Nic není v životě zadarmo. Na otřepanou pravdu přijdeme každý po svém. Poněkud drastický způsob si sám zvolil Jan Schulmeister. Že ho neznáte? Ani se není moc čemu divit. V Gambrinus lize odehrál jen 14 zápasů, dal dvě branky, jeho starší bratr Vojtěch je útočníkem v holandském Almelu.
Tak proč vlastně věnovat pozornost třiadvacetiletému bloňdákovi s nálepkou promarněného talentu a nenapravitelného průšviháře? Protože od sudiček dostal mimořádné schopnosti. Schulmeister touží veřejnosti dokázat, že je neutopil v alkoholu, nebo v barových potyčkách. "Chci ještě dostat šanci."
Kariéra talentovaného rebela z HanéJan Schulmeister se narodil 11.3. 1986. Olomoucký odchovanec se do ligového kádru zařadil v létě 2005, v červenci 2006 putoval do B týmu. Od té doby střídá po hostování jeden klub za druhým. Přes Čáslav a Hradec Králové se dostal do Fulneku. V Sigmě má ještě rok platnou smlouvu. "Půjde opět někam na hostování," informoval šéf Sigmy Jiří Kubíček. Kariéru Schulmeistera provázela řada prohřešků v životosprávě. Podle jeho okolí je už to ale uzavřená kapitola a kdysi velký talent českého fotbalu se vydal na správnou cestu. |
"Pěkné období. Do čeho jsem kopl, to mi vyšlo. Člověk se veze, aniž by si uvědomoval, co dokázal. Šlo to samo. Ani mi nepřišlo, že něco mám a ostatní ne," vzpomíná Schulmeister.
"Bylo to všude v novinách, lidé v Olomouci jej začali poznávat. On tuhle "olomouckou" slávu neunesl," domnívá se tehdejší asistent trenéra Uličného Augustin Chromý, který Schulmeistera vedl i v reprezentaci.
"Nevím, jestli jsem to neunesl. Neuměl jsem se v tom pohybovat. Byl jsem mladý. Kdyby mi někdo tehdy řekl, jak dopadnu, nevěřil bych mu, protože jsem si myslel, že co dělám, je normální. To byl můj svět, můj život a vedl jsem ho tak, jak jsem ho vedl," lituje dnes.
V roce 2002 se stal v šestnácti letech nejlepším mladším dorostencem v České republice, ve starší kategorii byl dvakrát druhý. "Měl výhodu v obrovské výbušnosti, síle a technice. Byl tak výrazný talent, že když jsem trénoval nároďák devatenáctky, přeřadil jsem si ho z osmnáctky. Hrál tam velmi dobrý fotbal," zdůrazňuje Chromý.
"S bráchou měli talentové předpoklady dostat se hodně vysoko. Honzík hrál už v devatenácti ligu. Měl silové dispozice, ale pak jej srazil chlast. Neměl tátu. U hráče bývá strašně složité, že je první úspěch a peníze pokazí," tvrdí sportovní ředitel Sigmy Jiří Kubíček.
Stalo se. Jan Schulmeister vedl nezřízený bohémský život. Hodně času a financí v kombinací s alkoholem z něj dělali postrach olomouckých diskoték. "Ale přitom byl hodný člověk, kamarádský," říká jeho někdejší spolužák ze střední školy. "Pamatuji si, jak mi volal, že je nejlepším dorostencem u nás. Měl velkou radost."
Životosprávu profesionálního sportovce porušoval pravidelně, vedení Sigmy docházela trpělivost. "Řešili jsme to pořád. On byl v podstatě hodný kluk, ale měl partu, která ho stahovala. Chtěl jsem ho poslat na hostování do Jihlavy, abych ho vytrhl z jeho prostředí, " vypráví Chromý. "Šel do béčka za bráchou hrát znovu druhou ligu. Spolu byli zase vynikající. Ještě se blýskalo na lepší časy."
Jenže ty nepřišly. V létě 2007 odešel na hostování do Čáslavi, po půl roce do Hradce Králové. "Měla na něj strašný vliv parta. Nebyl sám sebou. Když s ní chtěl být, porušoval pravidla fotbalu,"mračí se Kubíček. "Vzal si třeba leasing a nesplácel ho. Neuměl se chovat pragmaticky, a to jeho talent sráželo."
Uplynulou sezonu dohrál ve Fulneku, kde si problémové dítě vzal na starosti zkušený obránce Michal Kovář. "Honza si uvědomil si, že to je jedna z jeho posledních šancí. Říkal jsem, že bude sekat latinu a makat," popisuje Kovář. "Vozil jsem ho na tréninky, měl ho pod kontrolou. Kdyby začal zase pařit v Olomouci, dozvěděl bych se to."
Nic takového ale zatím nepřišlo. "Už vedu v pohodě život. Mám přítelkyni, jsem spokojený. Problémy, které jsem měl, jsou pryč a snažím se na ně i mé mládí zapomenout. Odrážím se ode dna, snažím se jít cestu nahoru," zapřísahává se Schulmeister, jehož slova potvrzuje i bratr Vojtěch: "Napravil se."
Kéž by. Příběhů ponaučených lidí, co dopadli neohrabaně na samé dno, není nikdy dost. "Dokážu si představit, že si jednou v olomouckém dresu ještě zahraje první ligu," zasní se Kubíček.
"Taky tomu věřím, kdybych přestal, přestal bych i hrát. Naděje umírá poslední. Fotbal mám rád a baví mě," vyznává se Jan Schulmeister připomínající muže, který s hadicí s vodou míří na slunce a doufá, že dřív nebo později uvidí zase barevnou duhu. A je jedno, kdy ten den přijde.
Jan Schulmeister: Co jsem uměl, jsem nezapomněl. Chci to dokázat!
|
Talent českého fotbalu. Anebo také jeho zlobivé dítě. Útočník Jan Schulmeister patřil do všech mládežnických reprezentací, ale díky častému porušování životosprávy se nikdy obávaným střelcem nestal. Napraví se ještě? "Problémy, které jsem měl, jsou pryč a snažím se ně i mé mládí zapomenout. Odrážím se ode dna, snažím se jít cestou nahoru," slibuje 23letý hráč Sigmy.
