Vážně? „Takových patnáct let jsem tady určitě nebyl, ale je možné, že některé kluky jsem nepotkal ještě déle,“ připustil Běleš. „Trochu vázla komunikace, ale teď, když jsem se o této akci dozvěděl, tak jsem hned startoval. Je to nádhera zase se s klukama potkat.“
Přijel z Německa, kam odešel v roce 1990. Žije pod Mnichovem a pracuje v restauraci, kam chodí na obědy i bývalý německý fotbalista Paul Breitner, mistr světa i Evropy a s Bayernem Mnichov vítěz Poháru mistrů evropských zemí z roku 1974.
Ví Breitner, že jste také hrál Pohár mistrů evropských zemí?
To neví, ale zastaví se u nás v kuchyni a pozdraví nás. Breitner je ale jiná kapacita, mistr světa.
A vaši kolegové v práci vědí, že jste mistr Československa a hrál jste evropské poháry?
Stala se mi taková příhoda... Právě v souvislosti s Breitnerem jsem šéfovi naší restaurace říkal, že jsem také hrál Pohár mistrů. Ale smál se mi. Tak jsem ho poslal, aby se podíval na internet. Za chvíli se vrátil, uklonil se mi a postavil mi kafe.
Co vlastně v restauraci děláte?
Dezerty.
Jak se z fotbalisty stane cukrář?
To jsou jednoduché zákusky, které umí udělat každý. Navíc za ta léta jsem už posbíral dost zkušeností. Baví mě to, je tam dobrý kolektiv. Zpočátku byla trochu bariérou řeč, ale postupně se člověk otrká.
Fotbalu se už nevěnujete?
Jednu dobu jsem tam trénoval brankáře, ale postupně jsem toho nechal.
Jak vůbec vzpomínáte na vítkovickou éru?
Bylo to něco úžasného, na to se nedá zapomenout.
Na postup, nebo na titul?
Na obojí. Člověk má na co vzpomínat. Byla to nejkrásnější léta mého života.
Co se vám v souvislosti s prvenstvím v lize vybaví?
Krásná léta. Je to spousta zážitků a hlavně výborný kolektiv. To je základ, bez toho bychom to nedokázali.
