Maďarské mužstvo bylo skvělým týmem ve zlé době a na špatném místě: v padesátých letech a za železnou oponou. Prožilo trpký příběh. Kdyby se alespoň stalo mistrem světa...
Když sto tisíc lidí mlčí
Josef Masopust, budoucí nejlepší fotbalista Evropy, jel na svůj reprezentační debut do Budapešti. Při cestě na zápas viděl, jak lidé za okny autobusu ukazují pět prstů. „Hele, oni myslí, že dostaneme pět gólů,“ obrátil se na spoluhráče Ladislava Nováka. „Oni nám je taky zatím vždycky dali,“ odvětil Novák pochmurně. Československo nakonec dostalo o gól méně než tvrdily předpovědi. Prohrálo 1:4.
Historie MS 5. díl: Švýcarsko 1954
„I to mi stačilo,“ vzpomíná Masopust. „Jako nažhavený nováček jsem si říkal, že když dám do hry všechno, nedopadne to špatně. Ale Bozsik, Puskás a Hidegkuti, tehdejší hvězdy, si úžasně rychle dávali míč a já mezi nimi bezmocně pobíhal. Připadal jsem si jako psík, který štěká, ale nekouše. Říkal jsem si po zápase, že než takhle v nároďáku, to radši vůbec.“
Za rok a půl, v květnu 1956, se však Masopust s reprezentací na budapeštský Népstadion vrátil. Československo zvítězilo 4:2 a stalo se prvním týmem od druhé světové války, který Maďary doma porazil. „Bylo tam 100 tisíc lidí a já si dodnes pamatuji na to hrobové ticho,“ líčí Masopust.
Prohrou s Československem pro Maďarsko skončila výborná éra. Nešťastný vrchol už ale měl tým za sebou: šokující nezdar ve finále mistrovství světa 1954.
Za socialismus rozkazem
Armádní major Puskás a kapitán Bozsik byli v padesátém roce pýchou vojenského klubu Honvéd Budapešť. Soupeřili s policejním MTK, kde byl kupříkladu brankář Gyula Grosics.
Spojením komunistickou mocí mohutně podporovaných klubů vznikla nejsilnější reprezentace na světě. Byly v ní vynikající individuality, které hrály na svou dobu převratný systém. Když na světovém šampionátu 1958 ohromili Brazilci rozestavením 4-2-4, Maďaři se divili, co je to za objev. Oni přece totéž hráli léta.
V roce 1952 vyhráli olympiádu a soudruzi z nich udělali vzory socialistického člověka. Ale finále s tehdy Titovskou a znepřátelenou Jugoslávií rozhlas pro jistotu vysílal až ze záznamu. Co kdyby se prohrálo...
Maďaři poté jako první tým z kontinentu pokořili hrdé Angličany v londýnské Wembley 6:3 a v odvetě doma zvítězili 7:1. Nadšení neznalo mezí: na šampionát do Švýcarska si mělo jet mužstvo pro titul. Tým skutečně došel až do finále. Čekali ho v něm Němci, které ve skupině rozstřílel 8:3.
„Dva dny před finále jsem zašel na německý trénink. Hustě pršelo a já se ptal kouče, zda není kruté v takovém počasí trénovat,“ vypravoval György Szepési, rozhlasový reportér přítomný na šampionátu. Německý trenér Josef Herberger se prý podíval na oblohu: „Jestli to vydrží do neděle, máme výhodu.“ Do nedělního finále déšť ještě zesílil...
Liják s bahnem přinesly favoritům šok
I tak se zdálo, že Maďaři směřují k očekávanému titulu - po osmi minutách vedli 2:0.
Jenže Němci vyrovnali a přežili neskutečné množství soupeřových šancí, zachraňovaly je tyče, vykopávali míč před brankovou čarou.
Fit nebyl Puskás, kterého Němci ve skupině zranili, a on až do finále nehrál. Navíc technickým Maďarům dělal rozbahněný terén čím dál větší potíže. Německým „tankům“ naopak vyhovoval: šest minut před koncem daly vítězný gól.
Legenda o hrdinech socialismu skončila. Hráče rozvezla domů v tichosti tajná policie, gólman Grosicz byl o pár měsíců později obviněn ze špionáže a velezrady. „Ministr obrany ještě dodal, že za tyto zločiny bylo mnoho lidí popraveno,“ prozradil brankář po letech.
Když mužstvo ve Švýcarsku prohrálo, probíhaly v Budapešti pouliční nepokoje. Ostré boje ale vypukly až v roce 1956, když sovětské tanky nemilosrdně a krvavě potlačily maďarskou vzpouru proti režimu.
Honvéd, kde hrála většina reprezentantů, byl zrovna v zahraničí, hodně hráčů se už zpět nevrátilo. Puskás se stal hvězdou Realu, ale ne všichni měli dobrý osud. Třeba Sándor Kocsic, skvělý hlavičkář, zemřel v depresích, aniž spatřil vlast.
Mistrovství světa 1954 ve Švýcarsku - Šokující finále: Německo vítězí 3:2 nad favorizovaným Maďarskem, které do té doby neprohrálo v jedenatřiceti mezistátních zápasech.- Maďary napadli po čtvrtfinálové porážce rozzuření Brazilci. A noc před finále jim pod okny hotelu vyhrávala dechovka. Trenér Gustav Sebes to označil za příčinu nezdaru. - Československý výběr se sice na šampionát kvalifikoval, ale dopadl velmi špatně. Ve dvou utkáních třetí skupiny nezískal bod a nedal gól. Nejdřív podlehl fotbalistům Uruguaye 0:2, poté Rakousku dokonce 0:5. - Československý tým byl po návratu domů prakticky rozmetán a začali v něm postupně dostávat příležitost mladí fotbalisté, jejichž éra vyvrcholí ve finále mistrovství světa 1962. - Nejlepší střelcem šampionátu se stal výborný hlavičkář Kocsis s 11 trefami. Další dva nejlépe střílející fotbalisté, Morlock z Německa a Rakušan Probst, za ním zaostali o 5 gólů. - Divoké bylo čtvrtfinále mezi Rakouskem a domácími Švýcary. Skončilo 7:5 pro Rakušany, kteří v 18. minutě prohrávali 0:3. Jejich brankář Schmied dostal navíc úžeh a střídat se nesmělo. Aby soupeř nic nepoznal, vrhli se Rakušané do útoku a zmatený Schmied se před koncem za vítězného stavu ptal: „Kolik prohráváme?“ |
Maďarský útočník Kocsis slaví gól v semifinálovém utkání proti Uruguayi Maďarský útočník Puskas (druhý zleva) gratuluje Němcům k titulu mistrů světa za rok 1954 Předseda FIFA Jules Rimet zahajuje mistrovství světa 1954 Angličan Denis Wishaw (vpravo) se snaží v pádu přehodit Uruguayce Jose Santamariu. Ve čtvrtfinále MS 1954 porazila Uruguay Anglii 4:2.
