"Nechápu to, vždyť to byl poslední zápas doma před EURO," láme si hlavu střelec posledního gólu René Wagner. "Kdyby se hrálo jinde, možná by lidí přišlo víc," dodává.
Podobný názor má i Radek Látal. "Trenér nás před zápasem upozorňoval, že atmosféra nebude nijak bouřlivá. Myslím si, že třeba v Teplicích, by to bylo lepší."
Osm až deset tisíc diváků čekal gólman Pavel Srníček. "Ale o nic nešlo, zápas byl v televizi," hledá důvody. "Škoda. Tchán občas vzpomíná, jak dřív jezdili po zápasech a všude bylo plno. Teď na to u nás asi není prostředí."
"Když jsme nastupovali, tak mě ta malá návštěva trochu mrzela," vzpomínal Petr Gabriel na pocity při prvním pohledu na prořídlé ochozy. "Asi těch zápasů bylo v poslední době moc. Vstupenky jsou drahé..."
Ovšem zatímco nejdražší vstupenka na Spartu v Lize mistrů stála šet set korun, ve středu byla nejlepší místa k mání za osmdesát.
Miroslav Baranek má pocit, že je to dáno mentalitou národa. "Nevím na co by se lidi měli víc těšit, než na nároďák," tvrdí. "Co s tím?" opakuje otázku. "To se nedá předělat ze dne na den, je to v lidech."
Radek Bejbl, kapitán středečního týmu si taky představoval důstojnější kulisu pro loučení s domácím prostředím. "Je to těžké pochopit. Za pár dní se tu bude hrát derby Sparta - Slavia a věřím, že bude vyprodáno."
Hrot reprezentačního útoku Pavel Kuka nachází vysvětlení jinde. "Mrzí mě to, ale dokážu pochopit, že lidi u nás asi teď mají jiné starosti," přemítá. "Na reprezentaci jezdí lidi odevšad a chtějte po nich, aby ve všední den přišli z práce, jeli sto kilometrů, zaplatili za vstupenky a po utkání zase cestovali zpátky. To si radši pustí zápas v televizi."