel Nedvěd stěhoval do Itálie, kde na něho čekal blankytně modrý dres římského Lazia. Tehdy si ho vybral český trenér Lazia Zdeněk Zeman.

Před třemi lety za Nedvěda zaplatil Juventus římskému Laziu 1,6 miliardy korun, tak moc ho chtěl pro svou sestavu.

"Kdyby mi někdo o Pavlovi řekl, že bude profesionálním fotbalistou, že bude mít tituly doma a v Itálii, že bude v reprezentaci, že dostane Zlatý míč...," kroutí Václav Nedvěd nevěřícně hlavou nad velkolepým životním příběhem svého syna.

Kdy a kde se jeho skvělá kariéra zastaví?

PAVEL NEDVĚD OČIMA RODIČŮ ANNY A VÁCLAVA

Jaké nosil ze školy poznámky?
Žádné. Ve třídě byl oblíbený u kluků i holek.

Co dělal vždycky nerad?
Úklid.

Za co nejvíce utrácel kapesné?
Vždycky z fotbalu přivezl něco mámě a sestře Ivetě, sobě si nekoupil nic.

Na kterého fotbalistu si hrál?
V pokoji měl plakáty Masopusta, Panenky, Bergera, Maradony a Bílka.

Jaké jídlo mu udělalo největší radost?
Vepřo knedlo zelo, ale teď už jí jinak.

Jaký dárek mu udělal největší radost?
Kožený fotbalový míč Tempo.

Chtěli jste mu někdy fotbal zakázat?
To ne, ale platilo na něho - když nebudou známky ve škole, nebude fotbal.

Čeho se bál?
Měl normální dětský strach, možná by nešel ve tmě do sklepa.

Čím jste si přáli, aby byl, když byl malý?
Otec - vymluvil jsem mu zedníka. Ať si nejprve udělá maturitu, pak ať ho klidně jde dělat.

Za co jste mu nejvíce vyhubovali?
Běžel za maminkou do obchodu a na schodech spadl a překousl si jazyk. Maminka mu později vyčinila, ale bylo to ze strachu.