Kladrubský spílal nejen neschopnosti své a spoluhráčů dát gól, ale také soupeři. Čišela z něj frustrace z remízy. "Má cenu, aby hráli fotbal?" zlobil se.
Co tím myslíte?
Skoro třicet minut z devadesáti se váleli po zemi, zdržovali, nechtěli hrát. Nepochopil jsem ten jejich styl hry.
Přijeli si pro bod, byla to je jejich taktika, ne?
To je sice hezké, ale já to prostě nechápu. Tohle je baví?
Na Spartě to není nic nového. Většina týmů tady brání a snaží se všemožnými způsoby uhrát alespoň bod.
Čekal bych to třeba od Zlína, ale ne od mužstva, které chce hrát poháry.
Vyříkal jste si to na hřišti s někým?
To ne, při zápase se soustředím sám na sebe. Pak jsem si sám zařval, jen tak do vzduchu. Nikomu jsem nic neřekl, až teď vám. Už jsem klidný, ale stejně tu jejich hru nechápu. Na druhou stranu jsme měli dát tři góly a nemusel bych vůbec tohle říkat. Ale my nic bohužel nedáme, takže nemůžeme vyhrát.
Není paradoxní, že jste dostali o dvě žluté karty víc?
Je to divné, ale k výkonu rozhodčího se vyjadřovat nemůžeme.
Ve 24. minutě vám sudí Franěk pomohl, když neodpískal penaltu po vašem zákroku na Juna, kterého jste trefil nohou do obličeje?
O Tomášovi jsem vůbec nevěděl. Myslím si, že jsem nejdřív odehrál míč a on mi pak do nohy naběhl. Nechtěl jsem to trefit, neudělal jsem to schválně. Omluvil jsem se mu.
Pokud by penaltu odpískal, nemohli by jste si vůbec stěžovat, že?
Nevím. První jsem odehrál míč, aspoň myslím.