Kapitánem je už půl roku. Přitom ještě před třemi lety byl "jen" náhradníkem v týmu, který vybojoval dvakrát po sobě třetí místo v lize a v Poháru UEFA vyřadil Glasgow Rangers. Do hry se dostával jen sporadicky. Hrál za divizní béčko a do áčka chodil na lavičku.
Jenže časy se mění. Teď je z Prášila tahoun týmu a opora. "Mám tady určitě o dost jiné postavení a pozici, než jsem měl tenkrát," říká záložník s číslem 16 na dresu. "Byli tady hodně zkušení kluci, kteří měli odehráno a táhli mužstvo. Já byl mladý, přišel jsem z Neratovic a rozkoukával se. Teď jsou pryč a je to na mně."
Ač je Prášilovi teprve 27 let, je třetí nejstarší v mužstvu. "Máme hodně mladý tým," potvrzuje.
Služebně je nejstarší: žižkovský dres obléká přesně pět let. A místo foukání a nošení míčů teď chodí jednat s vedením jako zástupce kabiny.
"Jsem v pravidelném kontaktu se sportovním ředitelem. A občas chodím i na schůzky s panem Vinšem, šéfem klubu."
Společně mohou vzpomínat na éru žižkovských úspěchů. "Tenkrát tady bylo opravdu kvalitní mužstvo. Jenže po sestupu z ligy se začalo od základů měnit," říká Prášil, který má v nejvyšší soutěži 22 startů a jeden gól.
To byl ještě náhradníkem.Do sestavy se výrazněji prosadil až v sezoně 2003/2004. Ta byla ale pro Žižkov sestupová. "Byl jsem tady u sestupu, tak chci zažít i postup. Navíc v roli kapitána. To by byla paráda," zasní se Prášil.
Jenže v polovině druhé ligy je Žižkov desátý se ztrátou osmi bodů na postup. "Na jaře chceme hrát výš, ale nejdřív se musíme sehrát," myslí si Prášil.
Přesto ještě neztratil myšlenky na postup. "Letos to bude těžké, ale chceme se ještě rvát. Nevím, jak budeme vypadat v sezoně, protože na začátku druhé ligy to bylo dobré, ale závěr jsme nezvládli," vzpomíná Prášil.
 Na žižkovského fotbalistu Ondřeje Prášila (vpravo) dotírá slávistický obránce Martin Latka. |
