A po operaci kolene se už zase tlačí na hrot Hanáků. Naposledy se připomněl dvěma zásahy v domácím poháru v Uničově. V základní sestavě "modrých" by se 25letý bijec mohl objevit v neděli proti Dukle Praha.
Jak se vám líbí přezdívka Kladivo?
Líbí. Kladivo je tvrdý výraz a myslím si, že i já jsem tvrdý. Nic proti tomu nemám. Je to pěkná přezdívka. Já už jsem jich měl hodně. Slyším skoro na všechno.
Například?
Na základce mi říkali Keňa, pak Klesňa, v Opavě Kleště. Všelijak. Bylo toho dost, ale teď si nevzpomenu.
A olomoucký Kweuke vám ještě nikdo neřekl?
Do toho mám ještě hodně daleko! Když ho vidím, to je zabiják. Určitě výborný hráč. Člověk se má od něj co učit. Jsem takový typ jako on. Hrozně rád mám třeba Honzu Kollera, protože co dokázal, je úžasné. Klobouk dolů před ním. I Leo Kweuke je vynikající hráč, ale abych se mu přiblížil, mám ještě hodně na čem pracovat.
Na čem nejvíc?
Hlavně na technice. S nohama je to trošku horší.
Je sparťanský útočník Kweuke vaším vzorem, jak byste chtěl hrát? Krytí míče máte díky podobné postavě oba výborné.
Vzor nemám. Jsem Zdeněk Klesnil a hraju sám za sebe, za své jméno. Člověk je na světě sám za sebe a musí bojovat, takže vzor nemám. Ale určitě se na Lea rád podívám, dřív na Kollera. K tomu jsem měl díky postavě blíž než k jiným hráčům, kteří jsou typově úplně jiní. Od toho jsem se snažil něco odkoukat, ale jinak jsem to já – Kladivo.
Bolí souboje s vámi? Často hrajete zády k brance, takže obránci mohou spíše okopávat vás.
Přiznám se, že mě to taky občas bolí, ale zase na druhou stranu se snažím nějaké rány i rozdat. Hlavně se snažím nedat soupeřům nic zadarmo. Fotbal bolí, já to beru. Nejsem žádný fňukálek. Já pokopu, ale jsem pokopaný. To k fotbalu patří. Ze všeho se umím otřepat, protože zranění už bylo dost. A šrámečky na nohách ani nevnímám.
Zdeněk Kladivo Klesnil25letý útočník pochází z Němčic u Hulína. Je vysoký 195 centimetrů a těžký 95 kilogramů. V první lize odehrál dosud 18 utkání, dal pět gólů. V této sezoně kvůli zranění zatím sbíral jen minuty jako střídající hráč ve čtyřech zápasech. V minulém ročníku se mu podařil unikát: skóroval ve čtyřech různých soutěžích. Trefil se v divizi, MSFL, českém poháru a v lize. "Otec mi říkal, že jediná soutěž, ve které jsem nedal gól, je I. A třída. Jinak jsem se trefil všude. V Němčicích v šestnácti, tam u nás v Hulíně, III. třída, II. třída, divize, MSFL, druhá liga, první liga. Na sklonku kariéry musím do té I. A třídy naskočit, ať mám účet všude," směje se olomoucké Kladivo, jak se mu na Hané přezdívá. |
Bojovník jste. Vždycky jste se po zranění dokázal vrátit, třeba i přes zastávku v divizi. V této sezoně jste mohl mít v týmu dobrou pozici, ale šel jste na operaci s kolenem. Neměla přijít dřív?
To je už minulost. Nechci se k tomu vracet, bylo to dávno a je to pryč. Přišel Pavol Mlynár, super kondiční trenér, kterého si přivedl pan Pivarník, a ten mi strašně moc pomohl. Dal mě dohromady. Cítil jsem podporu z vedení i z kluků. Věděl jsem, že šance ještě přijde a že se musím do toho zase dostat. Jdu ze dne na den. Na každém tréninku chci dokázat, že na to mám.
Leccos jste naznačil naposledy v poháru, v němž jste dal dva góly třetiligovému Uničovu.
Pomůže to mé pohodě, ale já jsem hlavně rád, že jsme vyhráli. Bylo to důležité vítězství. A těžké. Uničov se na nás dobře připravil, kluci bojovali a hráli i technicky dobře.
Myslíte, že jste si góly už znovu řekl o místo v základní sestavě v neděli proti Dukle Praha?
To nevím. Záleží to na trenérovi, na tom, jak budeme pracovat na tréninku. To všechno trenér vidí. Já se snažím na tréninku makat. Ale říkám: Budu pořád držet hubu, makat a dělat to, za co jsem placený. Na šanci si vždycky počkám, a když ji dostanu, budu bojovat za tým a snažit se hrát prostě co nejlíp, protože jednou jsem tady v Sigmě a jsem za to šťastný. Pokud budu hrát, nechám na hřišti, co umím.
