„Snad jsem to udělal dobře,“ usmíval se po zápase Šeliga. „Je super, že jsme postoupili a já k tomu takhle přispěl.“
Z náhradníka se stal hrdina. Zápas přitom začal na lavičce. Pak přišla jeho velká chvíle – a zároveň klíčový okamžik zápasu: Mpenza se prodral před Kozáčika a přepadl přes něj. Penalta a červená karta pro brankáře.
Do hry musel slovinský gólman. Bez jediného zákroku, ztuhlý. „Nebyl jsem nervózní,“ ujišťoval Šeliga. „Nikdo mi ani neradil, kam Mpenza kope penalty. To je na brankáři. Riskl jsem stranu a vyšlo to.“
Fanoušci Slavie skandovali jeho jméno. Před měsícem ho přitom zatracovali: v Liberci udělal hrubku, po níž padl rychlý gól.
Následovala další série chyb. „Dnešní zápas jsem nebral jako nápravu za Liberec,“ tvrdil pětadvacetiletý brankář.
Při druhém souboji s Mpenzou už neuspěl. Belgický útočník se na něj řítil sám a chytře ho přehodil. „Tam možná trochu Šeliga zaváhal. Když už gólman vyběhne, nesmí se zastavit,“ řekl kouč Karel Jarolím.
„Ale hlavně že chytil tu penaltu,“ oddychl si.
 Aleksander Šeliga. |
