Zranění se mi dosud vyhýbala. Možná proto, že jsem s vrcholovým fotbalem začal později a nejsem tolik opotřebovaný. Na hřišti jsem chyběl jen výjimečně kvůli nemoci.
Jako klukovi mi při hokeji na rybníku vyrazili zub, už si to ani nepamatuju.
Jednou jsem měl zánět průdušek. A taky se mi před časem zanítil prst na noze. Měl jsem ho úplně černý, doktor v reprezentaci mi musel trhat nehet. Ale za čtyři dny jsem normálně kopal do balonu.
Neublížím si ani při domácích pracích. Teď jsem sestavoval postýlku, ale jinak se do ničeho moc nepouštím. Využívají mě jen na hrubou práci - vykopat něco krumpáčem nebo složit uhlí.
A že jsem hromotluk a všichni se mě bojí? Ale to ne, vždyť já jsem dobrák a na tréninku hraju ohleduplně.
Po příchodu do Lokerenu a pak do Anderlechtu jsem se musel učit hrát tvrději, abych nedostal nakopáno.
I teď se mele raději chytře vyhnu, než abych někoho přejel. Ani nemám posunutý práh bolesti.
Že bych chroupal sklo z půllitrů, nebo si típal cigáro na jazyku jako Tomáš Skuhravý, to fakt ne. Zkrátka mám tuhý kořínek a možná i kliku. Doufám, že se mě bude držet i dál.